ale bílé swětlo mi chce do očí patřit.
Už newím jak, už newím proč
tu ležím.
Nesnesu tu bolest, už nechci trpět
v naději už newěřím.
Jak se mi to mohlo stát,
udělala jsem chyby.
Nemám už kam utíkat.
Zatímco noc upadá, já se ztácím.
Nechci už co mi žiwot dá,
chce se mi řwát a ptát,
jak se mi tohle mohlo stát.
Wšichni křičí, chci taky,
ale nikdo mě neslyší.
Swlékám ostří a můj žiwot se ostří.
Chci začít znowu a nawarátit dobu,
kdy na ničem nezáleželo.
Nemůžu wyswětlit, co se stalo.
Nejde smazat to, co by se dalo:
Mé činy, které mi způsobují
tenhle pocit winy...
