mistake
04.Prosinec 2009Zase jeden z tech dnu,kdy se clovek vzbudi a nechce se mu nic.Navic kdyz ho vzbudi priserna migrena.
Nechtela jsem na to myslet...,nechtela jsem vzpominat.Vetsinou to dokazu vytlacit z mysli,zatlacit do kouta,zamect pod stary koberec pokryty prachem,vetsinou ano.
Tentokrat ne.Z casti proto,ze jsem chtela znovu citit tu bolest,znovu to prozit.Je to pervezni,vim. Chtela jsem prijit na to,proc se to opakuje,co to spousti,proc nekdy reaguju tak a jindy jinak,na cem to zavisi...
A...prisla jsem na to.Klid mi to ale neprineslo.Zjisteni,ze to nedokazu ve vypjatych situacich ovladat me desi.Stejne jako vedomi toho,ze to s sebou ponesu cely svuj zivot....
napsal/a: Onixka 16:39 Link komentáře (0)
1943
07.Červenec 2009Bez! Bez!! Chodidla mi zacinaji mrznout a tezce lapam po dechu. Ruce v behu odrazi prekazejici vetve...Bez!
Slysim znovu ten rozkaz. Posloucham. Jako vojak. Bezim dal,i kdyz sily uz mi rychle dochazi.
Soustred se! Musis se soustredit! Dychej! Bez! Nebo te dostane....
Ne! To nikdy! JA se nevzdam! Nohy ztezkly...vazi tunu...starch ochromil vsechny smysly a vse se zpomalilo....
Blizi se...pomalu...,ale neodvratne.Slysim motor...
Kola nehlucne jedou po lesni ceste. Nedokazu odolat a v rychlosti otocim hlavu za sebe.........Je tu........
Prisel si pro me....citim horky dech motoru za zady...dochazi mi,ze uz neuniknu. Neni kam. Neni jak.
Bylo to rychle. Silena bolest kdyz valec najel na spicky prstu u nohou,drtil kotniky,holenni kosti...kolena...a pak je konec.
Mou mrtvolu zakopou primo tam, v lese. Tak jako vsechny prede mnou.... Ale ja nechci!!!
napsal/a: Onixka 22:45 Link komentáře (0)
konec 2
23.Březen 2009'Prijd do klubu v 11,Marek.' Mrka na me z displeje mobilu textovka.
''Takze se prece jenom ozval...'' usklibnu se v duchu. ''Uz jsem ani nedoufala...''
Mrknuna hodinky,deset pryc.Tak to abych sebou hodila,cesta do klubu mizabere tak pul hodiny. Jeste se obliknout...kde mam ty tmave modry uzkydziny?
Za par minut jsem hotova,sbalim klice od bytu,mobil apenezenku, hodim vsechno do kabelky a saham po kabatu,ktery visi vedledveri na vesaku. Rychly pohled do zrcadla...kouka na me holka v cernemkabate se smutnyma ocima.
Obcas samu sebe nepoznavam...
Zabouchnu dvere,zamknu a sbiham schody. Jelikoz bydlim v prvnim patre,povazuju za naprosto zbytecny pouzivat vytah.
''Ahoj!'' Zakricim na jeho zada a doufam,ze me slysel.Je tu hluk,hlasita hudba a hodne lidi.Patek vecer.
Slysel.Otoci se a odpovi :'' Cau.'' ''Je tu s tebou Richard?'' Zeptam se.Marek se otoci a mavne rukou smerem k lidem tancicim na parketu. Snazimse pohledem zachytit Richadovu vysokou postavu nebo alespon jeho tmavehnede vlasy...Najdenou ho spatrim,diva se smerem k nam.Ocnikontakt,usmev a zvednuti sklenicky k pripitku.Opetuju usmev.Zvednoutsklenicku na pozdrav uz ale nestacim,protoze v tu chvili me chytneMarek za predlokti a tahne davem smere ven.
Ostry ledovy vzduch mirozrine plice pri nadechu. Okolo vchodu postava par lidi a kouri.''Pojd tamhle na roh.'' Nadhodi a uz odchazi.Pomalu jdu za nim. Opru seo zed klubu a cekam,az promluvi. Nemam poneti, co od nej muzucekat.Divam se na nej a vidim cloveka,se kterym jsem stravila tri rokyzivota a i kdyz jsme se rozesli,moje city k nemu se nezmenily.K memuprekvapeni. V kapse kabatu me hreje prvni snimek naseho malickeho.Vytahnu ho. ''Chces se podivat?'' '' Co to je?'' ''Nase dite.'' Odpovim.
'' Dost jsem o tom premyslel...o nas... a...nejde to,nemuzu bytotcem.Je mi teprve petadvacet! Chci si uzivat zivota a ne se starat onejaky mimino a mit rodinu! Jednou jo,ale ne ted!Pochop,ze je to brzy!A i kdyz nebudeme spolu,porad budu vedet,ze jsem tata.Ze mam nekde dite a to ja nechci!''
''Ja to chapu.Nemyslis ale,ze uz s tim ted tezko neco udelam??Navic jsem ti rikala,ze od tebe nic nechci.''
Mlci.Diva se do zeme a spickou boty kope do kaminku.
Nahle prestane a podiva se na me. ''Nech si to vzit.''
Ztuhnu sokem. ''To nemyslis vazne?!!'' ''Myslim.''
''NE.''
''NE?? Ty kravo blba! Co si o sobe myslis?? Si od tebe nenecham podelat zivot!!! Se toho zbavis nebo...''
'' Co? Co udelas? Hmmm??''
Vchodove dvere klubu bouchly o zed,vysel Richard. Rychlym krokem zamiril k nam a prerusil tak ten hnusny rozhovor.
''Ahoj.'' Usmal se na me. ''Jak se mas?'' ''Jde to...,diky. A co ty?'' ''Jo,taky dobry..,'' odpovi. ''Jsem vas vyrusil?'' Zepta se a podiva se na Marka.
''Ne, myslim, ze jsme prave domluvili,'' odvetim za nas za oba,protoze Marek mlci. Ten se na me naposledy podiva,otoci se a odchazi zpatky do klubu.
''Stalo se neco?'' Pta se Richard se zajmem a pozorne si me prohlizi. ''Ani nee...je to dobry.'' Odvetim a odvracim hlavu od jeho bystrych oci.Nechci mu pridelavat starosti. Je to sice muj kamarad,ale...nebyt toho,ze jsem chodila s Markem,nikdy bych ho nepoznala.
Konecky prstu se dotknou me brady a jemne mi otoci tvar k sobe. '' Tak co se deje?''
Divam se do jeho modrych oci a i kdybych stokrat chtela,nedokazala bych si ted vymyslet zadnou vymluvu. A tak se jen nadechnu,zavru oci a polozim hlavu na jeho hrud.Nechci mluvit,nechci myslet. Pevne me sevre a rukou hladi po zadech.
Nemam poneti,jak dlouho jsme tam takhle stali,snad par minut,snad pul hodiny.Pak se kousek odtahl a zadival se ne me.Vedela jsem,ze to prijde,ze me polibi...a ..nechala jsem ho.
'' To bude dobry...vsechno bude dobry,uvidis,'' ujistuje me s usmevem a bere mou ruku do svych.
napsal/a: Onixka 12:59 Link komentáře (0)
konec...
21.Březen 2009 | hvezdy sviti i ve dne... 'Prijd do klubu v 11,Marek.' Mrka na me z displeje mobilu textovka.
''Takze se prece jenom ozval...'' usklibnu se v duchu. ''Uz jsem ani nedoufala...''
Mrknu na hodinky,deset pryc.Tak to abych sebou hodila,cesta do klubu mi zabere tak pul hodiny. Jeste se obliknout...kde mam ty tmave modry uzky dziny?
Za par minut jsem hotova,sbalim klice od bytu,mobil a penezenku, hodim vsechno do kabelky a saham po kabatu,ktery visi vedle dveri na vesaku. Rychly pohled do zrcadla...kouka na me holka v cernem kabate se smutnyma ocima.
Obcas samu sebe nepoznavam...
Zabouchnu dvere,zamknu a sbiham schody. Jelikoz bydlim v prvnim patre,povazuju za naprosto zbytecny pouzivat vytah.
''Ahoj!'' Zakricim na jeho zada a doufam,ze me slysel.Je tu hluk,hlasita hudba a hodne lidi.Patek vecer.
Slysel. Otoci se a odpovi :'' Cau.'' ''Je tu s tebou Richard?'' Zeptam se. Marek se otoci a mavne rukou smerem k lidem tancicim na parketu. Snazim se pohledem zachytit Richadovu vysokou postavu nebo alespon jeho tmave hnede vlasy...Najdenou ho spatrim,diva se smerem k nam.Ocni kontakt,usmev a zvednuti sklenicky k pripitku.Opetuju usmev.Zvednout sklenicku na pozdrav uz ale nestacim,protoze v tu chvili me chytne Marek za predlokti a tahne davem smere ven.
Ostry ledovy vzduch mi rozrine plice pri nadechu. Okolo vchodu postava par lidi a kouri. ''Pojd tamhle na roh.'' Nadhodi a uz odchazi.Pomalu jdu za nim. Opru se o zed klubu a cekam,az promluvi. Nemam poneti, co od nej muzu cekat.Divam se na nej a vidim cloveka,se kterym jsem stravila tri roky zivota a i kdyz jsme se rozesli,moje city k nemu se nezmenily.K memu prekvapeni. V kapse kabatu me hreje prvni snimek naseho malickeho. Vytahnu ho. ''Chces se podivat?'' '' Co to je?'' ''Nase dite.'' Odpovim.
'' Dost jsem o tom premyslel...o nas... a...nejde to,nemuzu byt otcem.Je mi teprve petadvacet! Chci si uzivat zivota a ne se starat o nejaky mimino a mit rodinu! Jednou jo,ale ne ted!Pochop,ze je to brzy! A i kdyz nebudeme spolu,porad budu vedet,ze jsem tata.Ze mam nekde dite a to ja nechci!''
''Ja to chapu.Nemyslis ale,ze uz s tim ted tezko neco udelam??''
Mlci.Diva se do zeme a spickou boty kope do kaminku.
Nahle prestane a podiva se na me. ''Nech si to vzit.''
Ztuhnu sokem. ''To nemyslis vazne?!!'' ''Myslim.''
''NE.''
''NE?? Ty kravo blba! Co si o sobe myslis?? Si od tebe nenecham podelat zivot!!! Se toho zbavis nebo...''
'' Co? Co udelas? Hmmm??''
Rozrazil jsem dvere klubu,vybehl ven a ... utikal jsem k nim,ale pozde. Nestihl jsem to. Uslysel jsem jen skripeni brzd a jeji vykrik. Lezela na silnici ,uzky prouzek krve vytekal z ust.
napsal/a: Onixka 22:07 Link komentáře (0)
Zmeni se tim neco?
28.Únor 2009 | hvezdy sviti i ve dne... Je chladne rano a ja postavam pred vchodovymi dvermi Markova baraku. Dlane mam zpocene a zaludek mi svira nervozita, chvili preslapuju nez se konecne odhodlam a zmacknu domovni zvonek.
CRRRR!!!! CRRRRRR!!!
Po chvili slysim kroky,nekdo schazi schody. Zachresti klic v zamku a dvere se otevrou...
Zirame jeden na druheho dobrou minutu,nez se vzpamtuju prvni a pozdravim :''Ahoj.'' ''Ahoj,''odpovi mi ''co tu delas?''
''Prisla jsem si jen pro zbytek svych veci...'' Hlesnu. ''Ahaa.'' Odpovi bez zajmu. ''Tak pojd.''vyzve me a otevre pritom dvere dokoran.
Vstoupim do matne osvetlene predsine, '' Tak si to sbal,mas na to hodinu.Pak musim do prace.''oznami mi. Prikyvla jsem. On se otocil a odesel do kuchyne. Nejspis uvarit si svou oblibenou cernou kavu se lzickou cukru.
Zvedla jsem hlavu a namirila si to do schodu. Tise vysla dve patra, nase loznice byla ve tretim patre napravo.
Je to obrovsky barak s jeste nadhernejsi zahradou a malym jezirkem na jejim konci.Vetsinu casu jsem tu byla stastna...bezi mi zprehazene myslenky hlavou.
Temer bez dechu saham po klice od loznice,pevne ji sevru a pravym ramenem zatlacim na dvere,ktere se bez vetsi namahy otevrou.Muj pohled spocinul na posteli,samozrejme.Vaze me k ni obrovske mnozstvi vzpominek.Je obrovska a umistena presne do prostred pokoje. Vedle okna stolek se zrcadlem,ktery pro me Marek udelal a kde jsem nechavala stat svuj oblibeny parfem a kam jsem si vecer pred spanim odkladala naramky...Naproti oknu pres celou mistnost stoji dvoudverova skrin.Kroky pomalu smeruji k ni. S povzdychem na rtech a tezkym srdcem otevru skrin, rozevru svou tasku a zacinam do ni hazet tricka a svetry, ktere jsem tu minule nechala.
Po nasem rozchodu jsem se sem uz nikdy nechtela vratit. Bylo mi uplne jedno co udela se zbytkem mych veci. Uz jsem ho nechtela nikdy videt. Ale...po cele ty dva tydny, kdy jsem zila sama bez nej, se ve me prelo svedomi, rozum, srdce...trapila jsem se a nedalo mi to spat. Co mi nedalo spat?? No prece ta otazka...Mam mu to rict nebo nemam? Svedomi rika ano, mel by vedet, ze se stal otcem. Srdce mu vsak oponuje:'' Rozesel se s tebou, ztratil tim tak veskera prava na tebe i na to male...'' A rozum rika:
''Uz to mas sbaleny?'' Zeptal se Marek a prerusil tak svou otazkou a nahlym vpadem muj vnitrni monolog.
''Jo,uz jsem skoncila.'' Odpovedela jsem,aniz bych mu pohledla do tvare. Zavru skrin, zapnu zip u tasky a hodim si ji pres rameno. Az ted se odvazim ne nej podivat. Na jeho tvari neni patrny zadny pocit, oci se divaji do mych, ale jinak, nez jak to znam. Bez nehy, bez smichu, bez lasky... neosobne. Najednou se me srdce rozkrici: ''REKNI MU TO!! A ZMEN TAK TEN POHLED!!! Muzete byt rodina, nezahod tu sanci...''
Svedomi se se svym hlasem pridava:'' Rekni mu to, mel by to vedet, neni to fer vuci nemu!'' Bouri zanicene.
A tak driv, nez se dostane ke slovu rozum, mi prijdou ta slova na jazyk. ''Jsem tehotna,'' zbrkle vyhrknu.
Taaak, a uz je to venku, uz se dal nemusim trapit myslenkou, jestli mu to reknu nebo ne.
Zmatene a v soku name zira. Divam se mu do oci, ktere mi lepe nez jeho tvar prozradi, kde se jeho mysl prave toula.
''Je to moje?'' Zepta se zbytecne. Chapu jeho situaci a tak me jeho otazka ani neurazi ani nenastve. Oba vime, ze je jeho, jeho a moje, tak jen tise prikyvnu. Nahle se vzpamatuje a mrkne na hodinky. '' No, nic,ted to nevyresime, musim do prace. Promluvime si o tom pozdeji. Zavolam ti jo?'' Otoci se a uz sbiha schody po dvou. Ted za nim v soku ziram zase ja. V tu chvili se dostane ke slovu rozum a dokonci tak muj vnitrni monolog : ''Kdyz mu to reknes,zmeni se tim neco?'' A ja tu stojim,v nasi byvale loznici a vim, ze to vsechno, co se mezi nami dvema stalo, je minulost a nic na tom nezmeni ani ten fakt,ze jsem tehotna.
napsal/a: Onixka 21:18 Link komentáře (0)
Mam mu to rict nebo nemam?
23.Leden 2009 | hvezdy sviti i ve dne...Zvoni budik.Nesnasim ten zvuk,zacinam na nej reagovat kazdy den podrazdeneji a to jsem sotva otevrela oci!Myslenka se upira jen na jedno,zastavit co nejrychleji ten ohavny,usi drasajici zvuk.OOch,vsude je svetlo!Zatahnete,sakra,nekdo ty zatraceny zavesy nebo zesilim!Jeste v polospanku si sednu naposteli,spusitm nohy dolu na osoupany koberec s cervenohnedym vzorkem,poslepu hledam chodidly backory,ktere jsem si tam nekam odlozila vcera v noci.Lehce do nich vklouznu.Trochu studi,je chladne rano 23.ledna.
Pomalu vstanu a z kresla seberu svuj chlupaty cerveny zupanu,pasek uvazu na dva uzly a krokem jeste zastrenym spankem saham po klice u dveri a oteviram dvere pokoje.
Co to???!!!Asi jeste spim....Tohle ale zni realne.Nekdo se dole v kuchyni hada.A to dost hlasite.
Po chvili poslouchani rozpoznavam hlasy,je to muj pritel Marek a jeho nejlepsi kamarad Richard.Jde zrejme o neco vazneho,protoze hlasy nabyvaji na intenzite a hadka na ostrosti a spadu.O co tam muze jit?? Snazim se poslouchat pozorneji,ale zacina mi hucet v usich,zvuk je cim dal bliz a hlasitejsi,pred ocima se mi vsechno rozmazava,vidim jen blede modrou a zlutou,citim jak mi tluce srdce az v krku.Najednou je mi hrozne teplo.Tohle neni dobry...Musim si sednout,je mi mdlo.Citim,ze budu zvracet.Nerychleji jak to jde,se dosouram k zachodu.Jen tak tak jsem to stihla.S hlavou jeste sklonenou saham po splachovadle a silou vule, spis nez silou ruky, ho tlacim dolu.Toaleta je opet cista,zadna stopa po tom,co se stalo pred chvili.Otocim kohoutkem v umyvadle,vytryskne proud ledove studene vody.Oplachnu si nejprve obe ruce,pak oblicej a nakonec si vyplachnu i usta a vycistim zuby.Pravou rukou satram po rucniku vysicim na vesaku.Otru si tvare,ruce a zadivam se do zrcadla.Dve velke zelene oci,momentalne tmave zelene bez jiskry zivota.Siroke,hnede,vysoko klenute oboci,dlouhe cerne rasy.Jindy plne tvare jsou ted hubene,vysedle licni kosti jeste podtrhuji znamky zhubnuti.Plne,krasne vykrojene rty,ale bez barvy.Dlouhe blond prameny vlasu spadaji na zada a ramena.Tvar divky v zrcadle je unavena,nesmirne unavena.
Nejradsi bych zalezla zpatky do postele,ale silici hadka mi to nedovoli.
V pokoji otevru dvere satniku,vyberu si zelene ticko,dziny a svetle modry svetr.Otevru svuj oblibeny parfem,ale jeho vune mi tentokrat jen podrazdi zaludek,tak ho odlozim zpatky na stolek,aniz bych ho pouzila.Zaviram dvere pokoje a schazim po tocitem schodisti vedoucim do druheho patra,kde jsou dalsi 3 pokoje,schazim porad dolu,az do prizemi,kde je koupelna,obyvaci pokoj,kuchyn,jidelna a pokoj pripominajici malirsky atelier.Zastavim sve kroky pred dvermi kuchyne a vaham...mam vejit,nebo je mam nechat si to vyridit?
Dvere se najdenou otevrely,coz vyresilo me dilema a v nich stanul Marek.Ve tvari vyraz naprosteho vzteku a tezkeho ovladani se. ''Ahoj'',rekla jsem. Neodpovedel,jen se na me podival a obloukem me obesel.
Co se stalo??Znelo mi varovne hlavou.Podivala jsem se na Richarda a pozdravila i jeho.K memu prekvapeni odpovedel.''Das si caj?''Pta se me. ''Jj,diky,''odpovim s naznakem usmevu.''Vypadas nejak blede,neni ti neco?''Starostlive si me prohlizi. ''Ne,nic vaznyho,jsem jen unavena a....taky bych si potrebovala promluvit s Markem.'' '' To nech na jindy,ted nevidi,neslysi.'' ''Nejake problemy v praci?'' Otazi se. ''Nee,s praci to nema nic spolecnyho,je to osobni.'' ''Ahaa,'' tak ted mi to vrta hlavou jeste vic.
Ubehl temer cely den,jsou ctyri hodiny a pomalu se stmiva.Pripravuju dnesni veceri s Richardovou vydatnou pomoci,Marek se skryva nekde v pokoji.Vsechny ty pachy peceneho kurete,sladkych brambor a hrasku,mi nedelaji dobre.Richard si vsiml,ale nic nerika,za coz jsem mu vdecna,nerada bych to vysvetlovala.Navic pravou pricinu jeste nechci zverejnit a nechci mu ani lhat.
Dvermi prave vesel Marek,zastavil se,oprel si ruce o stul,podival se na me a rekl jen :''Musime si promluvit.''Otocil se a odchazel.Prikyvla jsem,otrela si ruce do uterky vysici pres operadlo zidlo a vyrazila cestou za nim.Zastavil se v jidelne.Konecne mam prilezitost mu to rict,blesklo mi hlavou.A uz jsem se chystala promluvit,kdyz me zarazil.''Prvni ja,prosim,''rekl a uprel na me sve hnede oci.''Tohle pro me neni snadne.''Jen jsem prikyvla a cekala,jak zacne.Nevim jak ani proc,ale pomalu a jiste ve me,v mem srdci narustal strach.A to jeste ani nepromluvil.Snad mi to dal vytusit vyraz jeho tvare,snad jeho oci,snad to,jak cely ten dnesek probihal...snad to vsechno mi vsunulo predstvu,ze ne vsechno je tak ,jak ma byt. ''Premyslel jsem o nas,o nas dvou, a myslim,ze to nema budoucnost.Ze my dva nemame spolecnou budoucnost...'' V hlave jsem mela najednou prazdno,nevnimala jsem nic dalsiho z toho,co rekl,mysli mi rezonovaly jen ty jeho prvni dve vety....''nemame spolecnou budoucnost''....A tak moc se mi chtelo vykriknout!Prerusit ta jeho kruta slova a rict : ''Ale my dva mame spolecnou budoucnost!!Ne jen my dva,ale my tri!!!'' Nevzmohla jsem se ale na nic vic,jen na tiche mlceni a pohled smutny a nevericny upreny do koberce,jehoz barvu jsem si pozdeji nebyla ani schopna vybavit.Muj svet se otocil o 180 stupnu a najednou uz nic nebylo tak jako predtim.I ty zdanlive jistoty,ktere mi dodavaly pocit bezpeci,najednou shorely v prach. A resila jen jednu otazku.....mam mu to rict nebo nemam?
napsal/a: Onixka 20:09 Link komentáře (0)
?
13.Prosinec 2008Peklo je zivot. Nebe je smrt. Pokud prezijes peklo,stanes se ''panem pekel''. A nebe prezit nejde,je to prece smrt...
napsal/a: Onixka 23:41 Link komentáře (0)Bohati chteji,moudri znaji,chudi potrebuji a laskavi poskytuji. Co je to? napsal/a: Onixka 23:36 Link komentáře (0)
Kazda laska se casem meni. Clovek dospiva a kdyz laska nedozrava s nim,chradne a umira...Jedninna vec nesmi v lasce chybet - NADEJE.Bez ni to nema cenu.
napsal/a: Onixka 22:01 Link komentáře (0)
VRAZDA
11.Prosinec 2008Zabila jsem ho.Neee,nezabila,zavrazdila!!!
Bodla jsem ho nozem,nekolikrat.Prvni rana byla zvlastni...pocit,ze to delam poprve.Ale zadne svedomi,vycitky nebo moralni zabrany,nic,nic tam nebylo.Bodla jsem ho do zad,do ledvin,prohnul se a zaklonil hlavu.Svetle vlasy se mu svezly z tvare.Dival se na me.Ty jeho oci...modre a leskle slazami,odraz bolesti a nevericnosti se mu v nich zracil.Usta pootevrena v tiche nevyrcene otazce... :''PROC??! Proc jsi to udelala?!'' Bodala jsem ho znovu a znovu a divala se mu pritom do oci.V hlave jsem mela cisto a jasno,zadne emoce.Jen lehky vzdech mu splynul ze rtu a pak uz bylo ticho.Udiv zustal maskou na jeho strnule tvari.
A pak jsem se probudila...
napsal/a: Onixka 22:53 Link komentáře (0)
