Píseň zkázy
28.Květen 2008 | ProseByl krásný letní den. Slunce až nepříjemně pálilo, bylo velké horko. Na lavičce před domem seděl chlapec a v rukou držel elektrickou kytaru. Bylo vidět že usilovně přemýšlí. Pak hrábl do strun a ozval se slabý akord, zněl tak smutně.
Mladík si všiml že ze stromu, pod kterým se ukrýval před sluncem, spadl úplně suchý list, a tak pohlédl nahoru. Celá jedna větev vypadala, jako by najednou uschla. Jen se škodolibě ušklíbl a zahrál stejný akord znovu, nejhlasitěji jak to jen dokázal.Vzápětí se na něj snesla sprška suchého listí, a on se znovu podíval na strom.Tentokrát už byla bez života celá koruna. To ho nadchlo a tak vesele pokračoval. Zahleděl se do strun a zahrál asi desetisekundový rif. Potom pozvedl oči, které se mu nadšením rozzářily. Všechno živé v okruhu dvou metrů bylo buď pryč, nebo to bylo bezvládné a nejevilo známky života. Vpadalo to jakoby svět kolem toho mladého kytaristy umíral.
Jemu ale tahle zvrácená podívaná nestačila. Znovu se opřel do svého nástroje a tentokrát zahrál celou píseň. Byla neskutečně tklivá. Její tóny se nesly vzduchem a každému kdo jí zaslechl se zaleskla natváři slza. Každému, ať byl před chvílí naštvaný, šťastný nebo zamilovaný, bylo dopláče. A každý najednou pocítil, že jediné co musí teď udělat je jít za tou písní a vyslechnout jí až dokonce. Obloha se začala přesně od místa kde kytarista stál, zatmívat. Stejnou rychlostí postupovala i smrtící zkáza, kterou píseň šířila dál a dál. Davy lidí kráčely pomalu vtříc skličujícím tónům. Chlapec tohle všechno viděl, ale radostné jiskřičky v jeho očích se pomalu měnily ve zděšení. Chtěl přestal, ale ruce už ho neposlouchaly. Cítil jen jak mu klidně tančí po kytaře a za žádnou cenu nehodlají přestat dřív než píseň skončí. Chtěl jí zahodit na zem, ale nedokázal to. Pak zadul vítr který mu počechral vlasy. Na to se začal pomalu vznášet výš a výš, jeho ruce přitom stále hrály píseň zkázy.
Byl schopný jenom pohybovat hlavou a kochat se tím co způsobil. Viděl jak první člověk protnul hranici zničené země. Muž udělal ještě tři kroky a pak se bezvládně skácel k zemi. Bezmocný hráč se tiše rozplakal. Už nestoupal blíž k obloze, která teď byla už úplně temná. Stále sledoval jak k němu proudí davy lidí a jeden po druhém padají a umírají. Zoufale sklopil hlavu a přímo pod sebou spatřil velké jeviště. Bylo celé černé, po okraji byly vyskládané odposlechy a na každé straně stály obrovské reprobedny. Začal pomalu klesat dolů a při tom ho znovu zaujaly stále se zvětšující masy, které proudily k němu. Za chvíli neviděl jediné místo, na kterém by někdo neležel. Slyšel jak se píseň pomalu ztrácí tempo a chýlí se ke konci. To ho trochu povzbudilo. Otřel si slzy o svá ramena a čekal až se snese na pódium.
Zanedlouho došlápnul na zem a s tím zazněl i poslední tón. Kolem už neviděl nikoho živého. Rozprostíral se před ním pohled na zničené potemnělé město, poseté mrtvolami. V tuhle chvíli necítil lítost ani vztek, prostě jen stál a čekal co se bude dít. Pak ho napadlo ohlédnout se za sebe. Na velké černé oponě byla kytara, podobná té kterou držel v rukou, doplněná bílou lebkou. Pod tím vším stál nápis Killing Destruction. Zahlédl že za bubny stojícími vzad uněkdo sedí a kousek za ním jsou další dvě postavy, jedna držela kytaru a druhá se krčila za piánem.
Neznámý bubeník dvakrát klepl paličkami o sebe a ozvaly se první tóny. Píseň byla podobná jako ta předchozí, ale melodie jakoby posluchačům, i když žádné neměla, něco slibovala. Chlapec se letmo poohlédl po svých spoluhráčích a uznale jim pokynul, jeho ruce zatím zůstaly v klidu. Píseň byla stále těžší a naléhavější. Pak mladíka něco překvapilo. Přišlo mu, jako by se jedna mrtvola ležící pod pódiem pohla. Přesunul pohled kousek doprava, kde spatřil umrlce snažícího se zvednout na nohy. Najednou pocítil jak jeho prsty s lehkou elegancí vydrnkávají tu pomalou melodii. Podíval se na kytaru a v tu chvíli zahrál halsitý tvrdý akord.
Kapela plynule přešla nazběsile živou píseň. Mladík zdvihnul oči a to co spatřil mu vytvořilo na tváři stejný výraz, jako když zjistil co jeho nástroj dokáže. Všichni co před chvílí přišli o život se vesele bavili v rytmu písně. Někteří divoce poskakovali a radovali se. Jiní se objímali nebo jen přátelsky drželi kolem ramen a nadšeně poslouchali. Mladík se už jen nechal unášet vší tou morbidní slávou a to že ho obdivují stovky mrtvých fanoušků mu ani trochu nevadilo.
napsal/a: Siddd 19:11 Link
