Mam mu to rict nebo nemam?
23.Leden 2009 | hvezdy sviti i ve dne...Zvoni budik.Nesnasim ten zvuk,zacinam na nej reagovat kazdy den podrazdeneji a to jsem sotva otevrela oci!Myslenka se upira jen na jedno,zastavit co nejrychleji ten ohavny,usi drasajici zvuk.OOch,vsude je svetlo!Zatahnete,sakra,nekdo ty zatraceny zavesy nebo zesilim!Jeste v polospanku si sednu naposteli,spusitm nohy dolu na osoupany koberec s cervenohnedym vzorkem,poslepu hledam chodidly backory,ktere jsem si tam nekam odlozila vcera v noci.Lehce do nich vklouznu.Trochu studi,je chladne rano 23.ledna.
Pomalu vstanu a z kresla seberu svuj chlupaty cerveny zupanu,pasek uvazu na dva uzly a krokem jeste zastrenym spankem saham po klice u dveri a oteviram dvere pokoje.
Co to???!!!Asi jeste spim....Tohle ale zni realne.Nekdo se dole v kuchyni hada.A to dost hlasite.
Po chvili poslouchani rozpoznavam hlasy,je to muj pritel Marek a jeho nejlepsi kamarad Richard.Jde zrejme o neco vazneho,protoze hlasy nabyvaji na intenzite a hadka na ostrosti a spadu.O co tam muze jit?? Snazim se poslouchat pozorneji,ale zacina mi hucet v usich,zvuk je cim dal bliz a hlasitejsi,pred ocima se mi vsechno rozmazava,vidim jen blede modrou a zlutou,citim jak mi tluce srdce az v krku.Najednou je mi hrozne teplo.Tohle neni dobry...Musim si sednout,je mi mdlo.Citim,ze budu zvracet.Nerychleji jak to jde,se dosouram k zachodu.Jen tak tak jsem to stihla.S hlavou jeste sklonenou saham po splachovadle a silou vule, spis nez silou ruky, ho tlacim dolu.Toaleta je opet cista,zadna stopa po tom,co se stalo pred chvili.Otocim kohoutkem v umyvadle,vytryskne proud ledove studene vody.Oplachnu si nejprve obe ruce,pak oblicej a nakonec si vyplachnu i usta a vycistim zuby.Pravou rukou satram po rucniku vysicim na vesaku.Otru si tvare,ruce a zadivam se do zrcadla.Dve velke zelene oci,momentalne tmave zelene bez jiskry zivota.Siroke,hnede,vysoko klenute oboci,dlouhe cerne rasy.Jindy plne tvare jsou ted hubene,vysedle licni kosti jeste podtrhuji znamky zhubnuti.Plne,krasne vykrojene rty,ale bez barvy.Dlouhe blond prameny vlasu spadaji na zada a ramena.Tvar divky v zrcadle je unavena,nesmirne unavena.
Nejradsi bych zalezla zpatky do postele,ale silici hadka mi to nedovoli.
V pokoji otevru dvere satniku,vyberu si zelene ticko,dziny a svetle modry svetr.Otevru svuj oblibeny parfem,ale jeho vune mi tentokrat jen podrazdi zaludek,tak ho odlozim zpatky na stolek,aniz bych ho pouzila.Zaviram dvere pokoje a schazim po tocitem schodisti vedoucim do druheho patra,kde jsou dalsi 3 pokoje,schazim porad dolu,az do prizemi,kde je koupelna,obyvaci pokoj,kuchyn,jidelna a pokoj pripominajici malirsky atelier.Zastavim sve kroky pred dvermi kuchyne a vaham...mam vejit,nebo je mam nechat si to vyridit?
Dvere se najdenou otevrely,coz vyresilo me dilema a v nich stanul Marek.Ve tvari vyraz naprosteho vzteku a tezkeho ovladani se. ''Ahoj'',rekla jsem. Neodpovedel,jen se na me podival a obloukem me obesel.
Co se stalo??Znelo mi varovne hlavou.Podivala jsem se na Richarda a pozdravila i jeho.K memu prekvapeni odpovedel.''Das si caj?''Pta se me. ''Jj,diky,''odpovim s naznakem usmevu.''Vypadas nejak blede,neni ti neco?''Starostlive si me prohlizi. ''Ne,nic vaznyho,jsem jen unavena a....taky bych si potrebovala promluvit s Markem.'' '' To nech na jindy,ted nevidi,neslysi.'' ''Nejake problemy v praci?'' Otazi se. ''Nee,s praci to nema nic spolecnyho,je to osobni.'' ''Ahaa,'' tak ted mi to vrta hlavou jeste vic.
Ubehl temer cely den,jsou ctyri hodiny a pomalu se stmiva.Pripravuju dnesni veceri s Richardovou vydatnou pomoci,Marek se skryva nekde v pokoji.Vsechny ty pachy peceneho kurete,sladkych brambor a hrasku,mi nedelaji dobre.Richard si vsiml,ale nic nerika,za coz jsem mu vdecna,nerada bych to vysvetlovala.Navic pravou pricinu jeste nechci zverejnit a nechci mu ani lhat.
Dvermi prave vesel Marek,zastavil se,oprel si ruce o stul,podival se na me a rekl jen :''Musime si promluvit.''Otocil se a odchazel.Prikyvla jsem,otrela si ruce do uterky vysici pres operadlo zidlo a vyrazila cestou za nim.Zastavil se v jidelne.Konecne mam prilezitost mu to rict,blesklo mi hlavou.A uz jsem se chystala promluvit,kdyz me zarazil.''Prvni ja,prosim,''rekl a uprel na me sve hnede oci.''Tohle pro me neni snadne.''Jen jsem prikyvla a cekala,jak zacne.Nevim jak ani proc,ale pomalu a jiste ve me,v mem srdci narustal strach.A to jeste ani nepromluvil.Snad mi to dal vytusit vyraz jeho tvare,snad jeho oci,snad to,jak cely ten dnesek probihal...snad to vsechno mi vsunulo predstvu,ze ne vsechno je tak ,jak ma byt. ''Premyslel jsem o nas,o nas dvou, a myslim,ze to nema budoucnost.Ze my dva nemame spolecnou budoucnost...'' V hlave jsem mela najednou prazdno,nevnimala jsem nic dalsiho z toho,co rekl,mysli mi rezonovaly jen ty jeho prvni dve vety....''nemame spolecnou budoucnost''....A tak moc se mi chtelo vykriknout!Prerusit ta jeho kruta slova a rict : ''Ale my dva mame spolecnou budoucnost!!Ne jen my dva,ale my tri!!!'' Nevzmohla jsem se ale na nic vic,jen na tiche mlceni a pohled smutny a nevericny upreny do koberce,jehoz barvu jsem si pozdeji nebyla ani schopna vybavit.Muj svet se otocil o 180 stupnu a najednou uz nic nebylo tak jako predtim.I ty zdanlive jistoty,ktere mi dodavaly pocit bezpeci,najednou shorely v prach. A resila jen jednu otazku.....mam mu to rict nebo nemam?
napsal/a: Onixka 20:09 Link
