Slyším Tvůj nádhernej hlas, nemůžu spát.
Vidím Tvoje modrý oči v myšlenkách.
Jsi moje bílá paní, ale nechci lhát.
Já Tě totiž nemůžu mít rád.
Ikdybych chtěl, tak všechno bude proti nám.
Nemůžeme utýct, lásko, není kam.
Svícen zhasínám, neplakej lásko má.
Však jednou bude každý chtít být cigán.
Drahá moje lásko, tohle píšu pro Tebe,
doufám že se máš fajn, kotě, až do nebe.
Furt ňák nemůžu překonat, co stalo se
a tak mám potřebu vyjádřit se, zpovídat se.
A nejen Tobě, ale všem, protože tys to mohla překonat,
ale dala jsi mi košem.
Nemůžu překonat, že Tvý rodiče nechtěli,
abys byla s černým, jinak by Tě z domu vyhodili.
Chápu, že ses bála, ale spolu, lásko, byjsme to zvládli
bydlení, prachy i děcko. A tak ňák všecko.
Stačilo přeci zabojovat, říct ne, postavit se zabodovat.
Jenže všechno je jinak, lásko moje. Jsem ďábel
pro ty Tvý i pro ty mý. Ach ne, proč je to tak zlý?
Kdykoliv zavřu oči, tak se zamyslím a
Slyším Tvůj nádhernej hlas, nemůžu spát.
Vidím Tvoje modrý oči v myšlenkách.
Jsi moje bílá paní, ale nechci lhát.
Já Tě totiž nemůžu mít rád.
Ikdybych chtěl, tak všechno bude proti nám.
Nemůžeme utýct, lásko, není kam.
Svícen zhasínám, neplakej lásko má.
Však jednou bude každej chtít být cigán.