Erós - (latinsky Amor nebo Cupido, řecky Ἔρως) - bůh lásky a sama láska; syn boha války Area a bohyně lásky a krásy Afrodíty,uctívaný též také jako božstvo úrody. Jeho římským ekvivalentem bylAmor. Jako Dionýsos, byl i on někdy zmiňován jako Eleutherios,„osvoboditel“
Podle starších mýtů je Erós zosobnění mocné a vše oživující síly, která se zrodila po počátečním Chaosu.
Podle Hésioda se Erós zrodil současně s matkou země Gaiou. Spojil rozptýlené počátky věcí, z nichž vznikly všechny živé bytosti, bohové, lidé i zvířata.
Obsah[skrýt] |
[editovat] Představy o Erótovi
Staří Řekové uznávali dvě koncepce Eróse; v první, podle orfickéhomýtu o stvoření světa, je primárním božstvem, které nejen ztělesňujesílu erotické lásky, ale také naléhavý přírodní pud, první záblesksvětla zodpovědný za počátek a pořádek všech věcí v kosmu. V Hesiodově spisu Theogonia, nejslavnějším řeckém mýtu o stvoření, Erós se objevil z prvotního Chaosu společně s Gaiou, zemí a Tartarem, podsvětím; podle Aristofanovy hry Ptáci se vylíhl ze stříbrného vejce, sneseného bohyní Noci, které se dvořil Vítr. V Eleusinských mytérií byl uctíván jako Protogonus, prvorozený.
Střídavě, v pozdějším starověku byl Erós uváděn jako syn Afrodíté a buď Area, Herma nebo Héfaista, nebo že jeho rodiči byli Porus a Penia, nebo jindy Iris a Zefyros; tento Erós doprovázel Afrodítu, spojující prvotní sílu lásky a přinášející ji smrtelníkům.
Erós přináší radost i žal, vládne nad vším a všude: vznáší se na zlatých křídlech ozbrojen lukem a šípy.Koho zasáhne svou střelou, ten podlehne lásce. Erós je roztomilý iukrutný, veselý i potměšilý, lidé po něm touží, opěvují ho i proklínají.
Zeusdobře věděl, že Erós přinese na svět i strádání a věděl i to, že ani onsám jeho střelám neodolá. Chtěl ho hned po narození zahubit, avšak Afrodíté syna ukryla v hlubokém lese a svěřila ho na vychování divokým lvicím.
Když vyrostl, vrátil se ke své matce na Olymp a všichni bohové ho pro jeho krásu a půvab přivítali. Stal se Afrodítiným pomocníkem a měl stále tolik práce, že si přibral za pomocníky Erótky čili Amorky. Prý byli jeho bratry, mezi nimi také Anterós („Protiláska“); zmínky o něm se vyskytují až v poměrně pozdních bájích.
V umění byl Erós obvykle zobrazovaný jako nahý okřídlený chlapecnebo jako dítě (ačkoli tato představa je svázána více s Amorem zřímského náboženství, u Řeků byl spíše mladíkem) se svým lukem a šípy vruce. Používal dva druhy šípů: jeden zlatý s křidélky z holubích per,který způsoboval okamžitou lásku; jiný s křidélky ze sovích per, kterývyvolával lhostejnost. Básnířka Sapfó ho popsala jako „sladkobolný“ a „krutý“ ke svým obětem; byl také nesvědomitý, rozpustilý a charismatický. V orfickémmýtu o stvoření světa ho nazývali také Fanes. Erós tu byl popsán jakohermafrodit, který stvořil zemi, oblohu, slunce a zemi. Měl údajněčtyři hlavy a řval někdy jako lev, bučel jako býk, syčel jako had nebobečel jako beran. Občas byl také zobrazován jako slepec nebo sezavázanýma očima.
V raném Řecku nebylo uctívání Eróta obvyklé, ale postupem doby se stalo rozšířeným. Byl náruživě uctíván v kultu úrodnosti v Thespiaei a hrál také důležitou roli při Eleusinských mystériích. V Athénách sdílel velmi oblíbený kult společně s Afrodítou a každý čtvrtý den v měsíci byl zasvěcen právě jemu.
V moderní době je Erós oslavován na Erótův den, svátek oslavy lásky a sexuality, který připadá na 22. ledna, kdy je planetka 433 Eros nejblíže Zemi.
[editovat] Mýty spojené s Erótem
Sám Erós byl proti lásce také bezmocný (pokud mu nepomohl Anterós). Mýty uvádějí několik jeho milostných historek.
Jedním ze známých mýtů je příběh Eróta a Apollóna,který si z Eróta tropil posměšky ohledně jeho střelby ze zlatého luku.Erót za to způsobil svou střelou, že se Apollón zamiloval do nymfy Dafné, dcery Ládóna,která však Apollónem opovrhovala. I to měl na svědomí Erót, který jizasáhl pro změnu šípem, který lásku zabíjel. Dafné v hrůze předApollónem, který byl přitom nejkrásnějším z bohů, požádala svého otce ozměnu podoby a ten jí vyhověl. Změnil Dafné ve vavřínový strom, jehožlisty si pak Apollón zdobil hlavu na paměť své první lásky.
Příběh Eróta a Psyché má dlouholetou tradici jako lidový příběh starověkého řecko-římského světa dávno předtím, než byl publikován; prvním byl Apuleius ve své novele Zlatý osel.Novela je sama napsána v římském pikareskním stylu, i když Psyché aAfrodité si udržují řecké znaky. Je to pouze Erós, jehož role pocházelaz jeho úlohy v římském panteonu.
Tento příběh je pouze odbočkou a strukturální paralelou k hlavnídějové linii Apuleiovy novely a je vypravován dívce zajaté lupiči proobveselení nějakou stařenou. Vypravuje se v něm o lásce plnéprotivenství mezi Erótem a Psyché, jejíž jméno je obtížně přeložitelné,snad může být míněna „duše“, „mysl“, nebo spíše oboje. Psyché bylanatolik krásná, že její krása pobouřila i bohyni krásy Afrodité,protože lidé kvůli ní opouštěli její oltář a uctívali místo toho tutosmrtelnici. Afrodité proto nařídila svému synu Erótovi, aby ji zranilšípem lásky k nejhoršímu muži na světě. Erós se však místo tohozamiloval do Psyché sám a nechal ji unést do svého sídla, kde se s níkaždou noc za tmy scházel. Jejich klid a mír je však narušenzávistivými sestrami Psyché, které způsobí, že se Psyché pokusilazjistit jeho pravou podobu. Erós, poraněný olejem z lampy, pomocí kterése ho Psyché snažila poznat od ní doletí a Psyché se ho snaží hledat pocelém světě. Pokud chce Psyché získat svou lásku zpět, musí splnit třiúkoly, přičemž jeden z nich ji zavede až do podsvětí. Úkoly se jípodaří splnit a nakonec se smíří se svou tchyní a je přijata dopanteonu bohů jako nesmrtelná Erótova manželka. Výsledkem lásky Eróta aPsyché pak byla jejich dcera, pojmenovaná Hédoné, neboli Rozkoš.
Návštěva a návrat Psyché z podsvětí z ní udělalo objekt věrnosti, jako byli Dionýsos a Persefona. Stala se objektem některých náboženských mysterií a byla občas zmiňována s populárními Eleusinskými mysterii.
Někteří lidé věří, že tento příběh vypravuje o tom, že láskapřichází tehdy, když člověk v touze (Erós) sní spíše o duši (Psyché)svého protějšku, než aby toužil po jeho těle. Dva mohou nalézt lásku,ale ještě snadněji ji mohou ztratit kvůli nedůvěře.