Trápila jsem se myšlenkou, že jsem se z toho dostala příliš rychle, příliš snadno. Ale zbytečně. Není to pryč a nebude. Sama nevím, co mám chtít, jak si nejmíň ublížit. Nevím, co mám dělat. To, co bych chtěla, nemůžu. Ztrácím perspektivu, sílu a chuť jít si za svým cílem, protože je ve stínu jiných myšlenek, jiných činů. Vytyčuji si cíle jiné a nejhorší na tom všem je, že každý den si přeji něco jiného. Zmítám se ve vakuu a tolik bych se chtěla nadechnout. Tak proč mi to není dopřáno? Vždyť si to nezasloužím! Opravdu si to nezasoužím. Už jsem se poučila, tak tleskněte, ať se probudím z té noční můry