Nevím, co se se mnou děje. Ale posledních pár týdnů se bojím u sebe doma, ale jen v noci! Bydlím tu už dlouho a nikdy žádný problém nebyl. Ale poslední dobou..... začalo se to stávat, když jsem byla sama doma (s dětmi, bez muže). Z ničeho nic jsem zřetelně slyšela, jak něco spadlo v kuchyni a cinklo to o kovovou nohu židle nebo stolu. Vyletěla jsem z postele, ale nenašla jsem nic, co by to mohlo být. Jindy jsem z vedlejšího !prázdného! pokoje slyšela ránu, jako by někdo spadl z postele. Je to zrovna místnost, která nesousedí s žádným bytem, takže o ráně od sousedů nemůže být řeč. Máme tu také kumbál, který nám slouží jako skladiště. Dáváme tam sezóní oblečení, nábytek na vyhození, který tam uložíme než k nám přijede kontejner. Je to malá místnůstka, takže tam je naházeno jedno přes druhé. Už asi 3x jsem slyšela, jak se tam vše zbortilo, ale když jsem tam vlezla, bylo vše beze změny. Jindy zase slyším, jak se otevírá a zavírá lednice, jako by si někdo byl pro něco na zub. Přitom starší dítě je vedle mě, takže není nikdo jiný, kdo by to mohl být. Člověk se pak bojí jít se tam podívat. Jenže poslední dobou se to začalo dít, i když je chlap doma! On už většinou spí. Jen jednou to slyšel také. Byl ve vedlejším pokoji, odkud se před časem ozvala rána, jako by někdo spadl z postele. Tentokrát to bylo, jako by někdo udeřil do zdi rozdělující právě tu místnost (dětský pokoj) a obývák. Přišel za mnou a nadával mi, proč tluču do zdi. Tak jsem řekla, že já to nebyla a ať si ze mě nedělá legrácky. S údivem mi řekl, že on to nebyl. Pak pokrčil rameny a řekl, že ze se ze spánku možná praštil o zeď a neví to. Jenže byla to taková rána, že to by vědět musel! A od té doby, co ty zvuky slýchám, tak mám občas pocit, jako by mi někdo stál za zády a koukal na mě, přitom tu nikdo není! Ten pocit mám zrovna teď......
Lidi, mně začíná asi normálně hrabat :-(
Jen na vysvětlenou, proč můj muž někdy spí v dětském pokojíku. Syn má v pokoji DVD přehrávač, my v obýváku ne. On se dívá denně na pohádky, kdežto my se chceme podívat na film na DVD málokdy. No a když přece, jdeme k němu do pokoje. A pokud je to v pozdějších hodinách, tak si tam rovnou usteleme. Syn buď není doma nebo spí pak se mnou.
04.01.2015 10:53:11, yahoocom
Kokote, nezakládej si blog (webovou stránku), jako kokot, nemusejí ostatní kokoti na světě, vědět o tobě, to že jsi kokot! Ten kdo se dobře před kokoty utajil, ten si zde i dobře žil, nejlepší je kokote, používat systém profesionálních drahých anonymních ochran, před identifikací tvého kokotského počítače na síti.
Ideální je přistupovat na internet jenom na veřejných místech, jako jsou třeba hotely a kavárny, kde je zadarmo WiFi, ovšem nejlepší jsou jenom veřejné počítače, kde se střídají neustále cizí lidi, (nezapomeň si maskovat obličej před webovou kamerou, a na rukou mít chirurgické rukavice) ale nesmíš se nikde jako kokot přihlašovat, a zadávat nějaká hesla, taky nesmíš na internet nic psát, protože mohou být tvoje kokotiny originální, a tím se na internetu prozradíš.
Vše je dneska kokote globálně pod digitální tajnou státní USA kontrolou, aby se pomocí umělé globální inteligence umístěné v Google zjistilo, který kokot, je pro ostatní kokoty nějak nebezpečný! Obzvláště silně je monitorován dneska Facebook a YouTube, těmto stránkám se kokote vyhni, nebo budeš na internetu odhalen, a skončíš brzo v krematoriu. Být paranoidní (V psychiatrii byl termín paranoidní užit pro chorobné iluze, plné strachu z idiotů, při nichž se nenarušily ostatní intelektuální schopnosti pacienta) je velikou výhodou, dobrota je na internetu jenom žebrota.