Telefon. "Halóóó?"
"No Marťule, ahoj prosím tě v kolik půjdeš domů?"
"Jsem doma."
"Aha a půjdeš kolem Dárkáča?"
"Už jsem doma"
"Kup mi tam cédéčko."
"Dobře. Všechno?"
"Jo. A ještě mi na něj vypal všechny moje fotky,co máš v PC."
"Jo. Čau"
"Spěcháš?"
"Ano"
"Kam?"
"Do Přerova. Pak ti to řeknu, ahoj Eduš"
"A co budeš dělat v Přerově?"
"Nestíhám, AHOJ!" Konec...
   Musela jsem jí to položit, protože opravdu spěchám. Absolutně nestíhám. Nemám dodělaný oči, netuším, co si obleču a mám málo času. Krutě málo, což znamená, že dneska pojede vlak včas. Tak je to vždycky. Když mám zpoždění já, pak ne ten vlak!

Telefon. "Ano?"
"No ahoj. Marťo prosím tě Zuzka by tě chtěla o něco poprosit."
"O co?"
"No ona ti to řekne, počkej, šla do skříně."
"Ale já spěchám."
"Kam?"
"Jedu pryč a nestíhám. Co chce ta Zuzka?"
"Počkej už jde."
"Opravdu?"
"Ne."
"Pak mi zavolej." Úžasný... takhle mě zdržovat.
Měla bych se převlíct, v teplácích bych zrejme umrzla.

Telefon "Copak bys chtěla Zuzi?" Hypnotizuju budík a vidím jak mi ten čas proplouvá mezi prsty. Já to snad nestihnu. To je konec toto!
"Marťošku, prosím tě, myslíš, že bys mi mohla odbarvit hlavu?"
"Nikdy jsem to nedělala, jen jsem barvila."
"To je skoro to samý. Mám tam aplikátor a do něj si to všechno namícháš a pak to jen nanášíš, ale musíš..."
"Ano, udělám to. Kdy?"
"No to nevím. Kdy máš čas?"
"Teď ne."
"Jak to? Kam hrneš?"
"Do Přerova a absolutně nestíhám Zuzanko, tak mi řekni kdy máš čas."
"A co budeš dělat v Přerově?" Asi tu holku přerazím!
"KDY?"
"teď tam jedeš ne?"
"Kam?"
"No do Přerova."
"Samozřejmě, že jedu do Přerova. Teda pokud si budu mít čas vybrat si oblečení a neujede mi vlak. Já se ptám, kdy mám přijít."
"A co budeš dělat v Přerově?"
"Pak ti zavolám."

Je úžasné mít kamarády, kteří se o mě zajímají. A upa nejlepší to je, když si zrovna nechci povídat!!!