tak uz je to zase tady.. premejslim o sobe a tom, co sem v zivote dokazala.. jak k tomu doslo? vcera sem byla ve skole a najednou jsem zjistila, ze tam nemam co delat. vsechno me tam vytaci.. prislo mi, jako kdyz me nekdo dusi zatuchlym hadrem:).. ucitele chovajici se jak na stredni, predmety, ktery mi nic nedavaj, nechutny prostredi tridy, kde na me pari slunce pres tlustou hnedou zaclonu..socialismus? ale kdeze:))
a tak jsem zacala premejslet - proc bych mela zustavat na vejsce nekde, kde mi to nic nedava? proc sedim na miste nekomu, kdo treba stoji o to studium? tu praci, ke ktery se skola vztahuje, delat nechci a nebudu.. a tak sem se rozhodla, ze proste pujdu do toho, o cem snim uz dva roky - pojedu na rok do ameriky jako au-pair.. kvuli jazykum, kvuli americe, kvuli zazitkum a zkusenostem. nemyslim si, ze to bude hracka, ale proc to aspon nezkusit? vycitala bych si to celej zivot..
a? clovek, na kterym mi zalezelo, mi rek, ze sem lina, ze utikam od problemu, nevydrzim na skole, ze je to alibisticky.. a ve finale, ze mi radit nebude, at si vedu dal ten svuj chudinkovskej zivot? prosim?!?!?! tomu se rika podpora, co?
kazdopadne..MUJ nazor na to je takovej, ze nikdo (ani ten, kdo si mysli, ze ma vsechno pod kontrolou a vsechno dela nejlip...) nema pravo mi rikat, ze vedu chudinkovskej zivot.. myslim, ze ten vypada jinak, ale budiz. a hlavne - proc by mi mel nekdo podkopavat nohy kecama o tom, jak to nezvladnu? ja to zvladnu! uz kvuli nemu, i kdybych tam mela zit o vode nekde pod mostem! nenecham si kecat do svejch snu, i kdyz se druhejm nelibej.. a k cemu mi je, ze bych mela DiS. ze socialnich praci, kdyz je delat nebudu? to samy s ostatnima skolama.. ty, ktery by me zajimaly, jsou soukromy. a nevim, kde bych vzala na 23 000 za semestr.. no proste, zase takovy ranni zamysleni. a vlastne vsechno zly je pro neco dobry, nakoplo me to a uvidim, co se z toho narodi:)) cheeeeeeeeeeers