Nekoukej...ČTI...Přemejšlej
tak teď už víte proč nikoho nechci:-D 31.Březen 2009
Srdce
Co jsi mě uviděla,
hned jsi mě milovala.
Nic jsi o mně nevěděla,
mně si se odevzdala.
A tak …
Srdce Tvé bylo mé,
i když bolavé.
Tolikrát zlomené,
od ran děravé.
Kolem láska přeletěla,
a já pokračoval dál.
Ty si mi už nestačila,
zas u další jsme vzplál.
Jen další dítě naivní,
víc jsem v tom netápal.
Tys ale nebyla jako jiní,
proč jsem to nechápal.
Pak…
Když jsem vzpomínal,
už jsem jen litoval.
Zvadlo poupě,
co Tobě jsem daroval.
Cítil jsem se tak hloupě
za to, co jsem udělal.
Zkažený sám sobě jsem se zdál,
nad svým svědomím jsem nevyhrál.
Když to už…
Neměl chuť jsem Tvé srdce léčit,
ale taky jsem ho nechtěl zničit.
Tak alespoň…
Karty jsem vyložil,
naposledy Ti ublížil.
She can fly now
What're you looking for?
You can't go there.
She closed this door.
I know. It isn't fair.
Everybody most go alone.
Don't ask why.
She's going at home.
She can fly.
Don't cry.
It's time to continue.
Sey bye.
Nothing will be new.
Everything will be all right, maybe.
We are prying for your baby.
Romeo a Julie
Ti dva spojili svá těla v jedno,a snad by i s vášnivou rozkoší. Mohly by , nikdo by jim nebránil. Nebylo byto nesprávné. Vlastně by se nad tím nikdo nikdy ani nepozastavil – kdy jejichlásku uzavřelo toto jejich objemné spojení, ale…
„Zavolejte doktora,rychle…prosíííííím!!!“
Romeo nechápal, co se stalo, aleJulie to věděla až moc dobře. Její bolest by v tuto chvíli asi nikdonepřekonal. Nechtěl jí ublížit, jen uspokojit své nitro a doufat, že ona cítístejně. A snad by i cítila.
Cítila i teď, jen hloub než Romeo mohl.
Jejich prvé milování. Před věky,jejich prvý polibek. Před lety, jejich prvé uchopení dlaně toho druhého. To užmysleli že mohou. Kdy se už nemusely skrývat. Začalo to v sedmy a skončiloto ve dvanácti pro ni. Uskutečnilo ve čtrnácti pro něj.
Julie se cítila tak roztrženě.Dole zničena tak, že vrátit ten hnusný okamžik zpátky by nedokázali snad ani doktoři.A taky pomalu ani nemohly.
My dva spojily svá tělav jedno a s vášnivou rozkoší…
Romeo
Začalo to láskou. Skončilo závislostía neudržitelným, chtivým, žhnoucím pudem.
A bolela tahle láska…
Julie
Nikdy už nebude moct zjistit,jakou tvář by mohly mít jejich děti a ani, jak chutná opravdové splynutí vevzplanutí lásky.
napsal/a: Pimpula 01:12 | Link komentáře (0)Kdysi život byl Ti ctností,
Teď žiješ už jen minulostí.
Vracíš se tam,
kde bylo Ti ublíženo.
Ani nevíš kam,
ono je to jedno.
Celí život se Ti něco dělo,
tolikrát umřít se Ti chtělo.
Ale teď je to silnější,
nic už není Ti přednější.
Kdysi vidělas ještě smysl,
ale život jen zlost Ti přinesl.
Naděje vyschla,
nevěříš ani v kapku vody.
A i kdyby přišla,
byly by to jen náhody.
Je to moc špíny,
a ty už chceš pryč.
Jsou to jen stíny,
no tak hlavu vztyč.
Stále blbé maličkosti,
co donutí Tě podívat se zpět.
Nedělaj Ti starosti,
jen připomínaj svět.
Pár dalších let Tvého života,
nevidíš nic, jen samá prázdnota.
A tou prázdnotou Ty nechceš jít,
jenže víš, že musíš, když chceš žít.
jedno - ahoj..
jedno - jen tobě rozumim..
předem stracený boj...
ale vůbec se nezlobim...
a děkuji ti za každé pekné slovo,
co už asi nikdy neuslyším...
a omlouvám se, co ti to způsobylo,
jak dlouho hojí se tvá duše...netuším..
Mohli ublížit sme spolu bytosti,
co nikdy nic z toho si nezasloužila...
kvůli pár chvílím,
jedné blbosti, co oči otevřela,
ledy prolomila a skončila...
Pár úžasných nocí lásky...
neuvěřitelně plné citu...
vášeň ve schvění...
Způsobila oboum vrásky..
dej mi přízeň v mém přání
stojím zase o tu ránu...
Ano sem teď sobecká,
vím jak ublíží ti každý další moment v mé blízkosti..
i pro mě do srdce byla to pecka,
musíme nechat té úzkosti,
překonat tvoje i moje starosti...
tak aspoň jen pár posledních vět...
promiň jestli ti ublíží,
rozpomenou tu dobu, či zaskočí...
Ale já říci musím ti je teď:
Chybí mi ten pohled do tvích krásných očí na konci polibku,
ten něžný dotek retů s rozkoší...
a že už se jich asi nikdy nedotknu..
chybí mi ty noci, kdy poslouchal si moje keci...
Jak chápal si mě s konečnou hnusnou nastalou situací...
vymyslels, jak bude to dál a věděls,
že pro tebe to není to pravý...
věděls, žes prohráls,
a i přes tu bolest lhal si mi, jak se to spravý....
Děkuji ti, za to, kdy sem měla možnost opět pochopit...
co je to láska....
a jak sní srdce praská...
že nechal si mě do tohoto všeho se ponořit...
Děkuju za ty tvé červené tváře,
za tvé nahé tělo...
za to jak se chvělo,
za pár dní plné záře...
děkuji, že jsi pomohl a sám nedostal nic...
děkuji, že chápeš, že už ti asi nebudu moc dát víc...
Děkuji, že ten první den šel si ven...
děkuji, že si chtěl prožít se mnou ten sen..
děkuji, že do poslední chvíle nenachal si mě samotnou,
čestně nesl si ryziko, že nakonec snáma city vyjebou...
ublížili sme sami sobě, ale hodně toho prožila sem toho s tebou...
teď vše skončí, a kvůli mě, kvůli mé zbabělosti, pocitu na vině...
tři možnosti a každá někomu ublíží...
tři noci, ale ty víc si zasloužíš...
promiň, že mě asi už nebudeš mít...
promiň, že stane se co nebudem chtít...
děkuju
napsal/a: Pimpula 01:11 |
Link komentáře (0)
Návratné probuzení
Jednou sečlověk probudí a zjistí, že v životě vlastně vůbec není tím, čím by chtěl,a mohl být. Že vlastně nedokázal nic z toho, co měl naplánované, a za čímsi šel. Potom už sou snad jen dvě možnosti, žít s tím, popřípadě umřít, čizačít znova. Vylepšit to.
Jen sipřipustě, kolikrát ste si vybrali tu první variantu.
I já si jí vybrala - nejméně stokrát.
A teď, pro ten kousek, cestu, kterou mohla sem jít znova,raději sem pokračovala v té staré a prázdné, než abych se vracela. A co mám… Čas je pro vždy stejný, a býtči nebýt - teď už na tom nezáleží. A já to vím, a ještě hůř, že si to uvědomuji( a jak hodně, krutě ). Marnivě sem proflákala ty míle. Místo toho, abych se vrátila a zkusila lepší,zadlužovala sem se. Místo toho, aby mi to život vracel, zvýšil úroky.
A co sem teď...? Kde sem teď...? Čím sem teď...!
...KONEC…
I když můžese člověk otočit, s každým krokem zvolit směr vyšlápnutí, raději zvolí tosnaží, a i přesto, pro budoucnost mnohem horší…
Teď já užse ale vracím. Když už sem si otevřela oči, musím jít zase delší těžší cestu,už proto, jak pozdě sem procitla. Ale jednou v tomto okamžiku se zastavím,jen už na úplně druhé straně.
Já sem totiž ta, co si to uvědomila… Hodně pozdě, ale přece!
napsal/a: Pimpula 01:10 | Link komentáře (0)Mytí nádobí
Jen jsempřišla domů ze školy, už jsem byla zaúkolována mytím nádobí. Začal tedykaždodení proces přípravy k vrcholovému překonávání té hory talířu, hrnku apříborů. N, že by to převapovalo. Nasedit profi nové gumové rukavice, natočitvlažnou vodu a hurá do drhnutí. Gumové přilehavé rukavice jsem si ještě svázalana každém zápěstí pěti gumičkami, aby opravdu žádná brzy už zkalená voda,všemožnými obědy a večeřemi z celého víkendu, nemohla prosáknout v spod míchjemných čistích dlaní.
Jen co jsemdoumyla první sklenku od kakaa, zjistila jsem, že pouze rukavice vážně kpokrytí rukou, a zabránění styku kalu s kůží, vážně nestačí. Hledala jsem tedyněco ještě jineho, dlouhého a neprosáknutelného na obmotání rukou. Bohužel,vzhledem k dnešním rozsáhlím používáním mičky v „každé“ domácnosti zřejmě užnepotřebuje nikdo vyrábět nic na ochranu kyseliny ve dřezu, a tak mi nezbylonic jiného, než-li požádat o pomoc odpadkové sáčky od koše. Následovala tedydalší úprava - na konci rozstřihnout podél a opět stáhnout gumičkami.
Nyní jsemse už cítila mnohem lépe, celé moje ruce byli dokonale kryté. Tedy takdokonale, že žíly po půlhodinovém svírání gumiček spíše vypadaly, jako byzačaly proudit spíše královskou krvý, což za těchto podmínek jaksi příjemé ovšemale nebylo.
Poslednínáramně čistě vypadající talíř jsem položila hrdě na odkapávač, a blaženě,práce vykonána, sundavala obložení horních končetin. Už jsem pomalu chtělaodkráčeti do pokoje převléknouti se a jít konečně po tak úmorné práci ven, kdyžv tom odtékač vydal ne zrovna pro mě tak příjemný tón. Okamžitě mi došlo, pročmamá nádobí nejprve postupně oplachuje, než-li se pustí do samotného mytí celéhaldy mučidel. Nandavat rukavice vzhledem k mím fialovým prstům jse mi už vážněnechtělo. Došla jsem tedy pro to divné zřízení, co na nás denodenně civí nazáchodě. Přisála jsem pomůcku k otvoru na špunt, a stáhla pomalu ale siloudolů. Zvon byl opravdu účinný, o tom není pochyb, odpad pročistil dokonale.Ovšem ucpávající se humus celkem nezvládl tak dobře, nebo spíše zvládldokonale, fyzikální zákony. Obsah se vytříštil jako střela, a aniž bychdokázala rychle zareagovat, rozléhalo se vše za okamžik po celém mém čistémtěle, oblečení i ráno mytých vlasů, a samozřejmně před chviličkou „dokonalekrytých“ rukou.
Na svůjnejhorší střet s mím nepřítelem číslo jedna v kuchini asi vážně nikdynezapomenu. Každopádně ze všeho plyne ponaučení do budoucna. Když mít nádobý,tak jedině v pláštěnce, ochraných ližařských brílích, koupací čepici, nepřílišškrtivích rukavicích na gumičky, a hlavně, co nejdál od zákeřného dřezu a jehoplyvanců.
napsal/a: Pimpula 01:10 | Link komentáře (0)Ten kluk miloval, bylšťatnej za tu, kterou miluje. Každý to známe, poprvé v životě. A myslíme to iopravdově. Ale co když ho ta holka zraní. Co když mu sebere všechny naděje. Cokdyž ho potopí v době největšího štěstí...?
Uvědomovala si vůbec, co se stalo?
Nepokradeš...aťpro záchranu života
Obléklajsem si šaty, posbírala peníze a pomalu kráčela ke dveřím. Otevírala jsemstejně potichu jaké byli moje kroky. Vzbudit ho bylo to poslední, co jsem sipřála. Nasedla jsem na jedenáctku a jela domů. Byla ještě tma. dolní vchod jsemvytrhla jako vždy. nebyl zamčený a šlo to tak lehce. Zmáčkla tlačítko u výtahu,zazněla tlumená rána spouštění mechanizmu.. Páté patro, dveře vlevo. Muselajsem odemknout opatrně, foter nesměl zjistit, že jsem byla pryč...
Dobrýden, vy jste otec slečny Petry Veselé?
Ano.
A jedoma prosím vás?
Ne, je venku s kamarády.
A nevíteprosím vás, kde by jsme jí mohli najít?
A co se stalo?!
Okradlajednoho muže. Odcizila mu velký obnos peněz z peněženky. Hlásil nám to dnesráno. Strávila u toho pána noc a zapomněla si u něj peněženku s klíčema adoklady.
cože!!!?......
Chtěla sem být spřáteli, odešla sem ze skvělého života...chtěla sem zahulit si, z domu semutekla...cokoliv, kdokoliv řekl mi, fuckovala sem jeho keci..Nebyla sem malá,jen sem svobodně rozhodovat chtěla sem se..a poznala sem, že to i celkemde....že svobodu má právo mít každý z nás...i když ne každý pro nás bude jichtít... kdyby ale člověk věděl, že hrob si tím vykope, možná by přestal i takmoc snít, o věcech, co může ale život mu je nedovolí mít...lidi nebudou vždypro cizí svobodu se přít...ale jábojovala a dokázala, že každý, jak chce svobodu vidět může....nepočítám obětísvých....za to abych mohla volná být...A i přesto bojovala sem dále...vzdalarodiny pro svobodu, vzdala se budoucnosti pro svobodu přítomnosti, abych mohlažít tak jak žiju...kde svoboda končí? to nechápala sem stále...a zapomínala nasvoje srdce...sem volná, co víc pro mě může být přece....Dobrý je bejt volnej,volnej ale taky šťastnej, život bez toho druhého slova je i přezevšechno fagprázdnej...freedom se tím ztrácí...
