Povídám, povídám, pohádku, o neposlušném kuřátku.  Kuřátko je žluté a oficiálně nekouří  A zazvonil zvonec a pohádky je konec!

   Lidičky milí, zlatý mě tak strašně baví pindat nesmysly a dělat ze sebe pošuka.  Není to těžké a je to neskutečně osvobozující. Dělám si co chci, plácám páté přes deváté a jsem strašně hlučná. Ano, hluk je atributem mého štěstí. Je krásné vidět tu možnost být veselá, protože spousta lidí je slepá. Napouští si mozky starostmi, nebo alkoholem. Copak tohle může být štěstí? Pusťte to z hlavy, všichni máte tu možnost, musíte jen otevřít oči a kouknout na oblohu (dneska ale ne, je hnusná), pustit si nahlas písničky a zpívat. Smát se sám sobě, protože člověk co blbne, je vždycky komický. Neberte se tak vážně, jelikož pak se z žití stává přežívání...  Žiju daným okamžikem a vzhlížím k budoucnosti. Zase žiju!!!! A blažený pocit se mi rozlévá na prsou