Termín rasy rozlišuje jednu populaci lidí (nebo jinýchživočichů) od jiných Nejvíce široce použité lidské rasové kategoriejsou založené na viditelných zvláštnostech (obzvláště stáhnout barvu avýrazy v obličeji), geny,a self-identifikace. Pojetí závodu, stejně jako specifická rasováseskupení, se měnit kulturou a v průběhu doby a být často sporný, provědecké důvody stejně jako jejich dopad na sociální identitu a politikaidentity. Právní definice, běžný zvyk a vědecký význam mohou všichnijsou sjednoceni, působit zmatek a diskusi.

Od čtyřicátých lét, evoluční vědci odmítli pohled na závod podlekterého množství konečných seznamů nezbytných charakteristik mohlo býtpoužíváno stanovit jako množství závodů. Mnoho evolučních aspolečenských vědců myslí si obyčejný závodit s definicemi nebonějakými definicemi závodu náležet k lidem, nedostatek taxonomicpřísnost a platnost. Oni argumentují, že definice závodu jsou nepřesné,libovolný, odvozený ze zvyku, a že závody pozorovaly to se měnit podlekultury zkoumal. Oni dále udržují ten “závod” jako takový je nejlépedohodnutý jako sociální pojem a conceptualize a analyzovat genotypicčlověka a phenotypic změnu v podmínkách populací a clines místo toho.Někteří vědci, nicméně, argumentovali, že tato pozice je motivovánavíce politický než vědecké důvody.

Protože devadesátá léta, data a modely od genomics a cladisticsvyústili v revoluci v našem chápání lidské evoluce, který vedl některénavrhovat nový “počet řádků” definice závodu. Tito vědci mají vyrobenápříbuzná tvrzení, že bolestivé lidstvo do oddělených závodů je platné,když oni jsou dohodnuté jak chmýřovité soubory, skupiny nebo početnérodiny.

Nesouhlas proudu přes disciplíny

Jeden výsledek debat o významu a platnost pojetí “závodí” je tosoučasná literatura přes jiné disciplíny pozorovat člověka variacepostrádá shodu, ačkoli některá pole, takový jako biologie, mít silnoushodu. Některá studia používají slovo vběhnout jeho předtímessentialist taxonomic cítí. Mnoho ještě používat závod termínu alepoužití to znamenat populaci, clade nebo haplogroup. Jiní se vyvarují závodu slova úplně, a používat populaci slova jako méně pejorativní synonymum.

V 19. století, závod byl centrální představa o antropologii. V 1866, James Hunt,zakladatel antropologické společnosti Londýna, deklaroval primárnípravdu té antropologie “je existence studny-označil psychologické amravní rozdíly v různých závodech mužů.” Nicméně, tento pohled stal seopomíjený v 20. století. Protože 1932, vysokoškolské učebnicepředstavovat fyzickou antropologii zvýšeně přišli odmítnout závod jakoplatné pojetí: od 1932 k 1976, jen sedm ven dvaatřicet odmítl závod; od1975 k 1984, třináct ven třiatřicet odmítl závod; od 1985 k 1993,třináct ven devatenáct odmítl závod. Americká antropologická asociace,čerpat z biologického výzkumu, současně si myslí, že “pojetí rasyje společenská a kulturní stavba. . .. Závod prostě nemůže být testovánnebo dokázaný vědecky,” a to, “to je jasné, že lidské populace nejsoujednoznačné, jasně vyměřený, biologicky odlišné skupiny. Pojetí ' závod' má žádnou platnost. .. v lidstvu” (vidět [[ 3].) přesto, mnoho vědců,včetně některých antropologů, odmítat tento postoj.

Při pokračující debatě, některé geneticists argumentují závod je ani významné pojetí ani užitečné heuristické zařízení,^[1] a dokonce že genetické rozdíly mezi skupinami jsou biologicky bezvýznamné,^[2]na východisku pro to více genetická variace existuje uvnitř takovýchzávodů než mezi nimi, a že rasové zvláštnosti překrývají se bezjednotlivých hranic.^[3] Jinégeneticists, v kontrastu, dohadovat se o tom kategorie self-poznalzávod/ethnicity nebo biogeographic rodový původ jsou oba platní aužiteční.^[4], že tyto kategorie si dopisují se skupinami odvozenými z multilocus genetických dat^[5], a že tato korespondence znamená, že genetické faktory by mohly přispět k nevysvětlitelné phenotypic variaci mezi skupinami^[6].

1985 průzkumu (Lieberman et al. 1992) žádal o 1,200 vědců kolik odporovat s následujícím problémem: “tam jsou biologické závody v kovových penězích Homo sapiens.” Odezvy byly:

• biologové 16 %
• vývojoví psychologové 36 %
• fyzický antropologové 41 %
• kulturní antropologové 53 %

Číslo pro fyzické antropology u PhD udělovat oddělení byl mírněvyšší, zvedat se z 41 % k 42 %, s 50 % souhlasit. Tento průzkum,nicméně, nespecifikoval nějakou zvláštní definici závodu; to je nemožnéříkat zda ti kdo podporoval sdělovací myšlenku na závod v taxonomicnebo požadavky populace.

Původy

Mapa kůže-distribuce barvy pro “domorodá obyvatelstva” shromáždila Renato Biasutti předchozí k 1940.

Historie termínu

Daný vizuální komplexní sociální vztahy, lidé pravděpodobně vždypozorovali to a spekulovali o fyzických rozdílech mezi jednotlivci askupinami. Ale různé společnosti přisuzovaly zřetelně různé významy ktěmto rozdílům. Rozdělení lidstva do zřetelný “závody” mohou býtstopovány jako daleká záda jako starobylý Egypťan posvátný text BookGates, který pozná čtyři kategorie, které jsou nyní konvenčně značené“Egyptians”, “Asiatics”, “Libyans”, a “Nubians”. Nicméně, takovérozdíly inklinovaly sloučit rozdíly vymezené rysy takový jako barvakůže, s domorodou a národníidentitou. Klasické civilizace od Říma do Číny inklinoval investovathodně více důležitosti v rodině nebo domorodých vztahách než vefyzickém vzhledu (Dikötter 1992; Goldenberg 2003). Starověký Řeka římští autoři také pokoušeli se vysvětlit to a roztřídit viditelnébiologické rozdíly mezi národy známými jim. Takové kategorie často takézahrnovaly fantastical člověka-jako beings to bylo předpokládané, žeexistuje ve vzdálených zemích. Někteří římští spisovatelé držení kenvironmentálnímu determinizmu ve kterém klimatu mohli ovlivnit vzhleda charakter skupin (Isaac 2004). Ale v mnoha dávných civilizacích,jednotlivci se široce rozlišnýma fyzickými vzhledy mohli stát se plnýmičleny společnosti pěstováním nahoru uvnitř té společnosti neboadoptováním společnost je kulturní normy (Snowden 1983; Lewis 1990). Středověké modely závodu míchaly Classical nápady s představou, že lidstvo jako celek bylo pocházející z Shema, Ham a Japheth, tři synové Noaha, produkovat zřetelný semitský (Asijec), Hamitic (Afričan), a Japhetic (evropské) národy.

Na konci Reconquista, španělský průzkum perzekuoval Židy a Muslims, teoretizovat limpieza de sangre (“Čistota krve”) doktrína. Dále, po objevu nového světa, Bartolomé de Las Casas protilehlý conquistadores teorie, obhájený Sepúlveda, na předstírané indiánské nepřítomnosti duší.

To wasn't až do 16. století to slovo rasy zadal angličtinu, od francouzštiny rasy - “závod, chov, počet řádků” (který podle pořadí byl pravděpodobně půjčka od Itala razza).Významy termínu v 16. století zahrnovaly “vína s charakteristickouchutí”, “lidi s obyčejným zaměstnáním” a “generaci”. Význam “kmen” nebo “národ”se objevili v 17. století. Moderní význam, “jeden z hlavních rozdělenílidstva”, data k pozdní 18. století, ale to nikdy stalo se exkluzivní(cf. pokračoval v použití “lidského pokolení”). Konečný původ slova jeneznámý; návrhy zahrnují arabštinu ra'is znamenat “hlavu”, ale také “začínat” nebo “původ”.

V Společnost musí být bráněna (1978-79), Michel Foucault stopoval “historický a politický projev” “zápasu závodu” k 1688 “skvělá revoluce”v Anglii a Louis XIV je panování ve Francii, během kterého konfliktnípolitické hodnoty byly připisovány k rodovým ethnicities (Saxon,Norman, Frankish etc). Podle něj, tyto debaty initated formu “populárníhistorie” založený na etnické identitě, jak protilehlý k klasickýsoudní a filozofický projev svrchovanosti. V Anglii, to bylo používánoEdward kolou a John Lilburne proti monarchii. Ve Francii,Boulainvilliers, Nicolas Fréret, a pak Sieyès, Augustin Thierry aCournot reappropriated tento projev. U konce 19. století, ponětí o“závodu” bylo, podle Foucault, vsunutý biology rasistů a eugenicists,kdo dal tomu moderní smysl pro “biologický závod”, který byl pak býtintegrovaný “říci rasismus”. Marxisté také chytili tento historický apolitický projev, transformovat essentialist biologické ponětí o“závodu” do představy “třídní boj.”

Angličtina formulovat “závod”, podél s mnoho z nápadů nyní spojenýchs termínem, byly produkty Evropana doba zkoumání (Smedley 1999). JakEvropané se setkali s lidmi od různých částí světa, oni spekulovali olékařské prohlídce, společenský, a kulturní rozdíly mezi lidskýmiskupinami. Vzestup afrického obchodu s otroky, který postupně přemístilčasnější obchod otroky od po celém světě, vytvořil další stimulroztřídit lidské skupiny ospravedlnit barbarskou léčbu afrických otroků(Meltzer 1993). Čerpat z klasických zdrojů a sami o sobě internívzájemná ovlivňování — například, nepřátelství mezi angličtinou a Irishbyl silný vliv na časné myšlení o rozdílech mezi lidmi (Takaki 1993) —Evropané začali třídit sebe a jiné do skupin spojených s fyzickýmvzhledem a se hluboce zakořeněnými chováními a kapacitami. Souborlidových vír vzal držení, které spojilo zděděné fyzické rozdíly meziskupinami k zděděnému intelektuálovi, behavioral, a morální vlastnosti(Banton 1977). Ačkoli podobné nápady mohou být nalezené v ostatníchkulturách (Lewis 1990; Dikötter 1992), oni vypadají, že nemá měl jakohodně vlivu na společenská zřízení jak oni oddělali Evropu a částisvěta kolonizovaného Evropany. Nicméně, často surové konflikty mezietnickými skupinami existovaly skrz historii a přes celý svět, a rasovépředsudky proti Afričanům také existují v non-kolonizoval země takovýjako Japonsko a Čína. [4]

Historie výzkumu ras (lidských ras)

Pohled od "rasové teorie" k "rasismu"

První vědecké pokusy roztřídit rasy se datují od 17. století, spolus vývojem evropského imperialismu a kolonizace ve světě. Prvnípublikovaná post-klasická klasifikace lidí do zřetelných ras zřejměpochází od François Berniera Divize novely de la počet úderů terre les différents espèces ou žene se qui l'habitent .(“Nové rozdělení Země podle různých druhů nebo ras, které ji obývají”), publikoval v 1684.

17th a 18. století

V 18. století, rozdíly mezi lidskými skupinami se staly ohniskemvědeckého bádání (Todorov 1993). Zpočátku, učenci zaměřili se nakatalogizovat a popisovat “přirozené palety lidstva,” jako Johann Friedrich Blumenbachopravňoval jeho 1775 textu (který prokázal pět hlavních rozdělení lidíještě přemýšlelo v některých rasových klasifikacích). Od 17. přes 19.století, sdružování vír lidu o rozdílech skupiny s vědeckýmivysvětleními těch rozdílů produkovalo co jeden učenec volal “ideologiizávodu” (Smedley 1999). Podle této ideologie,závody jsou pravěké, přirozený, trvalý, a zřetelný. Některé skupiny bymohly být výsledek směsice mezi dříve zřetelnými populacemi, aledůkladný výzkum může rozlišovat rodové závody, které se spojily kprodukci přimísil skupiny.

19. století

19. století vidělo pokusy změnit závod z taxonomic k biologickému pojetí. V 19. století množství přírodovědců psalo o závodě: Georges Cuvier, Charles Darwin, Alfred Wallace, Francis Galton, James Cowles Pritchard, Louis Agassiz, Charles Pickering, a Johann Friedrich Blumenbach. Jak věda antropologiepřijala tvar 19. století, Evropan a američtí vědci zvýšeně hledalivysvětlení pro behavioral a kulturní rozdíly, které oni přisuzovali keskupinám (Stanton 1960). Například, používat anthropometrics,vynalezený Francis Galton a Alphonse Bertillon, oni měřili tvary avelikosti lebek a vztahovali výsledky ke skupinovým rozdílům vinteligenci nebo jiných atributech (Lieberman 2001).

Tito vědci dělali si tři nároky o závodě: nejprve, že závody jsouobjektivní, přirozeně nastávající rozdělení lidstva; sekunda, že tam jepevný vztah mezi biologickými závody a jinými jevy člověka (takový jakoformy aktivity a mezilidských vztahů a kultura, a rozšířením poměrnýdůležitý úspěch kultur), tak biologizing ponětí o “závodu”, jakFoucault demonstroval; třetina, ten závod je proto platná vědeckákategorie, která může být vysvětlila to a předpověděla jednotlivce achování skupiny. Závody byly rozlišovány barvou kůže, obličejovýmtypem, lebečním profilem a velikostí, struktura a barva vlasů. Navíc, závody byly téměř všeobecně zvážil to odrážet skupinové rozdíly v charakteru a inteligenci.

Hnutí eugeniky pozdní 19th a brzy 20. století, inspirovaný Arthur Gobineau je Esej o nerovnosti lidských ras(1853-1855), Vacher de Lapouge je “anthroposociology” a Herder teorie,tvrdil jak samozřejmý biologické nižší postavení zvláštních skupin(Kevles 1985). V mnoha částech světa, myšlenka na závod se stalazpůsobem, jak tuze dělit skupiny použitím kultury také jako fyzickévzhledy (Hannaford 1996). Kampaně tlaku a genocidy často používalypředpokládané rasové rozdíly motivovat nelidské skutky proti jiným(Horowitz 2001).

Příchod Darwinian modelů evolucea Mendelian genetiky, nicméně, nazvaný v pochybnost vědecká platnostobou charakteristik, a vyžadoval radikální přehodnocení závodu.

Moderní rasové debaty

Závod jak subspecies

S příchodem moderní syntézy v brzy 20. století, biologové vyvinuli nový, pečlivější model závodu jak subspecies. Pro tyto biology, závod rozeznatelná skupina tvoří všechny nebo díl druhu. A monotypicdruh má žádné závody nebo spíše jeden závod zahrnovat celý druh.Monotypic kovové peníze mohou vyskytovat se v několika cestách:

• Všichni členové druhu jsou velmi podobní a mohou ne být rozumně rozdělen do biologicky významných subcategories.
• Jednotlivci se mění značně, ale variace je nezbytně náhodná a velmibezvýznamný doposud jak genový přenos těchto variací je zaujatý (mnohodruhu rostliny patří do této kategorie, který je proč zahradnícizaujatí konzervováním, říkat, zvláštní barva květiny se vyhnoutpropagaci od semena, a místo toho užívací vegetativní metody mají rádpropagaci od výstřižků).
• Variace mezi jednotlivci je nápadná a následuje vzor, ale nejsoutam žádné jasné dělicí čáry mezi oddělenými skupinami: oni vyblednouimperceptibly do jednoho jiný. Taková variace clinal vždy ukáže značnýgen proudit mezi zřejmě oddělenými skupinami, které tvoří populaci (s).Populace, které mají stabilní, značný gen proudí mezi nimi býtpravděpodobný, že reprezentuje druh monotypic dokonce když férová míragenetické variace je zřejmá.

A polytypic druh má dva nebo více závodů (nebo, v aktuálním jazyce, dva nebo více náhradník-píše).Tato klasifikace odráží oddělené skupiny, které jsou jasně odlišné odjednoho jiný a obecně se nekříží (ačkoli tam smět být relativně úzkáhybridizace zóna), ale který odkázaný se křížit volně jestližedaný šance dělat tak. Ačkoli různé druhy mohou někdy křížit se komezenému rozsahu, hovořit je ne pravdivý. Skupiny neschopné výrobníchúrodných potomstv spolu navzájem být všeobecně považován za zřetelnédruhy, a ne pouze různý “závody” stejného druhu.

Ačkoli tento pokus o pojmovou preciznost získal měnu s mnohabiology, obzvláště zoologists, evoluční vědci kritizovali to namnožství předních stran.

Odmítnutí závodu a svahu”obyvatelstvo#rquote a “cline”

U počátku 20. století, antropologové ptali se, a následovněopuštěný, tvrzení, že biologicky zřetelné závody jsou isomorphic s(vztahoval se k) zřetelný lingvistický, kulturní, a sociální skupiny.Pak, vzestup genetiky populace vedl nějaký hlavní proud evoluční vědciv antropologii a biologii se ptát samé platnosti závodu jako vědecképojetí popisovat objektivně skutečný jev. Ti kdo přišel odmítnoutplatnost pojetí, závod, dělal tak pro čtyři důvody: empirický,definitional, dostupnost alternativních pojetí, a etický (Lieberman aByrne 1993).

První kritizovat představu závodu na empirickém základě byli antropologové Franz hroznýši,kdo demonstroval phenotypic plastičnost kvůli faktorům životníhoprostředí (hroznýši 1912) (vidět také [5 ]), a Ashley Montagu (1941,1942), kdo se spoléhal na důkaz od genetiky. Zoologists Edward O.Wilson a W. Brown pak kritizoval představu z perspektivy generálasystematics, a dále odmítl tvrzení, že “závody” byly rovnocenné k“subspecies” (Wilson a hnědý 1953). Claude Lévi-Strauss je Závod a historie(UNESCO, 1952) vynutil si tuto kulturní relativistickou tezi, slavnoumetaforou kultur jako vlaky procházet přes každého jiný v odlišnýchsměrech, tak každý vidět jiní jako nehybná chvíle oni sám postupují.

Jeden z velmi důležitých inovací v genotypic reconceptualizing avariace phenotypic byl antropolog složená závorka C. Loringa mápostřeh, že takové variace, insofar jak oni jsou postižení přirozenýmvýběrem, stěhovánímnebo genetickým unášením, být rozdělen podél zeměpisné gradace volaly“clines” (Brace 1964). Tento bod obrátil pozornost k problémuspolečnému phenotypic-založené druhy závodů (například, ti založený natextuře vlasů a barvě kůže): oni ignorují hostitele jiných podob arozdíl (například, krevní skupina) to nekorelují velmi s ukazatelizávodu. Tak, antropolog Frank Livingstone má závěr, že od té doby, coclines překročí rasové hranice, “nejsou tam žádné závody, jedinéclines” (Livingstone 1962: 279). V roce 1964, biologové Paul Ehrlich a Holm poukazoval na případy kde dva nebo více clines jsou rozděleny discordantly — například, melanin je distribuován v klesajícím vzoru od severu rovníku a jihu; frekvence pro haplotype pro betu-S hemoglobin,na druhé straně, zářit ven přesných geografických bodů v Africe(Ehrlich a Holm 1964). Jako antropologové Leonard Lieberman a FatimahLinda Jacksonová poznamená, “nesouhlasné vzory různorodosti falšujínějaký druh populace jak jestliže to bylo genotypically nebo dokoncephenotypically homogenní” (Lieverman a Jackson 1995).

Konečně, geneticist Richarda Lewontin, pozorovat to to 85 procentolidské variace nastane uvnitř populací, a ne mezi populacemi, dohadovalse o tom žádný “závod” ani “subspecies” byl vhodný nebo užitečnýzpůsob, jak popisovat populace (Lewontin 1973). Tento pohled je popsanýjeho oponenty jak Lewontin klamem. Někteří výzkumníci ohlásí variacimezi rasovými skupinami (uměřený Sewall wrightskou skladbou obyvatelstva statistika F_ST) odpovídá za jak malý jak 5 % lidské genetické variace². Nicméně, protože technických limitací F_ST, mnoho geneticists nyní věří tomu minimu F_SThodnoty nezruší návrh, který tam by mohl být různý člověk závodí s(Edwardsem, 2003). Zatím, neo-marxisté takový jako David Harvey (1982,1984, 1992) věřit, že závod je sociální pojem, který ve skutečnostineexistuje, použitý místo toho zmírnit třídní rozdíly.

Tyto empirické útoky na představu o závodě nutily evoluční vědyrozvážit jejich definici závodu. Střední-století, antropolog WilliamBoyd definoval závod jak:

Populace který se liší významně od jiných populací s ohledem nafrekvenci jednoho nebo více genů to posedne. To je libovolná záležitostkterý, a kolik, místa genu my rozhodneme se zvážit to jak významný “souhvězdí” (Boyd 1950).

Lieberman a Jackson (1994) poukázal na to “slabost tohoto sdělení jeto jestliže jeden gen může rozlišovat závody pak množství závodů je jakčetný jak množství člověka spojuje množení.” Navíc, antropolog StephenMolnar navrhl, že discordance clines nevyhnutelně vyústí v rozmnožovánízávodů to skýtá pojetí sebe neužitečný (Molnar 1992).

Podél empirický a pojmové problémy s “závodem” následovat Secondsvětovou válku, evoluční a společenští vědci byli intenzivně vědomí jakvíry o závodě byly použité ospravedlnit diskriminaci, apartheid,otroctví a genocidu. Tento výslech nabíral rychlost v 60-tých letechběhem Američana civilní spraví hnutí a vznik četný anti-koloniálníčinnosti celosvětový.

V obličeji těchto záležitostí, někteří evoluční vědci jednodušeopustili představu závodu v laskavosti “populace.” Co odliší populaciod předchozích seskupení lidí závodem je že to se odkazuje na populacichovu (nezbytnou pro genetické vypočítavosti) a ne k biologickému taxon.Jiní evoluční vědci opustili představu závodu v prospěch cline (mínit,jak frekvence zvláštnosti mění se podél zeměpisného sklonu). Představyo populaci a cline nejsou, nicméně, vzájemně exkluzivní a oba jsoupoužíváni mnoha evolučními vědci.

V obličeji tohoto odmítnutí závodu některými evolučními vědci, mnohosociologů nahradilo slovní závod se slovem “ethnicity” odkazovat se naself-poznávat skupiny založené na vírách ve sdílené náboženství, národnostnebo závod. Navíc, oni rozuměli, že tito dělili se o vírů znamenat tonáboženství, národnost a závod sám být sociální pojmy a mít žádnýobjektivní základ v nadpřirozené nebo přirozené oblasti (Gordon 1964).Viz též americká antropologická asociace je sdělení na závodě [6].

Shrnutí odlišných definic závodu

Vláda Spojených států má poskytnuté definice pozorovat závod (vidětnapříklad Race (americké sčítání lidu )). Rasová klasifikace v USA 2000sčítání lidu bylo umístěné pouze na self-identifikace,pre-předpokládají disjointedness, a nezahrnoval kategorii “hispánský,”který je považován za ethnicity, spíše než závod, americkým sčítánímlidu. Na druhé straně, EEOC výslovně definuje Hispanics jak oddělený azřetelný “závod.”^[7]

Lidská genetická variace

Původy moderních lidí

Mapa lidské genetické rozdílnosti, od obalu na knihu Historie a geografie lidských genů,(Cavalli-Sforza 1994). “Barevná mapa světa se ukáže velmi odlišněrozdíly, které my známe existují mezi kontinenty: Afričani (žloutnou),Caucasoids (zelený), Mongoloids (modrý), a australští domorodci(červený). Mapa neukáže studně silnou Caucasoid komponentu v severníAfrice, ale to dělá prokázat jednotu jiný Caucasoids z Evropy, a nazápadu, jih, a hodně Central Asie.”

Nějaký biologický model pro závod musí odpovídat za vývoj rasovýchrozdílů během evoluce člověka. Pro hodně z 20. století, nicméně,antropologové se spoléhali na neúplný fosilní doklad pro rekonstruovatevoluci člověka. Jejich modely zřídkakdy poskytovaly pevné východiskopro závěry kreslení o původu závodů. Moderní výzkum molekulární biologie, nicméně, poskytoval evoluční vědce s celkem nový druh dat, který sčítá značně ke znalosti naší minulosti.

Tam byla značná debata mezi antropology jak k původům Homo sapiens. O miliónu před roky Homo erectus stěhovaly se ven Afriky a do Evropy a Asie. Debata závisí na zda Homo erectus vyvinul se do Homo sapiens více nebo méně současně v Africe, Evropě a Asii, nebo zda Homo sapiens se vyvinul jediný v Africe, a nakonec nahradil Homo erectus v Evropě a Asii. Každý model navrhne různé možné scénáře pro evoluci zřetelných závodů.

Multiregional hypotéza

Obhájcové prvního scénáře (vidět Frayer et al. 1993), multiregionalsouvislost model evoluce, citovat jak dokazovat anatomickou souvislostv fosilním dokladu v jižní centrální Evropě (Smith 1982), východní Asiea Austrálie (Wolpoff 1993) (anatomický příbuzný rys je vzat navrhnoutgenetického příbuzného rys). Oni argumentují, že velmi silné geneticképodobnosti mezi všemi lidmi se neukážou jako nedávný obyčejný rodovýpůvod, ale spíše odrážet interconnectedness lidských populací ve světě,končit relativně konstantním genem tok (Thorne a Wolpoff 1992). Onidále argumentují, že tento model je shodný se vzory clinal (Wolpoff1993).

Nejdůležitější prvek tohoto modelu pro teorie závodu je že to poskytne miliónu roky pro evoluci Homo sapienspo celém světě; toto je více než dost času na evoluci různých závodů.Leiberman a Jackson (1995), nicméně, poznamenali, že tento model závisína několika nálezech významných pro závod: (1) že označené morfologickékontrasty existují mezi jednotlivci nalezenými u centra a u obvoduMiddle Pleistocene rozsah rodu Homo; (2) tolik rysy mohou býtukazovány se objevit u okraje toho rozsahu předtím oni se vyvíjejí vestředu; a (3) že tyto rysy vystavují velkou pevnost přes čas. Oblastnízměny v těchto rysech mohou tak být vzaty jako důkaz pro dlouhétermínové rozdíly mezi rodem Homo jednotlivci, kteří předcházejí různézávody mezi dnešní Homo sapiens jednotlivci.

Ven Afriky

Mapa časných lidských stěhování shodovat se k mitochondriální genetika populace (čísla jsou tisíciletí dříve dar).

Informace o historii našeho druhu přijde ze dvou hlavních zdrojů:paleoanthropological záznam a historické závěry založené na aktuálníchgenetických rozdílech pozorovali to u lidí. Ačkoli oba zdroje informacíjsou zlomkovité, oni se sblížili v uplynulých letech na stejném obecnémpříběhu.

Od devadesátých lét, to stalo se společné použití multilocusgenotypes rozlišovat různé lidské skupiny a určit jednotlivce naskupiny (Bamshad et al. 2004). Tato data vedla ke zkoušce biologicképlatnosti závodů jako evoluční počty řádků a popis závodů v cladistictermínech. Technika genotyping multilocus byla použitá určovat vzorylidské demografické historie. Tak, představa o “závodu” dovolila sitěmito technikami je souznačný s rodovým původem, široce rozuměl.

Studia lidské genetické variace znamenají, že Afrika byla rodový zdroj všech moderních lidí, a to Homo sapiens se stěhoval ven Afriky a vystěhovaný Homo erectusmezi 140,000 a před 290,000 roky (Cann et al. 1987). DomorodíAustralani jsou věřil být brzy vnější-skupina, která zůstala izolovaná.Většina jiných skupin, zahrnovat Evropany,Asijce a domorodé Američany, se nalézal být jeden líčil (monophyletic)skupinu vyplývat z později vnější-migrace z Afriky, který mohl rozumněbýt rozdělen do západu a východních euroasijských skupin.

Existující fosilní důkaz navrhne, že anatomicky moderní lidé sevyvinuli v Africe, uvnitř poslední? 200,000 roků, od předcházejícípopulace lidí (Klein 1999). Ačkoli to není snadné vymezit “anatomickymoderní” jistým způsobem to zahrne všechny žijící lidi a vyřadí všechnyarchaické lidi (Lieberman et al. 2002), všeobecně uznaný-na fyzikálníchcharakteristikách anatomické modernosti zahrnovat vysoce zakulacenoulebku, odvolání obličejové masky a světlo a gracile, jak protilehlý ktěžký a robustní, kostra (Lahr 1996). Brzy fosílie s těmitocharakteristikami byly nalezené ve východní Africe a byli staří k?160,000 – před 200,000 roky (bílé et al. 2003; Mcdougall et al. 2005).V té době, populace anatomicky moderních lidí jeví se byli malí alokalizovaní (Harpending et al. 1998). Mnohem větší obyvatelstvaarchaických lidí žila jinde ve starých svět, včetně Neandertals vEvropě a časnějším druhu lidí, Homo erectus, v Asii (Swisher et al.1994).

Fosílie nejdříve anatomicky moderní lidé najití u Afriky jsou oddvou míst na Středním Východě a data k období příbuzného globálníteplo,? před 100,000 roky, ačkoli tato oblast reinhabited Neandertals vpozdnějších tisíciletích jak klima v severní polokouli znovu seochladilo (Lahr a Foley 1998). Skupiny anatomicky moderních lidí jevíse pohybovali vnější Afrikou permanentně někdy > před 60,000 roky.Jeden z nejdříve moderních koster najitých u Afriky je muž Munga, zAustrálie, a byl datován k? před 42,000 roky (Bowler et al. 2003),ačkoli studia změn životního prostředí v Austrálii se zastávajípřítomnosti moderních lidí v Austrálii > před 55,000 roky (Miller etal. 1999). Doposud, nejdříve anatomicky moderní kostra objevená zEvropy pochází z Carpathian hor Rumunska a je stará k 34,000 – před36,000 roky (Trinkaus et al. 2003).

Existující data na lidské genetické variaci podporují a rozšiřujízávěry založené na fosilním důkazu. Africké populace vystavují většígenetickou rozdílnost než dělat populace ve zbytku světa, znamenat, želidé objevili se nejprve v Africe a později kolonizoval Eurasii aAmericas (Tishkoff a Williams 2002; Yu et al. 2002; Tishkoff a Verrelli2003). Genetická variace viděná u Afriky je obecně podmnožina variaceuvnitř Afriky, vzor, který byl by produkoval jestliže migranti odAfriky byli omezení v čísle a nesli správnou část africké geneticképroměnlivosti s nimi (Cavalli-Sforza a Feldman 2003). Vzory genetickévariace navrhnou časnější populační expanzi v Africe následovanýnásledující expanzí v non-africké populace a data spočítaná pro expanzeobecně se shodují s archeologickým záznamem (Jorde et al. 1998).

Aspekty vztahu mezi anatomicky moderní a archaičtí lidé zůstanousvárliví. Studia mtDNA (Ingman et al. 2000), Y chromozóm (Underhill etal. 2000), porce X chromozóm (Kaessmann et al. 1999), a mnoho (ačkoline všichni) autosomální oblasti (Harpending a Rogers 2000) podpora “venAfriky” popis lidské historie, ve kterém anatomicky moderní lidéobjevili se nejprve ve východní Africe a pak se stěhoval skrz Afriku ado zbytku světa, s malý nebo ne křížit mezitím moderní lidi a archaicképopulace oni postupně nahradil (Tishkoff et al. 2000; Stringer 2002).Nicméně, několik skupin výzkumníků cituje fosílii a genetický důkazzastávat se více komplexního účtu. Oni tvrdí ten postoj lidí modernízvláštnosti objevily se několikrát od Afriky, přes prodlouženou lhůtu,a míchal se s archaickými lidmi v různých částech světa (Hawks et al.2000; Eswaran 2002; Templeton 2002; Ziętkiewicz al et. 2003). Jakovýsledek, oni říkají, autosomální DNA od archaických lidskýchobyvatelstev, která žije vnější Afrika pokračuje v moderních populacícha moderní populace v různých částech světa ještě nesou nějakou fyzickoupodobu k archaickým populacím, které obývaly ty oblasti (Wolpoff et al.2001).

Nicméně, rozlišovat možné příspěvky ke genetickému fondu moderníchlidí od archaických lidí vnější Afrika je těžká, obzvláště protožemnoho autosomálních míst splyne občas předcházet oddělení archaickýchlidských populací (Pääbo 2003). Navíc, studia mtDNA od archaických amoderních lidí a existující Y chromozómy navrhnou, že nějaképřežívající genetické přínosy archaických lidí u Afriky musí být malé,jestliže oni existují vůbec (Krings et al. 1997; Nordborg 1998;Takahata et al. 2001; Serre et al. 2004). Postřeh, že většina genůstudovaných doposud splyne v Afričanovi body populací k důležitostiAfriky jako zdroj nejmodernější genetické variace, snad s nějakýmpododdělením v rodové africké populaci (Satta a Takahata 2002).Sekvenční data pro stovky míst od široce distribuovaných celosvětovýchpopulací nakonec mohou objasnit procesy populace spojené s výskytemanatomicky moderních lidí (zeď 2000), stejně jako množství toku genumezi moderní lidi od té doby.

Cladistics

Phylogenetic strom jako jeden ukázaný nahoře je obvykle odvozen z DNA nebo sekvence bílkoviny od populací. Často mitochondriální DNAnebo Y sekvence chromozómu jsou zvyklé na studium starověká lidskádemografie. Tito jeden-zdroje místa DNA recombine a nejsou téměř vždyzděděné od osamělého rodiče, se jen jednou známou výjimkou v mtDNA(Schwartz a Vissing 2002). Jednotlivci od různých kontinentálníchskupin inklinují být více podobný jednomu jiný než k lidem od jinýchkontinentů. Strom je zakořeněný ve společném předku šimpanzů a lidech, který je věřil k vznikli v Africe. Vodorovná délka odpovídá dvěma věcem:

1. Genetická vzdálenost. Daný pod diagramem, genetickým rozdílem mezi lidmi a chimps je hrubě 2 %, nebo 20 časů větší než variace mezi moderní lidi.
2. Světská vzdálenost nejnedávnějšího společného předku. Hrubéodhady jsou dávány nad diagramem, v miliónech roků. Mitochondriálnínejnedávnější společný předek moderních lidí žil hrubě před 200,000roky, nejnovější obyčejné předky lidí a chimps mezi čtyři a před sedmimilióny roky.

Šimpanzi a lidé patří k různým rodům, signalizoval v červené. Tvoření druhu a subspeciesje také ukázán, a tvoření “závodů” je ukázáno v zeleném obdélníkunapravo (poznamenat, že jen velmi tvrdá reprezentace phylogeny člověkaje dávána). Poznamenejte, že svislé vzdálenosti nejsou významné v tétoreprezentaci.

Distribuce variace

Důkladný popis rozdílů ve vzorech genetické variace mezi lidmi ajiných druhů očekává další genetická studia lidských populací a druhnonhuman. Ale data sbíraná doposud navrhnou, že lidská variacevystavuje několik typické charakteristiky. Nejprve, srovnal s mnohajinými savčími druhy, lidé jsou geneticky méně mladí — counterintuitivenález, daný naše velká populace a celosvětová distribuce (Li a Sadler1991; Kaessmann et al. 2001). Například, šimpanz subspecies žijící jenv centrální a západní Africe mít vyšší úrovně různorodosti než dělatlidi (Ebersberger et al. 2002; Yu et al. 2003; Fischer et al. 2004).

Dva náhodní lidé jsou čekal, že se liší u přibližně 1 v 1000 nucleotides, zatímco dva náhodní šimpanzi se liší u 1 v 500 nucleotidepáry. Nicméně, s genomem přibližný 3 miliardy nucleotides, v průměrudva lidé se liší u přibližně 3 milióny nucleotides. Většina z těchtojeden nucleotide polymorphisms (SNPs) je neutrální, ale někteří jsoufunkční a ovlivňují phenotypic rozdíly mezi lidmi. To je odhadoval, žeo 10 miliónu SNPs existuje v populacích člověka, kde rarer SNP allelemá frekvenci přinejmenším 1 % (viz mezinárodní HapMap projekt).

Distribuce variant uvnitř a mezi lidské populace také se liší odtoho mnoho jiných druhů. Podrobnosti této distribuce jsou nemožnépopisovat succinctly protože obtíže vymezení “populace,” clinal povahavariace a různorodosti přes genom (dlouho a Kittles 2003). Obecně,nicméně, 5 % – 15 % genetická variace nastane mezi velkými skupinamižít na různých kontinentech, se zbývající většinou nastávání variaceuvnitř takových skupin (Lewontin 1972; Jorde et al. 2000a; Hinds et al.2005). Toto rozdělení genetické variace se liší od vzoru viděného vmnoha jiných savčích druhách, pro kterého existující data navrhnouvětší rozdílnost mezi skupinami (Templeton 1998; Kittles a Weiss 2003).

V poli genetiky populace, to je věřil, že rozdělení neutrálníchpolymorphisms mezi lidi současníka odráží lidskou demografickouhistorii.

Naše historie jako druh také opustila genetické signály v oblastníchpopulacích. Například, kromě vlastnění vyšších úrovní genetickérozdílnosti, populace v Africe inklinují mít nižší množství spojenídisequilibrium než dělat populace u Afriky, částečně protože většívelikosti lidských populací v Africe přes běh lidské historie ačástečně protože množství moderních lidí, kteří nechali Afrikukolonizovat zbytek světa zjeví se byli relativně minimum (Gabriel etal. 2002). V kontrast, populace, které podstoupily dramatickázdrobňování nebo rychlé rozvoje v minulosti a populace vytvořené směsípředtím oddělených rodových skupin mohou mít neobvykle vysoké úrovněspojení disequilibrium (Nordborg a Tavare 2002).

V poli genetiky populace, to je věřil, že rozdělení neutrálníchpolymorphisms mezi lidi současníka odráží lidskou demografickouhistorii. To je věřil, že lidé prošli zúžením populace před splývánímrychlého rozvoje se stěhováními ven Afriky vést kAfričanovi-euroasijská odlišnost před asi 100,000 roky (ca. 5,000generací), následovaný Evropanem-Asijská odlišnost před asi 40,000 roky(ca. 2,000 generací).

Rychlý rozvoj předtím malé populace má dva důležité účinky nadistribuci genetické variace. Nejprve, takzvaný zakladatel účineknastane, když populace zakladatele přinášejí jen podmnožina genetickévariace od jejich rodové populace. Sekunda jak zakladatelé stanou sevíce geograficky oddělení, pravděpodobnost to dva jednotlivci odrůzného zakladatele populace budou se pářit se zmenší. Účinek tohotoassortative párování má redukovat tok genu mezi geografickými skupinamia ke zvýšení genetická vzdálenost mezitím se seskupí. Expanze lidí odAfriky ovlivnila distribuci genetické změny ve dvou jiných cestách.Nejprve, menší (zakladatel) populace zažijí větší genetické unášeníprotože zvýšených fluktuací v neutrálním polymorphisms. Sekunda, novépolymorphisms, které vyvstávaly v jednom skupina byla méněpravděpodobná, že je předán k jiným skupinám, zatímco tok genu bylomezen.

Mnoho jiný zeměpisný, climatic, a historické faktory přispěly kevzorům lidské genetické variace viděné v dnešním světě. Pro příklad,procesy populace spojené s kolonizací, období zeměpisné izolace,společensky posílené endogamy a přirozený výběr všichni mají zasaženéallele frekvence v jistých populacích (Jorde et al. 2000b; Bamshad aWooding 2003). Obecně, nicméně, recency z našem obyčejném původu aneustálý gen tečou mezi člověka skupiny mají omezenou genetickourozdílnost v našem druhu.

Substruktura v lidské populaci

Spiknutí trojúhelníku ukazuje průměrnou směs pěti severu americkéetnické skupiny. Jednotlivci to self-identifikovat se s každým skupinamůže být nalezená u mnoha umístění na mapě, ale v průměru skupinyinklinují ke skupině rozdílně.

Nová data na člověku genetická variace reignited debatu obklopovatzávod. Většina z diskuse obklopí otázku jak interpretovat tyto novéúdaje, a zda závěry založené na existujících datech jsou zdravé. Velkávětšina výzkumníků podpořit názor že kontinentální skupiny neustanovírůzný subspecies. Nicméně, jiní výzkumníci ještě debatují zda evolučnípočty řádků by měly správně být nazýván “závody”. Tyto otázky zvláštěvyžadují biomedicine, kde self-popisovaný závod je často používán jakoindikátor z původu (vidět závod na biomedicine dole).

Moderní biologický důkaz od antropologické učebnice Lidský druh(2003) odporuje časnější teorie kterých skupin byl více genetickypříbuzný jiným skupinám. Lidé jsou všichni příbuzní. Lidstvo rozdělilosebe do Afričana a euroasijské/oceánské větve. Euroasijské a oceánskévětve jsou produkty tohoto obyčejného původu. Euroasijská větevrozdělila se do Amerindian a hlavní východní Asijská větev. Hlavnívýchodní Asijská větev rozdělila sebe do východního Rusa a východníhoAsijce. Oceánská větev rozdělila sebe do Southeast Asijců a Pacifikostrovanů. Shodovat se k Lidský druh (2003), Asijcové východuobecně jsou více geneticky podobní Asijcům jihu než k SoutheastAsijcům, protože Dálný východ a indický subkontinent jsou členyeuroasijské větve, zatímco Southeast Asijcové (včetně jižního Číňana)jsou členové nebo oceánská větev. Více interestingly, Asijcové majívelmi místní genetické skupiny uvnitř těchto oblastí, implikovatrůzného Asijce etnické skupiny historicky intermarried spolu navzájem.Příklady lokalizovaných genetických skupin zahrnují Japonsko, Korea,Mongolsko a Čína který tvořit oddělené genetické shluky od sebenavzájem.^[8][9]

Ačkoli genetické rozdíly mezi lidskými skupinami jsou relativněmalé, tyto rozdíly v jistých genech takový jak duffy, ABCC11, SLC24A5,volal rodový původ-pouční ukazovatelé (cíle) přesto mohou být používányk spolehlivě situate mnoho jednotlivců uvnitř široký, geografickyumístěný seskupení nebo self-poznal závod. Například, počítačovéanalýzy stovek míst polymorphic ochutnaných v globálně distribuovanýchpopulacích odhalily existenci genetického sdružování, které hrubě jespojováno se skupinami, které historicky zabíraly velkého obyvatelepevniny a oblasti subcontinental (Rosenberg et al. 2002; Bamshad et al.2003).

Někteří komentátoři argumentovali, že tyto vzory variace poskytujíbiologické ospravedlnění pro použití tradičních rasových kategorií. Oniargumentují, že kontinentální clusterings si odpovídají hrubě srozdělením lidí do náhradníka-saharští Afričani; Evropané, západníAsijcové, a severní Afričani; východní Asijcové; Polynesians a jiníobyvatelé Oceánie; a domorodí Američané (Risch et al. 2002). Jinípozorovatelé odporují, pověst, že stejná data podkopávají tradičníponětí o rasových skupinách (král a Motulsky 2002; Calafell 2003;Tishkoff a Kidd 2004). Oni poukážou, například, to hlavní populacezvažovaly závody nebo podskupiny uvnitř závodů nutně netvoří jejichvlastní shluky. Tak, vzorky vzaté z Indie a Pákistán se spolčí sEvropany nebo východními Asijci spíše než se rozdělovat na zřetelnouskupinu.

Dále, protože lidská genetická variace je clinal, mnoho jednotlivcůpropojí se s dva nebo více kontinentálních skupin. Tak, genetickyumístěný “biogeographical rodový původ” zadal některému daná osobaobecně bude široce distribuovaná a bude být doprovázen značnýminejistotami (Pfaff et al. 2004).

V mnoha částech světa, skupiny se mísily v takový cesta tolikjednotlivci mají relativně nedávné předchůdce od široce oddělenýchoblastí. Ačkoli genetické analýzy velkých množství míst mohouprodukovat odhady procenta osoby přiměje předchůdce přijít z různýchkontinentálních populací (Shriver et al. 2003; Bamshad et al. 2004),tyto odhady mohou převzít falešnou výraznost rodičovských populací odté doby, co lidské skupiny vyměnily kamarády od místní k kontinentálnímměřítkům skrz historii (Cavalli-Sforza et al. 1994; Hoerder 2002).Dokonce s velkými množstvími ukazovatelů, informace pro odhadnutíadmixture podíly jednotlivců nebo skupin je omezen, a odhady typickybude mít široký CIs (Pfaff et al. 2004).

Pro otcovský a mateřský genetické počty řádků světa, vidět: [7] a [8]

Fyzická variace u lidí

Distribuce mnoha fyzických zvláštností se podobá distribucigenetické variace uvnitř a mezi populacemi člověka (americká asociacefyzických antropologů 1996; Keita a Kittles 1997). Například,? 90 %změna ve tvarech lidské hlavy nastane uvnitř každé lidské skupiny, a?10 % oddělí skupiny, s větší proměnlivostí tvaru hlavy mezi jednotlivces nedávnými africkými předchůdci (Relethford 2002).

Prominentní výjimka z obyčejného rozdělení fyzikálníchcharakteristik uvnitř a mezi skupiny je barva kůže. Přibližně 10 %rozdílnosti v kůži barva nastane uvnitř skupin, a ~ 90 % nastane meziskupinami (Relethford 2002). Toto rozdělení barvy kůže a jehozeměpisného šablonování — s lidmi jehož předci žili převážně se blížitk rovníku mít tmavější kůži než ti s předky kdo žil převážně ve vyššíchšířích — ukázat, že tento atribut byl pod silným výběrovým tlakem.Tmavější kůže vypadá, že je silně vybraný pro v rovníkových oblastechpředejít úpalu, rakovině kůže, photolysis folate a poškození potníchžláz (Sturm et al. 2001; Rees 2003). Vedoucí hypotéza pro výběr lehčíkůže ve vyšších šířích je že to umožní tělu tvořit větší množstvívitamínu D, který pomůže předejít křivici (Jablonski 2004). Důkaz prototo zahrnuje shledání, že značná část rozdílů barvy kůže mezi Evropanya Afričany bydlí v jediném gene, SLC24A5 threonine-111 allele který senalézal v 98.7 k 100 % mezi několik vzorků Evropana, zatímcoalanine-111 forma se nalézala v 93 k 100 % vzorků Afričanů, Asijcůvýchodu a domorodých Američanů (Lamason et al. 2005). Nicméně, vitamínD hypotéza není všeobecně přijímaná (Aoki 2002), a lehčí kůže vevysokých šířkách může odpovídat si jednoduše k nepřítomnosti výběru protemnou kůži (Harding et al. 2000). Melanin, který slouží jako barvivo, je lokalizován v pokožce kůže, a je založený na dědičném gene výraz.

Protože barva kůže byla pod silným výběrovým tlakem, podobné barvykůže mohou vyplývat z konvergentní adaptace spíše než od genetickéhorelatedness. Náhradník-saharští Afričani, domorodé populace od jižníIndie a domorodí Australani mají podobné kožní zabarvení, ale genetickyoni jsou už žádná podobný než jsou jiné široce oddělené skupiny. Dále,v některých částech světa ve kterém lidé od různých oblastí mísili seznačně, spojitost mezi barvou kůže a rodovým původem byla podstatněoslabená (Parra et al. 2004). V Brazílii, například, barva kůže neníblízko spojená s procentem nedávných afrických předchůdců osoba má, jakodhadovaný od analýzy genetických variant se lišit ve frekvenci meziskupiny kontinentu (Parra et al. 2003).

Značné spekulování obklopilo možnou adaptivní hodnotu jinýchfyzických stránek charakteristických pro skupiny, takový jak strukturavýrazů v obličeji pozorovala to v mnoha východních a severovýchodníchAsijcích (Guthrie 1996). Nicméně, nějaká daná fyzikální charakteristikaobecně je nalezená ve skupinách násobku (Lahr 1996), a demonstrovat žeenvironmentální výběrové tlaky tvarovaly specifické fyzické stránkybudou těžké od té doby, co takové rysy mohou vyplývali ze sexuálníhovýběru pro jednotlivce s jistými vnějšími okolnostmi nebo odgenetického unášení (Roseman 2004).

Sociální výklady závodu

Historici, antropologové a sociologové často popisují lidské rasy jako sociální pojem, preferring místo toho termín obyvatelstvo,který může dostat jasnou operační definici. Vyrovnat ty kdo odmítnoutformální představu závodu, nicméně, ještě používat slovo rasy vkaždodenní řeči. Toto může jeden být věc sémantiky nebo účinekzákladového kulturního významu závodu ve společnostech rasisty. Bezohledu na jméno, pracovní pojetí sub-species seskupení může býtužitečné, protože během nepřítomnosti levný a rozšířený genetickétesty, různý závod-spojené genové mutace (vidět cystickou fibrózu, nesnášenlivost laktózy,Tay-Sachs nemoc a chudokrevnost srpkovité buňky) jít nesnadno adresovatbez návratu ke kategorii mezi “jednotlivcem” a “druhem”.

V každodenní řeči, rasy často popisuje populace zlepšitdefinované jak etnické skupiny, často vést k rozporům mezi vědeckýminázory na závodě a populárním použití termínu. Například v mnohačástech Spojených států, kategorie takový jak hispánský nebo Latino je viděn představovat závod, ačkoli jiní vidí Hispánskýjako lingvistické a kulturní seskupení pocházet z palety pozadí. VEvropě, takový rozdíl, navrhnout, že Evropané jihu nejsou evropští nebobílí, by vypadal zvláštní přinejmenším nebo možná dokonce urážlivý. VeSpojených státech, v čem je odkazoval se na jak jeden-pravidlo poklesu,termín Černý zahrne lidi s širokým rozsahem rodových původů podjednou značkou, dokonce ačkoli mnoho kdo být nazván Black mohl být vícepřesně popisovaný jako bílá přes jednoduchý anthropologic nebo metodataxonomic. V hodně z evropských skupin takový jako Roma a Turci jsouobyčejně definovaní jak rasově odlišný od Evropanů Whitea, ačkoli tytoskupiny mohly být zvažovány “bělošský” starou lékařskou prohlídkouantropologické metody, které zaměstnávaly konečná nosní měření jakostandard se tvoří rasového classifaction.

Někteří argumentují, že to je preferable když zvažuje biologickévztahy myslet v podmínkách populací, a když zvažuje kulturní vztahymyslet v podmínkách ethnicity, spíše než závodu. Místo toho, aby třídilosoby do jedné “skupiny”, říkat “Caucasians” nebo Evropané vy máteAngličany, Francouzi, Němci, Nords, západní Slované a Keltové spíše než mít termín implikovat (možný) rodový původ skupina v Kavkazekterý je rozhodně příliš vzdálený k nějakém skutečném zvážení, a navícdosahovat skupin včetně východních Slovanů, Roma, stejně jakoGeorgians, a jiní kdo se lišit pozoruhodně, oba v kultuře, a kpozoruhodnému rozsahu ve fyzickém vzhledu, od aforementioned etnickýchskupin. Tam moci být jak hodně rozdílu mezi dvěma ethnicities seseskupilo do jeden “přetékat” jak tam moci být mezitím ethnicitiesseskupený (často libovolně) do další “závod”.

Tyto vývoje měly důležité následky. Například, někteří vědcivyvinuli ponětí o “populaci” zabrat místo závodu. Tato náhrada neníprostě věc vyměnění jediné slovo pro jiného. Populace jsou, v jistémsmyslu, jednoduše statistické skupiny, které se vynoří z volbyproměnných zájmu; není tam žádný přednostní soubor proměnných.“populationist” pohled nepopírá, že tam jsou fyzické rozdíly mezinárody; to prostě prohlašuje, že historická pojetí “závodu” nejsouzvláště užitečná v účetnictví pro tyto rozdíly vědecky.

Protože šedesátá léta, někteří antropologové a učitelé antropologiere-pochopil “závod” jako kulturní kategorie nebo sociální pojem, vjiných slovech jak zvláštní cestě že někteří lidé mají mluvení o sobě ajiných. Jako takový to nemůže být užitečné analytické pojetí; poněkud,použití term