V ruce si drolí včerejší stvoly
Zvadnuté stonky
..... mizící v prach
Šedo a černo - v očí je strach
úzkost schoulená v květinách
..............na zemi jen jejich zlámané kousky
A pak se zvedne vítr
Vidím odraz v zrcadle…
jmenovku má…
já
můj odraz mi zase lže…
Nevidím sebe ale tě,
Gene mojí matky,
její stopa v mojí tváři
Jako důlek na polštáři
Velky zadek seděl tam
Zvedl se a odešel
Důlek zustal
Je tam sám
Uhladit rukou žel -
nešel…
V duši mír
Na plotně sýr
Co se škvaří
Už se z něj páří
To je smrad
Už nemám hlad
Ale ten mír v duši i tak
nepřechází...
Včera jsem měla trošičku depku
Parazit malý prožíral mou lebku
Na zemi leželo bezvládné tělo
Ani umřít se mu, potvoře, nechtělo
Stále ten slabý dech bránici zvedal
Ani ten hloupý tep pořád neusedal
Myšlenky znovu klepaly na dveře
Nedají zapomenout nic o mé nevěře
Kde nepomůže nic...pomůže chlast
Jediná to legální ničivá slast... oujé
Sedím si zlehka na otepu slámy
Včelí bzukot do uch hrá mi
Pokuřuji si stébla ohořelá
Jsem ukrytá, ztracená celá
.....tam nacházím svou vnitřní krásu
