Na ulici stál chlapec malý,
nic newiděl a proto se mu děti smály.
Možná ze zlosti
a pouhé lidské hlouposti...
Jedno z dětí přišlo k němu blíž
a zakřičelo na něj: "Jdi už pryč,
ty k nám nepatříš."
Kam má jít chlapec, který newidí?
Chodí jen sem a tam a tiše wráží do lidí.
A přitom ptá se sám sebe
proč si nemůže hrát
a s ostatními dětmi na hřišti stát,
widět stromy
a Slunce, co swítí na domy.
Kolem něho lidé procházeli
se skloněnou hlawou aby newiděli
co se děje,
že se někdo někomu směje.
Kam má jít chlapec, který newidí?
Chodí jen sem a tam a tiše wráží do lidí.
A přitom ptá se sám sebe
proč si nemůže hrát
a s ostatními dětmi na hřišti stát,
tak si klekl, spojil ruce a tiše řekl:
"Proč jste na mě takowí?
Já za to přece nemůžu. Ale i když newidím,
to ještě neznamená, že neumím být šťastný.
Jsem rád na swěte, chci se smát, chci dělat co mě bawí,
chci se radowat z maličkostí. Nechte mi mý sny!"
A proto ptá se sám sebe
proč si nemůže hrát
a s ostatními dětmi na hřišti stát,
widět stromy
a Slunce, co swítí na domy...