Yetney

"Ani Bůh není spravedlivý. Proč nechává lidi umírat pod troskami, které způsobilo zemětřesení? Proč nechává súdánské děti umírat hladem? Proč se jen dívá, když se kácejí tropické lesy? Proč? Proč?     (Lorenzo,15 let)

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Proč je ve světe, který stvořil spravedlivý a všemohoucí Bůh, zlo a utrpení? Proč nevinní trpí? Proč se lidé cítí opuštění, proč mají v sobě poušť, proč zažívají temné noci beznaděje?

Pak se mi zdál sen. Šel jsem po pláži po Pánově boku. Naše nohy zanechávaly v písku dvojici stop: moje a Pánovy.

Napadlo mě - byl to přece sen - že každý krok představuje jeden den mého života. Zastavil jsem se, abych se podíval na všechny stopy, které mizely v dálce. A všiml jsem si, že se jedny stopy čas od času ztrácejí.

Vzpomínal jsem na svůj život. Kupodivu ta místa, kde byla jen jedna dvojice stop, odpovídala těm nejsmutnějším dnům. Dnům, kdy jsem prožíval úzkost a netrpělivost, sobectví a špatnou náladu, zkoušky a pochybnosti, nepochopitelným dnům plných utrpení. S výčitkou v hlase jsem se obrátil k Pánovi:

"Ty jsi nám slíbil, že s námi zůstaneš po všechny dny. Proč jsi svůj slib nedodržel? Proč jsi mne opustil v nejhorších chvílích mého života, ve dnech, kdy jsem tě nejvíc potřeboval?"

Pán se usmál: "Synu, chlapče můj, nepřestal jsem tě milovat ani na okamžik. Tam, kde vidíš jen jedny stopy, v nejtěžších chvílích tvého života... to jsou mé stopy, protože jsem tě nesl v náručí."

(Bruno Ferrero: Další příběhy pro potěchu duše)