Tristram

A na tvých prsou dvě sněžnice něžné, dvě hory plné sádla, sněhu z umyvadla, ty co mě pozvaly na doušek kávy, čaje a kolébají mě, že jsem ten pravý, že jsem v ten pravý okamžik přišel. Jsme krásní, viď? Jsme nejkrásnější, že? Jsme jako papírky v ohni co si lítají odshora dolů v hrnku a nahrazují sáčky s čajem. Ale což... slyším tě a ty slyšíš mě a to je hlavní, už právě proto, že nám to přijde krásné. A ve chvíli kdy se naše rytmy spojí, přijde někdo kdo nám zhasne, nebo taky ne, nebo ne?