Snad už je čas na prozření,
možná mě to zase změní,
jenže já už nechci stát
a všech svých kroků litovat...
Končím...
Chtít je prý tím první krokem,
však další příjdou příštím rokem,
to mám koukat, to mám stát
a na vše z vysoka jen srát?...
Ne můj drahý, mě se nechce,
nezvládám to zas tak lehce
a tohle nicnedělání,
dábla z těla nevyhání...
Končím...
Pandořinu skřínku v sobě,
otevřu až na tvém hrobě...
otevřu a zamávám,
tys mrtev, já tu zůstávám...