Jak to nejlépe vysvětlit začátečníkům? Příběhem ze života. Vzpomněl jsem si na historku, kterou vyprávěl přítel, jež se jako asi první Čech učil ve Švýcarsku připravovat makrobiotickou stravu včetně umění dělat tofu apod. V onom centru se dlouhá léta cvičila jóga a u příležitosti narozenin pozvali žáci svého indického učitele na návštěvu. Samozřejmě zorganizovali slavnostní setkání a nachystali večeři pro všechny cvičitele, cvičence, přátele, a dokonce i pro lidi z tamní vesnice. Když všichni začali jíst, Ind se jen usmíval a nic si nevzal.
Hostitelé lehce znervózněli a ptali se, co se děje, zda je něco špatně.
„Ne, kdepak,“ usmíval se mistr, „jen pokračujte, já jíst nebudu,“ odvětil
„Jak to, mistře? Vždyť to je na vaši počest!“ naléhali.
„Kdepak, nebudu,“ trval na svém
„Vždyť to je všechno vegetariánské jídlo, navíc organicky vypěstované a přímo u vás, v Indii, se to kuchař Franta učil připravovat. Vy musíte alespoň ochutnat, to byste nás urazil,“ snažili se ho přesvědčit.
Mistr požádal o kyblík, vzal si pár soust, decentně pak vše vyplivl do kbelíku, utřel si ústa a dál se na všechny usmíval.
Slavnost probíhala úspěšně dál, málokdo si toho všiml, ale organizátorům to samozřejmě leželo v hlavě. Když večeře skončila, nádobí bylo umyto a sklizeno, už to nemohli vydržet a ptali se svého guru: „Co se stalo? Proč jste zvracel? Nejste nemocný?“
„Kdepak,“ odpověděl usměvavý guru, „jen jsem měl kuchaře v žaludku.“
„Kuchaře? Vždyť to je Franta. Ten tady cvičí už patnáct let, byl u vás v ášramu, to není možné. Co se mohlo stát?“ divili se.
„To nevím,“ krčil rameny guru, „zeptejte se Franty.“
A tak šli za ním. Po delším naléhání z něho vypáčili informaci, že mu předchozího dne utekla žena.
Už vám dochází, jak škodlivé byly ony naštvané kuchařky ve školních a závodních jídelnách za socialismu? Jaký je rozdíl mezi slovním spojením »veřejné stravování« a »domácí kuchyně«? Proč asi nám všem doma od maminky tak chutnalo? Proč je tak zdravé stravovat se u harekrišnovců, jejichž posláním je vařit pro toho, koho uctívají a milují nade vše a koho jídlem a jeho konzumací oslavují?
NEPOCHYBNÝ OTISK TVŮRCE
Jsme to, co jíme. A to, co jíme, je velmi ovlivněno tím, na co a jak při přípravě jídla a při jeho konzumaci myslíme. Proto je tak vzácné a chvályhodné, když člověk najde místo, kde se vaří dobře, zdravě a s láskou. Proto tuto skutečnost tolik zdůrazňuji.
Japonci odjakživa vědí, že v dobré keramice zůstává otisk výrobce, mistra keramika, a čajové šálky uchovávají po generace. Když hoří, nevynášejí z domu nejprve vkladní knížky, ale právě hrnečky.
Stále více kunsthistoriků začíná brát v úvahu, zatím jen jaksi neoficiálně a podvědomě, fakt, že v obrazech jsou nějak zakódovány vibrace emocí malířů. Nepředpojatí současní hudební psychologové už vědí, že v hudbě jsou ukryty nejen emoce skladatelovy, ale i interpretovy, či dokonce dirigentovy.
Mozek každého z nás vysílá a přijímá spoustu signálů. Přitom 80 % našeho vnímání ani neregistrujeme, probíhá na podvědomé úrovni. Lze tedy předpokládat, že jídlo obsahuje vibrace nejen pěstitelů zeleniny, ale i kuchařů. Mnoha negativním vlivům nelze okamžitě zabránit, co ale můžeme pozitivně ovlivnit, je náš vztah k tomu, co si vaříme a co a jak jíme. Takže ještě jednou: Jsme nejen to, co a jak myslíme, cítíme, dýcháme, zpíváme, ale také to, co a jak pijeme a jíme.
