tiše ze dveří míří, já kráčím s ním.
Po zdi po špičkách tančí a vede mě ven
a já začínám chápat, že končí zlý sen.
Stín venku slábne a menší se zdá.
Najednou cítím, že jsem to zas já.
Opouštím tajný přání, ať zpátky Tě mám,
Tvý sliby prázdný už nepočítám.
Můj stín odchází, já zůstávám stát.
Už nenacházím nic, čeho se bát
a moc dobře vím, že na štěstí právo mám.
Toužím zapomenout, zapomenout.
Toužím volně zas dýchat a zbavit se pout.
Já chci bez Tebe jít dál, z místa se hnout.
Musím zapomenout...
