Nekoukej...ČTI...Přemejšlej
Chybělo jen tak málo... 29.Září 2006
Chybělo jen tak málo...
Vedl jsi mě, dával jsi mi sílu, čistil jsi moje srdce od hnusu. Byl si se mnou, když už nebylo nikoho. A jak doba byla delší, vzpomínky na Tebe byly menší. Život začal být moc, moc zlý a já ztrácela víru, nevěřila jsem už v nic, v nikoho, ani v Tebe. Jsi poslední, kdo zbyl, kdo tu zůstal. Život je krutý, lidé ho dělají krutým, a ty jak si tu zůstal, tak to poznáváš...
Zůstal jsi tu se mnou, avšak já jsem Tě zavrhla. Ale Ty jsi byl stále u mne. Snad jsem to ani neudělala schválně, prostě jsem už nedávala to "Deto"(jde to). Nevěděla jsem, že to tak skončí.
Měl's odejít! Měl jsi jít za svou rodinou! Neměl jsi být tu se mnou, když jsem už přestávala věřit.
A pak...pro to rozhodnutí...pro tu lásku...pro tu oběť bloudil's jen tmou tam někde dole, zatímco ostatní se stali na chvíli lidmi a vzlétli nahoru. Půjčili si kousek té lidské pýchy a odešli zpátky. A ty jsi se semnou topil v tom "Detu". A teď ho poznáváš sám.
Ta cesta je nekonečná a nebe čím dál víš...a Ty jdeš stále hlouběji. Lidé přestali věřit v Tebe, přestali věřit ve Vás. Jsou už tak pohlceni nenávistí a zlem, že se obrátili i proti svým přátelům. Jsou zkažení, a špatní. A ti lepší už nevěří, že existuje něco tak čistého.
Proto od nás nemůžeš čekat víc než to málo, co jsme Ti dali.
Vnímali jste nás a dívali jste se do našich srdcí. Starali jste se o něj jako o diamant...a jak klesla jeho cena.
Poraženi už dávno odešli a Ty jsi zůstal. Sám, zrazen a poražen s oškubaným peřím.
Jsi už zpocen, a strhán celou tou dlouhou cestou. Vím, cítím, že bys chtěl pryč. Snad už i lituješ, co jsi pro lidi i pro mě, udělal. Je toho už tak strašně moc na tvá bedra. Křídla tlačí Tě k zemi. Jsou už tak slabá, nemůžeš jimi pohnout.
Prosím běž! Ty neopustíš bližního svého, lidé totiž už dávno opustili Tebe, už dávno jsem se obrátila zády k Tvé dlani. Už dávno jsem zhřešila. Tohle nejde vrátit zpátky a já to vím.
A tak tě prosím, posbírej a poskládej poslední kousky lidské víry. Vezmi poslední kousek síly a dojdi tam nahoru. Udělej ten poslední krok do vzduchoprázdna...já ti pomohu roztáhnout křídla. Já budu zase věřit, jen už nesmíš být tady. Všichni jsou poraženi
sami sebou, ale ty jsi poražen jimi. Měli jste kráčet po zemi a bytosti posílat do nebe.
Teď tam není místo, vrátili jste se tam Vy, andělé. My už nemůžeme výš, nemáme na to právo, ale ty bys měl jít.
Já stojím dole a vnímám všechnu tvou lásku. Věřím v tebe, tak leť...
Vítr se zastavil, ptáci umřeli, stromy nezašuměly lístečkem, obloha spadla...Ze všech mých chyb a ztrát je tenhle rozbitý výraz anděla pod skálou to konečné, kam až jsem mohla klesnout, kam až se dostane lidských hříchů.
Ten anděl věděl, jak vypadají srdce smrtelníků. Věděl, že jsou prázdná a zároveň plná smutku či špíny. Věděl, že ani to mé nemůže pomoci mu vrátit se, nemůže pomoci roztáhnout jeho křídla. A přesto mi věřil, čistota jeho duše nedovolila mu zapochybovat. Zabila jsem ho skrz jeho lásku, skrz to dobro v jeho srdci. Neměla jsem co ztratit. Já vím, že nebe je čím díl víš a víš, moc daleko na tento svět, na mě. Chtěla jsem mu dát tu sílu pro jeho křídla, ale veškerý ten zbytek lásky a dobra, co ve mně zbyl, se vyčerpal na Jeho krocích z té tmy. Zůstal tu pro víru ve mne.
Pro má slova, ztracenou naději vzlétl a moje víra v něj ho stáhla dolů...
Andělé vymřeli a chybělo jen tak málo...
napsal/a: Pimpula 01:50 |
Link komentáře (0)
Je konec...
Na to není co říct.
už se asi nikdy nevrátí to dětství
už nikdy nepotkám se s těmi, které sem měla tak ráda v jedné partě
teď lítám v sračkách, ale už je konec.
odedneška končím.
já takhle skončit přece nechci.
mám svoje cíle, svůj život, se kterym je tak moc práce.
musim se snažit přežít prozatim a příšte bude to lepší.
Už jsem zjistila, že není čas na slzy, není se litovat.
tohle je jirkov, a tim já musim projít, musim dostat se dál, musim čekat horší dobu, vždyť je tak reálná. musim se připravyt na další rány. Na to zlo, musim ho prožít a dostat se dál...
Píšu tady sračky a kolik v nich je silného.
nesmim se nechat potopit, nesmim se nechat hodit na dno.
já ovládám vše, ovládám ten hnus, já sem ta co v něm žije já sem ta ho musí řídit.
nidko to za mě neudělá, to sem pochopila už dávno.
Tak dem, teda du, nidko už totiž nestojí u mě, nikdo se o mě neopírá. kouknu se okolo, a zjistim, že tu stojim sama. V těch sračkách, ten posranej svět. co tak strašně bolí.
já ho dám, já ho překonám. A ještě na tom vidělám.
Peťulo, chtěla si svobodu. Jestli tohle je ona, tak to mě teda poser.
Rozhlídni se a uč se od jiných, ale lepšíš, né blízkých, protože ty stojej s tebou v těch samejch sračkách.
napsal/a: Pimpula 01:37 |
Link komentáře (0)
Fuck the system 16.Září 2006
Alkohol, to je to, co mám ráda.
Cigarety, to je to, co mi pomáhá.
Hůlo, to je to, co mi dáva.
Zabrat, když nemám nic,
když je mi fag debilní hic.
Zkurvená smrt nechtěla si mě vzít,
tak ji ukážu, jak dá se taky žít.
Seru na pravidla,
co každej do mě hustí.
ať poděkujou osudu,
co mě nepustí.
nesnášim tohle ticho,
slyšim hudbu.
Sem vní sama.
votevýrám hubu,
nevycházej z ní slova.
Nemám co říct,
nemám o čem snít.
Nic už nemá cenu.
Život mluví za mě.
Dost krutě chladnu,
vše je vo hovně.
Jen samí sračky na mou hlavu,
Chci zapadnout už konečně do davu.
A nemůžu, jiskří ze mě,
jak sem jiná.
Výjměčnost,
to je to zasraný slovo,
tak se tomu říká.
Výjmečnost zasraná, prokletá.
proč já, proč zrovná já.
nechci být taková.
Jiní po tom touží a já to proklínám.
Takový čočky z toho dostávám.
Chci normální život,
normální rodinu,
normální pubertu,
normální svět.
Chci tohle vše a to teď hned.
Nidko mi to nedá,
osud nevrátí mi, co mi vzal.
Jinym lidem mé štěstí prodal.
Já bojuju, abych dostala ho spátky.
Zatim mě ale jen sráží na zem.
dostává to furd jiné obrátky.
A když konečně chci skončit,
nenechá mě.
Proč, já nechci tohle už dál snášet,
jen se rozloučit,
ne bolest doprovázet.
Jaký je to asi pocit,
když člověku praskaj kosti,
když šlápne do prázdna,
přímo pryč z pasti.
A pak...
Ten pohled na ten konečný výraz mladé holky,
jak je smutný a přesto pro ni vysvoboditelný.
musím žít,
musim všechno ustát,
a stále dál jít.
Není čas koukat se zpátky.
minulost je šitka.
jen posraný zvratky.
Tak čum, a koukej,
že ne každej se dokáže z tebe složit.
Já sem ta, kterou sis vybral,
tak du svět položit.
jednou budeš litovat, že já sem ta výjmečná,
jednou budeš litovat a celej svět to poznamená.
Pěťula Veselá
napsal/a: Pimpula 17:02 |
Link komentáře (0)
