Yetney

V pekle už bylo plno a před jeho branou ještě čekala dlouhá fronta. Ďáblu nezbylo, než odepřít dalším přicházejícím vstup.

"Máme už jenom jedno místo a to by měl logicky dostt největší hříšník," prohlásil.

"Je mezi vámi aspoň nějaký masový vrah?" Aby ďábel našel toho nejhoršího, začal hříšníky ve frontě vyslýchat. Po chvíli uviděl jednoho, kterého si předtím nevšiml.

"Co jsi udělal ty?" zeptal se.

"Nic. Já jsem dobrý člověk a jsem tady omylem."

"Něco jsi určitě udělat musel," ušklíbl se ďábel, "každý něco udělal."

"To dobře vím," přesvědčeně odpověděl muž, "ale já jsem se od všeho vždycky držel stranou. Viděl jsem, jak lidé pronásledují jiné lidi, ale já jsem se k tomu bláznivému honu nepřidal, jak děti nechávají umřít hladem a prodávají je do otroctví, jak slabé vytlačují na okraj společnosti jako její odpad, jak jenom pořád přemýšlejí, čím by se navzájem podvedli. Ale já jsem tomu pokušení odolal a nikdy jsem nic neudělal. Nikdy."

"Vůbec nic?" zeptal se nevěřícně ďábel. "Jsi si jistý, žes to všechno viděl?"

"Na vlastní oči!"

"A nic jsi neudělal?" zeptal se znovu ďábel.

"Ne!"

Ďábel se zachechtal: "Tak pojď dál, příteli. To místo patří tobě!"

--------------------------------------------------------------------------------------------------------

Jeden svatý muž potkal na procházce městem žebrající děvčátko oblečené v hadrech. V myšlenkách se obrátil k Pánu: "Bože, jak můžeš tkovou věc dopustit? Prosím tě, udělej s tím něco."

Večer uviděl v televizních zprávách zabité lidi, oči umírajících dětí a těla trpících lidí. Znovu se modlil: "Pane, tolik bídy. Udělej něco!"

V noci mu Pán odpověděl: "Já jsem už něco udělal - stvořil jsem tebe!"

------------------------------------------------------------------------------------------------------

(Bruno Ferrero: Další příběhy pro potěchu duše)