Yetney

Jeden bohatý a mocný sultán poručil,aby mu jeho poddaní každý den ráno vzdávali slávu a přinášeli mu dary. Už dobyl všechno, co se dalo, a trochu se nudil.

Spolu s ostatními každé ráno přicházel také mlčenlivý žebrák, který králi přinášel jedno jablko. Oak se beze slova zase ztratil.

Sultán byl zvyklý na jinačí dary, a proto vždycky trochu znechuceně jablko přijal, ale jakmile se k němu žebrák otočil zády, začal se mu posmívat a celý dvůr s ním.. Žebrák na sobě nic nedal znát. Každé ráno znovu a znovu přicházel k sultánovi se svým darem. Sultán jablko pokaždé převzal a bezmyšlenkovitě ho položil do koše vedle trůnu. Dával do něj všechna jablka, která mu žebrák přinesl, až z koše začala vypadávat, jak byl plný.

Jednoho dne králova cvičená opička jedno z nich sebrala. Kousla do něj a s divokým pliváním ho hodila sultánovi ki nohám. Sultán s překvapením zjistil, že v tom jablku je perla. Hned dal všechna ževrákova jablka rozkrájet a v každé skutečně našel perlu. Celý udivený si dal zvláštního žebráka zavolat.

"Přinesl jsem ti tato jablka, můj pane," odpověděl žebrák, "abych ti ukázal, že život ti každé ráno nabízí podivuhodný dar, který přehlížíš a zahazuješ, protože jsi obklopen příliš velkým bohatstvím. Tímto darem je nový den, který právě začíná."

-------------------------------------------------------------------

Od zítřka budu smutný, až od zítřka.

Ale dnes se budu radovat.

K čemu je být smutný, k čemu?

Protože fouká vítr?

Proč bych se měl dnes rmoutit nad zítřkem?

Třeba bude zítra pěkně, třeba bude jasno.

Třeba zítra znovu vysvitne slunce.

A nebude tu žádný důvod k smutku.

Od zítřka budu smutný, až od zítřka.

Ale dnes, dnes se budu radovat

a každému hořkému dni řeknu:

Až od zítřka budu smutný.

Dnes ne.

(Básnička jednoho chlapce z koncentračního tábora,1941)