To,co právě prožívám se nedá popsat slovy...našla sem rodinu a já sem ten nejšťastnější člověk,že je mám...jsem z toho všeho tak strašně mimo...Je jich dohromady 6 a ještě teta...celou dobu pracuju se sestřenicí v práci a až teď zjistíme,že sme rodina...sem ráda,že jí mám...a Romana-nejúžasnější kluk,kterého znám...získal si mé srdce...za ten týden,co se známe se vídáme pořád a já se těším jak jej teď za chvíli zase uvidím...je to mazec všechno co se děje...vztahy nevycházejí...samé trápení a nikdo kolem to nevidí,jak moc se trápím...a proto se stalo to,co se stalo,ale psát o tom nebudu,protože většina lidí mě za to odsoudí...ikdyž je mi to vlastně jedno,ale až příjde ta správná chvíle,tak všichni pochopí,co sem měla na mysli...život je krásný...hlavně když poznáte,že je na světě někdo,kdo o vás má zájem a má vás rád...ale mí přátelé to nejsou...teda jen mých pár přátel mě má opravdu rádo,ale je jich pár a těch si nejvíc cením...odteď je pro mě rodina na prvním místě a to,co sem nedohnala s Nikou a Romčou,to doženem velice rychle a na to já se strašně těším,protože v životě je ten nejlepší pocit ten,když víte,že se máte o koho opřít...Děkuji Romane...