tady je vecer, 2. srpna.. cekam, az prijdou 'rodice' s veceri, abych mohla jit do blockbusteru a nakoupit si hromadu dvdcek s komediema, abych si aspon na chvili mohla predstavovat, ze zivot je fakt takovej, jakej ho tam ukazujou.. takovej pohodovej, a i kdyz se stane neco spatnyho, tak to vypada vtipne..
ja si taky ze vseho furt delam srandu, ale obcas je to jen proto, ze nechci, aby ostatni vedeli, ze se me neco dotklo, nebo ze mi na necem zalezi.. je lehci vsechno prevest na vtip, je to jako vzit si ibalgin a za chvili je to pryc.. a da se to prejit, skoro, jako by se nikdy nic nestalo.. a nezanecha to takovy nasledky.
2. srpna je pro me zlomovy datum, po kterym uz nikdy nebude nic jako driv.. nelituju sice niceho, ale to neznamena, ze by me to nemrzelo. zmenil se mi zivot, uplne poprvy az takhle moc, a nasledky.. hm.. nevim, jestli jeste nekdy budu takova, jako predtim. asi ne.. a taky muj zivot uz nebude to, co bejval..
to datum je krasny a pritom boda jako nuz, ale takovej ten tupej nuz, kterym se nikdy neudela cista rana, kterym to vzdycky boli vic, protoze to neni cistej rez.. jako v ty hre, ve ktery muzete mucit kresleny kraliky ruznejma zbranema.. muzete jim treba urezat nozicky tupym nozem.. .. a kolika lidem to dela dobre, si to zahrat.. je to sice zvraceny, ale jiny lidi to delaj ve skutecnosti a to je podle me mnohem horsi..