Cítím potřebu vyjádřit se k tématu, v současnosti dosti dikutovanému, a tím je Emo. Neboli emotions, jako pocity víte. Já vím, byla jsem poučena... A abych byla upřímná fakt ty lidičky nechápu. Život je sice nespravedlivý a lidi jsou egoistický svině, co jen ostatním podrážej nohy, ale to přeci není důvod k tomu, aby si někteří libovali v utrpení. Ba právě naopak! Člověk má vyhledávat ty skulinky, kdy život zapomene být hajzl a kdy se kolem mihne pocit štěstí. Ty nepatrný okamžiky pohody, kdy k úsměvu stačí pohled na louku, letící labuť nebo západ slunce. A pokud bude neustále nosit tu depresivní černou barvu, dost těch momentů prošvihne.

   Možná, že ti Emo-lidé na sebe chtějí jen upozornit. Docela se jim to daří, černýho pošuka si všimne každý, ale málokdo se bude vyptávat, copak ho trápí. Jestli něco jeho dušičku netíží. Každý má svých problémů dost! Tohle moc dobře znám :o/ A přece kolemjdoucím oplatím pozdrav i s úsměvem... Jak jsem řekla Emo nechápu!