Všichni ví, že se máme rádi
nechápou, proč jsme každý sám,
netuší, že je moje mládí,
překážkou pro nějaký vztah -

mezi námi, ty se bojíš dát
srdce dámě, co chce studovat...

Kdo se bál, tomu došel kyslík,
hledíš dál, na budoucnost myslíš,
víš, co bychom neměli,
prý jen tak srdce nerozdáš.
Prý už jsi dospělý,
tak proč se tak nechováš???

(S andělským úsměvem sis se mnou hrál a moje city jsi dost hnusně pošlapal... Možná mi to konečně došlo až pozdě a už nemá cenu ti něco vyčítat, ale chtěla bych... Nešlo o školu, nešlo o věk, šlo o tvůj povrchní zájem, ve kterým jsem tedy neuspěla... Nesnáším tě! I to jak ses na mě celej večer díval a určitě si těď ty namyšlenče myslíš, že mám pro tebe pořád slabost... Už DÁVNO NE!!! Já mám svůj ráj na zemi a nikdo (TUDÍŽ ANI TY!!!) mi na mé štěstí šlapat nebude!!!.... Ani netušíš, jak jsem plakala