Poznaly jsme se ještě s dudlíkem mezi dásněma a lacláčích, který nám byli po starších sourozencích ještě velký. Prošly jsme si spolu všema etapama života... Školka - národka - druhej stupeň, který nás ještě víc sblížil. Od tý doby spolu pečem... Jste nedílnou součástí mýho života, protože Vy jste MŮJ ŽIVOT!
Teď spolu nejsme tak často, ale o to jste mi vzácnější... O to víc si vážím chvíle, kdy jsme spolu.. Spolu, jako za starých časů... Jako tehdy!!!...
Ta chvíle, kdy jsme spolu, mi připadá nekonečně dlouhá a já nikdy nechci, aby zkončila... Je to jeko droga, VY jste pro mě jako droga... Ne, nejste pro mě JAKO droga, Vy JSTE pro mě droga... Droga, kterou si dopřávám často, ale stále je mi to málo... Potřebuju víc... Víc Vás... Čím déle se známe, tím víc Vás potřebuju... Potřebuju k životu... K tomu, abych fungovala, abych žila... Abych byla spochná všeho, čeho má být člověk schopný... Prostě ŽÍT...
Vy jste moje... Moje duše, moje srdce, moje tělo, moje mysl, můj svět...
Nikdy Vás neopustím a doufám i v opačnou verzi mého citu... Jsem si jí dokonce jistá....
Majdul, Kájo, Terezko... Jste mi VŠÍM!!!
