....

tak od dneska jsem registrovana au pair:) pristi tejden zacnou volat rodiny a pak paaaapaaaa ciciny moje cesky

vlastne se hrozne bojim..:) no jo, je to trapny, ale nebudu frajerit, kdyz na to nemam.. proste se bojim vseho, co tam na me ceka. a taky, ze si to moc maluju.. ale jedno vim jiste - udelam vsechno pro to, abych tam zustala ten rok.. abych si dokazala, ze nejsem zadnej srabik, co utika od problemu.. asi to nebude med, ale tak co, to budu muset prece prekousnout, zase to bude obrovska zkusenost se vsim vsudy.. bojim se to tady vsechno opustit, rodinu a kamarady, bez kterejch bych nebyla nic.. znamenaj pro me tak moc..! ale kdyz mi po roce napise jedinej clovek, tak budu aspon vedet, ze mam stopro jednoho opravdovyho pritele.. a toho si budu vazit vic nez hromady znamejch, pro ktery sem jen jedna z mnoha a ktery jsou ted taky kolem me.. lidi, co se se mnou bavej, ale vubec je nezajima, jak se mam a jak se cejtim.. proste takovy ty pretvarky, ktery se stali i z lidi, ktery sem mela fakt rada..

ale fuj.. tohle sem nechtela. spis chci doufat, ze tech kamaradu se ozve vic.. a ze treba zustanem v kontaktu, i kdyz kazdej na druhym konci sveta ze nektery lidi na me za rok nezapomenou