Daň za nezávislost.... 21.Únor 2008
Nikdy jsem nepatřila mezi puťky, které sedí v koutě a čekají na chlapa...
vždycky jsem měla ráda svou nezávislost a k životu ji potřebuji víc, než se na první pohled zdá
...jasně, taky jsou chvíle, kdy potřebuji obejmout, ale nejen od kamarádky, nýbrž od někoho, kdo mě miluje...
...nebo prostě od chlapa...byť by to byl "jen" kamarád
někdy se ocitneme v situaci, kdy obětí od kamarátky, i když je to ta nejlepší, jednoduše nestačí...jenomže co když nejsou žádní chlapi na skladě? Tak to je pak problém...no a právě ho v současné době řeším...moc bych potřebovala obejmout, ale nemám nikoho, kdo by mi byl oporou...každý kluk, se kterým jsem kdy začala chodit ode mě dříve či později utekl...nevím, čím přesně to je, jestli mou střeštěnou nespoutaností a impulsivností nebo tím, že se svým způsobem bojím závazků a proto se jim pokud možno vyhýbám...těžko říct...někdy mi přijde, že kluci by chtěli holku tak zvaně 2 v 1 - na začátku šílené éro, které se ale změní v hodnou holčičku hned, jak začne jejich vztah...
A v tom je nejspíš ten problém...jsem živel a živlem zůstanu...a z toho mají nejspíš pánové strach...ale upřímně, raději budu dál ten nespoutaný tajfun, než aby ze mě byla tichá puťka...byť za to platím vysokou daň, tak se své nezávislosti nevzdám, protože to za to nestojí...věřím, že se jednou najde ON - kluk nebo muž, který mě bude mít rád takovou, jaká jsem, a nebude chtít na mně změnit vůbec nic...
