konec 2

23.Březen 2009

'Prijd do klubu v 11,Marek.'  Mrka na me z displeje mobilu textovka.
''Takze se prece jenom ozval...'' usklibnu se v duchu. ''Uz jsem ani nedoufala...''
Mrknuna hodinky,deset pryc.Tak to abych sebou hodila,cesta do klubu mizabere tak pul hodiny. Jeste se obliknout...kde mam ty tmave modry uzkydziny?
Za par minut jsem hotova,sbalim klice od bytu,mobil apenezenku, hodim vsechno do kabelky a saham po kabatu,ktery visi vedledveri na vesaku. Rychly pohled do zrcadla...kouka na me holka v cernemkabate se smutnyma ocima.
Obcas samu sebe nepoznavam...
 Zabouchnu dvere,zamknu a sbiham schody. Jelikoz bydlim v prvnim patre,povazuju za naprosto zbytecny pouzivat vytah.
 

     ''Ahoj!'' Zakricim na jeho zada a doufam,ze me slysel.Je tu hluk,hlasita hudba a hodne lidi.Patek vecer.
Slysel.Otoci se a odpovi :'' Cau.''  ''Je tu s tebou Richard?'' Zeptam se.Marek se otoci a mavne rukou smerem k lidem tancicim na parketu. Snazimse pohledem zachytit Richadovu vysokou postavu nebo alespon jeho tmavehnede vlasy...Najdenou ho spatrim,diva se smerem k nam.Ocnikontakt,usmev a zvednuti sklenicky k pripitku.Opetuju usmev.Zvednoutsklenicku na pozdrav uz ale nestacim,protoze v tu chvili me chytneMarek za predlokti a tahne davem smere ven.
  Ostry ledovy vzduch mirozrine plice pri nadechu. Okolo vchodu postava par lidi a kouri.''Pojd tamhle na roh.'' Nadhodi a uz odchazi.Pomalu jdu za nim. Opru seo zed klubu a cekam,az promluvi. Nemam poneti, co od nej muzucekat.Divam se na nej a vidim cloveka,se kterym jsem stravila tri rokyzivota a i kdyz jsme se rozesli,moje city k nemu se nezmenily.K memuprekvapeni. V kapse kabatu me hreje prvni snimek naseho malickeho.Vytahnu ho. ''Chces se podivat?'' '' Co to je?'' ''Nase dite.'' Odpovim.
 '' Dost jsem o tom premyslel...o nas... a...nejde to,nemuzu bytotcem.Je mi teprve petadvacet! Chci si uzivat zivota a ne se starat onejaky mimino a mit rodinu! Jednou jo,ale ne ted!Pochop,ze je to brzy!A i kdyz nebudeme spolu,porad budu vedet,ze jsem tata.Ze mam nekde dite a to ja nechci!''
  ''Ja to chapu.Nemyslis ale,ze uz s tim ted tezko neco udelam??Navic jsem ti rikala,ze od tebe nic nechci.''
Mlci.Diva se do zeme a spickou boty kope do kaminku.
Nahle prestane a podiva se na me. ''Nech si to vzit.''
  Ztuhnu sokem. ''To nemyslis vazne?!!'' ''Myslim.''
''NE.''
''NE?? Ty kravo blba! Co si o sobe myslis?? Si od tebe nenecham podelat zivot!!! Se toho zbavis nebo...''
 '' Co? Co udelas? Hmmm??''

Vchodove dvere klubu bouchly o zed,vysel Richard. Rychlym krokem zamiril k nam a prerusil tak ten hnusny rozhovor.
''Ahoj.'' Usmal se na me. ''Jak se mas?'' ''Jde to...,diky. A co ty?'' ''Jo,taky dobry..,'' odpovi. ''Jsem vas vyrusil?'' Zepta se a podiva se na Marka.
''Ne, myslim, ze jsme prave domluvili,'' odvetim za nas za oba,protoze Marek mlci. Ten se na me naposledy  podiva,otoci se a odchazi zpatky do klubu.
''Stalo se neco?'' Pta se Richard se zajmem a pozorne si me prohlizi. ''Ani nee...je to dobry.'' Odvetim a odvracim hlavu od jeho bystrych oci.Nechci mu pridelavat starosti. Je to sice muj kamarad,ale...nebyt toho,ze jsem chodila s Markem,nikdy bych ho nepoznala.
Konecky prstu se dotknou me brady a jemne mi otoci tvar k sobe. '' Tak co se deje?''
Divam se do jeho modrych oci a i kdybych stokrat chtela,nedokazala bych si ted vymyslet zadnou vymluvu. A tak se jen nadechnu,zavru oci a polozim hlavu na jeho hrud.Nechci mluvit,nechci myslet. Pevne me sevre a rukou hladi po zadech.
Nemam poneti,jak dlouho jsme tam takhle stali,snad par minut,snad pul hodiny.Pak se kousek odtahl a zadival se ne me.Vedela jsem,ze to prijde,ze me polibi...a ..nechala jsem ho.
'' To bude dobry...vsechno bude dobry,uvidis,'' ujistuje me s usmevem a bere mou ruku do svych. napsal/a: Onixka 12:59 Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář