Na tohle jsem snad nikdy nevymyslim melodii. Jsem napsala, když jsem byla v depce a už hafo dlouho. A strašně mi to tenkrát pomohlo!

1,

Koukejme, co se to děje,

Že se ta brunetka tak směje.

Ve škole premiantka je,

Na čtyři nástroje hraje,

Maluje, tančí a zpívá,

Není moc zapomnětlivá.

Přátelům se školou pomáhá

A nerada se s nimi hádá.

Právě se před školou baví,

Všichni jsou veselí, hraví.

A pak se s nimi rozloučí,

Přijde domů a tam se rozbrečí

Ref.:

Svět je natolik povrchní,

Že mi vnitřní hlas radí: „Uprchni!“

Možná se někdo závistivě dívá,

Však nikdo netuší copak se skrývá

– pod povrchem.

A vůbec nic není jak se zdá

Tak řekněte mi kdo vlastně jsem já?

Kdo jsem já?!

2,

Ale copak se to děje?

A proč se ta brunetka chvěje?

Proč se po tmě pod stolem krčí,

A proč probůh v tom koutě brečí?

Poslouchej, ona není zticha,

Vzlykajíc něco si říká:

„Chtěla bych konečně někým být,

Ne jen tou, co umí poradit.

Tou, která zabývá se vším,

Však v tom „všem“ je prakticky ničím.

Chtěla bych být zvaná na akce

A ne jen vysvětlovat chemický reakce!“

Ref.: Svět je natolik povrchní…

3,

Už mě to vážně nebaví,

Znám řešení, i když bolavý.

Vženu si kulku do hlavy,

Jen mít na to dost odvahy.

Ani sebevraždu vlastní

Nezvládnu! Jsem nula, blázním.

A tak dál brunetka sedí,

Ještě chvíli do té tmy hledí.

Ráno se vypraví do školy,

Kde přátelům pomáhá s úkoly.

Zas snaží se být přívětivá,

Milá dívka, co se usmívá.

Ref.: Svět je natolik povrchní…

4,

Právě se před školou baví,

Všichni jsou veselí, hraví.

A pak se s nimi rozloučí,

Přijde domů a tam se rozbrečí.

Možná se někdo závistivě dívá,

Však nikdo netuší copak se skrývá

– pod povrchem.