ja se fakt snažím a ono to fakt nejde...
balík větší, než co se do dveří vejde,
nechal pošťák na zápraří
a kolemjdoucí do něj vráží
obchází ho a přechází na druhý chodník
jak tichý pomník stojí tam vedle schránky
a já se na něj dívám z okna, nevycházím - strachy
prosím, odneste si ho už někdo!
já ho nechci - vážně!
klidně ho spalte, je mi to jedno!
kříčím jen tak nerozvážně
stejně vím, co se v něm skrývá
ďáblův stroj, co oheň plyvá
nebo zabalená černá díra
co mě vtáhne a už nepustí...
promiňte vážení, to si vážně odpustím