Obyčejný den. Venku je mlhavo, chladno. Nudný všední den, který rozhodně nepřipomíná příchozí jaro, a snad právě proto jsou lidé zamračení a šediví. Jen já jsem opět mimo zvyky. Mám najednou v hlavě jasno jako už dlouho ne.

   Nevím jak, nevím proč, ale rozsvítilo se mi v hlavě právě ve chvíli, kdy se mi sesypaly všechny plány na nejbližší dobu. Opět jsem nemocná, znovu mám strach z nejhoršího a dochází mi, jak strašně jsem současným stavem znuděná. Neustálé poslouchání výtek ohledně mé obrovské absence mě stresuje. Lidé nebojte, však ona ještě naroste! A vy si můžete akorát tak trhnout nohou. Nedřela jsem čtyři roky jak mezek, abych pak kvůli mému chorému zdraví nebyla připustěna k maturitě. ZKUSTE SI MĚ VYHODIT! I teď věnuji studiu víc péče než nadpoloviční většina třídy. A to jen proto, že mám velké ambice, které má lenost nemůže zbořit!

   Na kolenou se ovšem nyní ocitá má vstřícnost. Jsem zahořklá. Už půl roku setrvává stav nejvyšší pohotovosti a já musím neustále dbát na to, abych náhodou někde neprochladla. Mám strašnou chuť do života, chci dělat capiny, nosit mé oblíbené oblečení, ovšem po dvojitém nesnesitelném zánětu mandlí nemůžu. Hluboké výstřihy a odhalená ramena angínu spíše lákají. Nemůžu to, nemůžu ono a pomalu nabývám pocitu, že z mého žití se stává jen existence. Přežívám a největší dobrodružství se odehrávají v mé hlavě!...

   A přesto všechno právě dnes, právě teď jsem prozřela.
Můj strach z operace se začíná blížit bodu nula. Je to cesta nejmenšího zla!
Navíc, ačkoli se ve společnosti objevuji poslední dobou jen sporadicky, stále jsem osobnost, která umí zaujmout. Osobnost, jíž by jste si měli vážit!
A nakonec... znovu mi došlo jakou váhu má pro mě můj miláček. Poklad, který mi dává sílu v tomhle všem Láska možná občas ustoupí jiným záležitostem, ale na rozdíl od malých úspěchů prostupuje celý život!!!