| DALŠÍ BLOG »

jak napsala jedna moje kamarádka, s osudem se dá smlouvat, protože všechno má svou cenu. Nejdůležitější ale je, aby svou cenu měl každý člověk a to ve všem- v obchodě, ve vztahu, v celém životě... Vlastně ani ne tak cenu, jako spíš nějakou míru, kterou když si sranovíme bychom nikdy neměli překročit, protože jedna z nejhorších věcí co znám je, když pořád děláme pro někoho něco o čem víme, že nám to nikdy žádným způsobem nevrátí. I kdyby to mělo být jen obyčejné malé děkuji.

napsal/a: Siddd 09:35 Link komentáře (0)

Je to tak, život je boj. Podle mě jediná cesta jak ho vyhrát, je udělat si jasno v tom co chci. Jasně, všechno nejde hned. Někdy musíme počkat, jít okolo, podlýzt nebo přeskočit to co nám brání, ale vždycky ať se děje co se děje můžeme s tím jak na tom jsme něco dělat. Stojí to sice námahu a často i pár šrámů na těle i duši, ale důležitější než to, jak hluboko jsme klesli je to  jak rychle jsme dokázali vstát, vstát a bojovat dál. Třeba na jiné frontě, nebo třeba nějakou úplně jinou bitvu, ale nejdůležitější je, pokud máme čím a za co, pořád bojovat...

napsal/a: Siddd 20:19 Link komentáře (0)

Tma. Proč se vlastně lidi bojí tmy? Malé děti možná mají strach z neznáma které se v ní může skrývat, ale mně připadá tma milosrdná. Skrývá to nad čím by sme  ve dne možná sklopili zrak, možná by nám to ani nestálo za podívání. Tma je tajemství. Každé tajemství dává naději, naději že se to co nás trápí třeba změní bez našeho přičinění. Každý člověk potřebuje naději, bez ní nejde žít.A každý jí čerpá jinde. Někomu jí dávají jeho blízcí, někomu život sám a někdo jí hledá ve tmě, protože světlo ukazuje svět takový jaký doopravdy je...

napsal/a: Siddd 21:54 Link komentáře (0)

Představte si svou osobnost jako trojúhelník, který tvoří tři strany:

1) to jací doopravdy jsme
2) to jací bychom chtěli být
3) to jak nás vidí ostatní

 

Život je šťastný, pokud je trojúhelník rovnostranný (jsou livšechny strany stejné).

Měli bychom na sobě pracovat, abychom byli takoví, jací být chceme.
Měli bychom s lidmi jednat tak jak nám velí naše vědomía svědomí (bez přetvářek a falše),aby nás viděli takové, jací doopravdy jsme.

 
je to jednoduchá rovnice ne? 

 
(i když je to s podivem, vymyslel jí sám autor tzn.:původní, moje, neokopírovaná myšlenka proto prosím kopírovat jen se svolením, díky moc)

napsal/a: Siddd 20:44 Link komentáře (0)

To si snad ze mě pan velkej šéf už dělá prdel?! Co to másakra znamenat, možná se mám v sedmnácti letech dostat do cvokhousu nebo jak? Jestli se normálně říká škola života tak to co teď prožívám je intenzivní čtyřdenní kurs. Tak vybírej martínku vybírej, jen abys nepřebral. Ještě že si to pan velkej šéf všechno tak krásně načasoval, paráda, vážně jsi šikulka.
Co mám teď jako dělat? Rád bych šel spát a počkat na ráno,ale copak můžu? Když sem nedokázal usnout včera celejch pět hodin, tak to dneska asi pojedu nonstop. Jo a jen doufám že si budu přesně pamatovat co všechno sem tímhle článkem myslel až se mě někdo zeptá…

napsal/a: Siddd 23:13 Link komentáře (0)

Snažit se , starat se... chvíli tě to baví protože to podvědomí, ta část kterou nevnímáš počítá s tím že z toho budeš něco mít, ale kydž to krachne, tak dojde ke konfliktu ega a superega a lítáš v tom. Možná sem blázen, možná ne, ale proč by i normální člověk nemoh udělat něco bláznivýho? V životě jsou chvíle kdy chceme udělat něco o čem víme že toho budeme později hodně litovat, ale v těch chvílích kdy se k tomu přemůžeme nám sou důsledky ukradený. Někyd chci vyřadit z provozu tu zarážku v mozku složenou ze zaběhlejch norem a slušnýho vychování, ale nejde to... jen si těď říkám jak to dopadne až se to jednou stane, možná příjdou slzy, možná nadřazenej smích, ale každopádně to bude zajímavý.

Mylí jéžišku, závěrem svého dopisu chci pozdravit slečnu Emmu, která se nám dnes postarala o občasné výpadky televizního signálu a celodenní výpadek interenetu (vlastně včera páč už to píšu po půlnoci) a taky tu slečnu s modrejma vlasama, která se mi postarala zas o tu hnusnou pachuť v hlavě a vlastně i o celej tenhle článek (thx vm) ale to by bylo na dlouhý povídání

napsal/a: Siddd 02:34 Link komentáře (1)

Uff neim co psát, nějak mi to tady stagnuje. Ináč dneska byl pěkně debilní den, sice k nám přišel kousek z 1R na hostování ale to na tom nic moc nemění.Tak doufám že zejtra to bude lepší jinak se z toho fakt zvencnu. A kulturní vložka na závěr- ''Zajíc skáče přes pole, napíchnul se na koule.'' :-))

napsal/a: Siddd 18:37 Link komentáře (0)

Znáte ten zžírající pocit? Tehdy když chci něco udělat a mám strach z následků. „…co se asi stane, co když se to všechno obrátí proti mně a srazí mně na kolena moje vlastní rozhodnutí??” Každým sebemenším činem ovlivňujeme svět kolem sebe. Jak  se rozhodnout správně a při tom brát ohled na ostatní? Každý jsme tady jenom sám za sebe a svědomí nás nutí k sobeckosti, ale přitom každá sobeckost dokáže ublížit. Celý život je pak o hledání kompromisů, ale co když si z toho dortu života ukrojíme příliš málo a než se odhodláme pro další porci na talíři zbydou už jenom drobky?

Jak to vidíte vy? Horlivě očekávám vaše názory v komentářích.

napsal/a: Siddd 18:34 Link komentáře (0)

Poslední články

• Faritale gone bad
• Píseň zkázy
• Happyness
• Till the End
• Your prize
• Life is fight
• Má malá mořská víla
• Žaly a trápení
• Darkness
• Zaručeně fungující návod na spokojený život

Archiv

• 2009 Únor (1)
• 2008 Květen (2)
• 2008 Duben (4)
• 2008 Březen (6)
• 2008 Únor (5)

Blogy přátel

•  beibinatko
•  EMO LIFE
•  Mickey.moni
•  Suda