Lesk je pomíjivá veličina charakteru věci, jež je natolik oslňující, že radší odvrátíme zrak, než abychom nahlédli a spatřili jádro temnoty. Tolik se bojíme prozření, že radši poťouchlou hru na pštrosy hrajeme a tváříme se jako Chamberlaine v osmatřicátém. Jsme ukolíbáni monotonním kodrcáním pryč od pravé reality. Žít v omylu je přeci tak snadné. Tak lehké, tak jednoduché, tak sladké. Medová příchuť života...