Visutá zahrada - Robert Smith (The Cure/Pornography)

Podivná stvoření v dešti se líbají
a temnota znovu jim ukradla tvary.
Prosím mlč už,
každé slovo ruší
ve visuté zahradě,
kde nikdo nespí
a stěny mají uši.

Měsíční svatozář, paprsek jakýsi,
mým rukám dává andělské obrysy.
V žáru noci
sní zvířecí řev a lidské běsnění.
V žáru noci,
kdy pomalu bez konce upadám do snění.

Padám, nekonečně padám,
rozbíjím se zahradní zeď
a pak se odrážím pryč,
mimo čas a realitu, mimo tehdy a teď.
Padám závratnou hloubkou nebes,
a až se znovu šílený řev nestvůr rozběsní,
nežně přikryj mou tvář oči a uši mé utěsni.

Podivná stvoření v dešti se líbají
a temnota znovu jim krade tvary
ve visuté zhradě,
kde minulost se mění,
ve visuté zahradě,
v reji zvířecích kůží
a lidských masek,
než přijde rozednění.

Padám.
Nekonečně padám.
Rozbíjím se o zahradní zídku
a pak skáču pryč,
mimo čas a realitu, od citových zbytků.
Padám závratnou studnou nebes,
a až naposledy vydechnou ty rozběsněné zrůdy,
nežně přikryj mou tvář,
odežeň všechny bludy.

...