Samota všedních dní, samota víkendů.... Samota tichých nocí a hlučnýchvečerů. Ale copak je samota? Není pravda, že člověk může být sám, ikdyž je zrovna obklopen spoustou lidí? A není pravda, že když chcečlověk být sám, nikdy mu samota není dopřána? Samota se nevyznačujetím, že by okolo nebyl žádný člověk, žádný rušivý element. Samota jeduševní stav. Často jsme k samotě nedobrovolně odsouzeni a často nemámedost sil se jí bránit. A na druhou stranu mnohdy bychom rádi byli samia nemůžeme. Nebo říkáme, že chceme aby nás všichni nechali a zároveňtoužíme po objetí a nikdo to nedokáže pochopit.
Také můžeme být úplně sami, to znamená, že v našem okolí nikdo není,nebo se můžeme cítit osamocení. Buď proto, že nikdo z okolních lidí námnerozumí, nebo proto, že nemáme partnera, že nemáme člověka, u kteréhobychom cítili bezpečí. Člověk má podvědomě ze samoty strach, nechce býtsám protože samotný jedinec je hodně zranitelný. Jsme-li sami, víme, ženám nikdo nepomůže v nesnázích, nikdo nás neutěší v našich slabýchchvilkách. Samota dává prostor fantasii. Pokud nás napadne něco vespolečnosti jiných lidí, musíme být aspoň chvíli sami aby náš nápadvykrystalizoval a abychom si s ním odpovídajícím způsobem poradili. Vtěchto chvílích nemáme rádi jakékoli rušivé elementy. Mnozí si sicetřeba pustí rádio nebo nějakou hudbu, ale ve skutečnosti ji nevnímáme,vnímáme jen svou inspiraci, svůj nápad, tok svých myšlenek. Toto jepřípad kdy nám samota může prospět.
Může ale samota škodit? Třeba když je člověk dlouho sám, spí sám vprázdném domě? Já tvrdím že může. Ze začátku jste v pohodě, nevadí vámže jste stále o samotě, možná si samotu užíváte. Ale po určité době –pro někoho to jsou týdny, pro jiné měsíce nebo roky – nám samota začnevadit. Špatně se nám usíná, v noci se probouzíme a nevíme proč. Nebo seprobouzíme při sebemenším zvuku, například když kolem domu projedeauto. Ráno se budíme rozlámaní a se strachem procházíme byt, není-liněkde něco jinak než jsme to dávali. Kontrolujeme klíč v zámku a večerho dáváme do specifické polohy abychom ráno mohli určit, zda s nímnikdo nepohnul. Přes den děláme cokoliv abychom se zabavili. Jenže codělat když je celý dům uklizený, venku prší a na vaření nemáme anipomyšlení? Někdo řekne číst. Dobře, i číst se dá ve dnech samoty, alesami snad uznáte, že číst nejde bez přestávky celý den. A pokudtvrdíte, že jde, myslím, že si brzy zničíte oči. Také jde poslouchathudbu. Ano, hudba je úžasná věc a propůjčuje klid. Při poslech hudbylze zapomenout na strach ze samoty a z temnoty. Ale poslouchat hudbucelý den? A nic při tom nedělat? Žádný fyzický pohyb? To přeci nejde,to by se člověk musel zbláznit.
Samota jde brát také jako stav bez přítele, stav bez člověka, kteréhomáme rádi a který má rád nás. Sami tímto způsobem můžeme být kdekoliv,i mezi spoustou lidí. Tato samota je horší protože nás pronásledujevšude. Jakmile se s někým seznámíme, oblíbíme si někoho a on nás,nejsme sami. A nejsme sami i když kolem nás nikdo není, i když svéhopřítele nemůžeme zrovna zkontaktovat pomocí telefonu nebo jakkolivjinak. Prostě nejsme sami protože víme že náš přítel na nás myslí a žepokus se nám něco stane, on nám pomůže. Pokud nás zasáhne nějakápohroma, můžeme se o něj opřít, obejme nás a nechá abychom se v jehonáruči uklidnili...
A co říci závěrem? Samota je metla lidstva. A nejen lidstva, anizvířata nemají rády samotu. Když jsme sami, napadají nás chmurnémyšlenky a deprese, slunce pro nás ve chvílích samoty nesvítí, častějinás bolí hlava.... Nebuďte sami nebo se z toho zblázníte.... Ze samotyvšedních dní, samoty víkendů.... Samoty tichých nocí a hlučných večerů..