na řasách visí těžké závaží
vážím si dne a proto s ním bojuji
přikryta bílým praporem usinám...
Další patos
Pocitů nános
Nezvládnutelně ovládající
Omývající stěnu tepen
Do klubka emocí vpleten
Oči prosebné kajícně
skloněná hlava
Doufaje v katovu ránu
Či spasení v podobě rumu
Neprobudím se dřív než k ránu
S další láhví tuzemského umu
Neuchopitelnost slovy
Neznalost pojmosloví
Něčeho, co tam je a třeba není
Chybějící doslov
Jen ovdovělé pocity
Nenaplněného očekávání
Že třeba vystoupí z davu
a na stupínku řečníků
prolamujíce ticho
překoná sám sebe
ten druhý....
„Už ne, děkuji,nepřidám si“
Z guláše, kde plavou
kousky lidských zkušeností
...
„Vážně mám už dost!!“
Ani ze slušnosti
Nevezmu ten blivajs na milost
„Už bylo dost zdvořilostí!“
Snad raději nechte mi jen kosti
Ohlodám je či se postím
Než smočit do toho jen jednou víckrát nos!