Tristram

Opět spousta prázdných míst |

Jsem umělcem na dlani tvých řas,
to jak zakopávám o dávky kadeří.
Poslední polibek přišel včas,
v dodávce bez dveří. |

Jsem umělcem na dlani tvých řas,
to jak zakopávám o dávky pološera.
Z tvých očí jen chloupky hladí moje ruce,
jako šál letních vloček co neroztají.
Zmateně pobíhající komáři se rozbili o lucernu,
běhali okolo ohně, pálili čarodějnice.
V bunkrech. Plných obilí.
Pro hladové děti. Poslané vlaky na Sibiř, aby přivezly jaro.
Vítej hlase! Vítej lásko v prášku, jsi mou naději v popsaný papír.
Je útlá v pase a oči má z hrášků z perleti.
Psaných do stěn. A domy odletí.
Ztracen má se značně přechytračen vlastní vůlí,
že prý neunese vážnost oběda, s podomním prodavačem kamasutry.
Dobré ráno a krásný večer, dneska už se prodá všechno, se slevou.
Krávy samy dojí do plechových kanistrů již hotová kindrvejce.
Je jim zle. Je jim těsno. Tlačí je malé zásobníky.
Produkce stoupla! Tři sta procent!!!
No samozřejmě, jenom na papíře.
Dneska se láska nedá zformulovat čistě.
Byla by trapná jako silvestrovský bavič,
když se svleče v přímém přenosu a strčí si do zadnice mikrofon...
Kdepak, my jsme přišli za třemi králi, teda, vlastně jenom za jejich manželkami.
To víte, plná moc je plná moc.
A společné zdanění je asi osud.
Kdyby tohle věděl Diogenes, žil by v tetrapacku...
Dobrou noc děti, dnes neusnete.