Milý Ježíšku,
   píšu ti na poslední chvíli, avšak nikoli s přáním, nýbrž s děkováním. Chtěla bych poděkovat za uplynulý rok. Před rokem to všechno začalo a já pevně věřím, že to těmito Vánoci neskončí. Jsem vděčná ze vše, co jsem se mohla v uplynulém roce naučit. Dal jsi mi příležitosti a já se jich chopila. Snažila jsem se a nechala jiné, ať mě učí o životě. Jsem nyní o tolik jiná. A neni to jen mé přání, nýbrž skutečnost! Poznala jsem žití, o jakém jsem dosud jen snila. Zábavu, nové přátele, na které nyní nedám dopustit. Zjistila jsem, že nenávist zbytečně brání mému srdci, aby milovalo a já jsem skutečně milovala. A pevně věřím, že mě v tom nenecháš a pomůžeš mi zvítězit nad strachem a znovu budu milovat. To bych si přála z celého srdce!
   Chtěla bych ti poděkovat i za rodiče, kteří se ukázali být naprosto úžasnými. Ano, byly problémy, ale ty jsem si zavinila sama. Vždycky jsem v nich měla podporu, vždycky jsem jim mohla věřit. Mamina je mou nejlepší přítelkyní a ví naprosto všechno. Táta mi pomohl právě ve chvíli, kdy jsem nejvíc plakala a já v něm našla naprosto úžasného člověka. Sice mi leze často na nervy, ale neměnila bych! Moc bych si přála, aby se náš vztah nepokazil, protože takové rodinné zázemí ve svém okolí bohužel moc nevídám. A samozřejmě by mě potěšilo, kdyby hádky rodičů byly čím dál méně obvyklé.
   Chtěla bych poděkovat za těch několik lidí, kteří mě naučili, že svět není růžový a věřit lidem se nevyplácí. Zároveň však velké díky za ty, kteří mi nasazují neustále ty růžové brylky. Děkuji za šanci poznat svět a najít své priority. Najít sama sebe a také za příležitost dělat chyby, protože právě z nich se člověk nejlíp učí. Dospěla jsem a to tvrdím bez nadsázky. Mě samotné se to nelíbí, protože v naivním světě bylo krásně. Jenže už tam nejsem a nikdy nebudu a těžko se to snáší. Ten svět se pro mě stal nočním můrou a tak se ho snažím zbavit. Přála bych si, aby se mi to povedlo. Přála bych si konečně přijmout fakt, že jsem dospělá a nikdo mě už před tím neuchrání. Za své chyby platím a za svými rozhodnutími si musím stát. Nikdo už to za mě nevyžehlí. Ani rodiče, ani škola, ani přátelé. Je to jen na mě a já s obavou v duši přeci jen děkuji.
   Děkuji za všechno a budeš-li přeci jen mít možnost, drž mi palce další rok. Ať se zbavím noční můry, ať dosáhnu svého snu o úspěchu na poli studia i co se mezilidských vztahů týče. Nechci přijít o své miláčky, ani když se rozběhnu do světa. Drž mi palce, ať se v tom světě širokém neztratím a nezapomenu žít!
   Děkuji a přeji zítra pohodovou šichtu

   P.S.: Přeci jen mám jedno přání. Mohlo by sněžit. Minimálně v Orlických horách, aspoň první týden v lednu