6. kapitola

VÁLEČNÁ PROPAGANDA

     Při svém pozorném sledování veškerého politického dění jsem sevždy mimořádně zajímal o propagandistickou činnost. Spatřoval jsem v nínástroj, jenž právě socialisticko-marxistické organizace ovládaly smistrnou šikovností a uměli ji používat. Poznal jsem už záhy, žesprávné používání propagandy je skutečné umění, jež bylo občanskýmstranám cizí. Jenom křesťanskosociální hnutí, hlavně za časů Luegera,se naučilo s tímto nástrojem virtuózně zacházet a vděčilo mu za velmimnoho úspěchů.
     Teprve během války bylo možné pozorovat, k jakpříšerným výsledkům mohla vést správně používaná propaganda. Bohužel tobylo možné studovat jenom na druhé straně, neboť činnost naší stranybyla v tomto směru více než skromná. Úplné selhání veškeré agitace naněmecké straně, které muselo bít do očí především každému vojákovi,bylo pro mě podnětem k tomu, abych se ještě intenzivněji otázkoupropagandy zabýval. Času k přemýšlení bylo přitom víc než dost,praktické vyučování nám ale poskytoval nepřítel, a to bohužel až přílišdobře. Neboť co se u nás zameškalo, to dohnal protivník s neslýchanouobratností a vskutku geniální vypočítavostí. Na této nepřátelskéválečné propagandě jsem se velmi mnoho naučil. Avšak v hlavách těch,jež se měli poučit především, nezanechala tato doba žádné stopy,částečně se domnívali, že jsou příliš chytří, než aby se učili odjiných, částečně jim k tomu chyběla vůle.
     Byla u nás vůbecnějak propaganda? Na tuto otázku mohu odpovědět pouze tak, že bohuželnebyla. Vše, co se v tomto směru dělo, bylo nedostatečné a špatné odsamotného počátku tak, že to přinejmenším bylo k ničemu, pokud to přímonepřinášelo škodu. Ve formě nedostatečné, v podstatě psychologickyšpatné: to je výsledek pozorné analýzy německé válečné propagandy. Jižv základní otázce nebylo zcela jasno: je propaganda prostředek neboúčel? Je to prostředek a proto musí být posuzována z hlediska účelu.Její forma musí být účelně přizpůsobena cíli, který podporuje a jemužslouží. Je jasné, že z hlediska všeobecné potřeby může být významrůzný. Cíl, za který se ve válce bojovalo, byl nejvznešenější anejvyšší, jaký si člověk může představit: byla to svoboda a nezávislostnašeho národa, zajištění jeho výživy pro budoucnost - a čest národa,něco, co navzdory všem dnešním opačným názorům přece jen existuje čimělo by existovat, neboť národy beze cti ztratí dříve nebo pozdějisvobodu i nezávislost, což odpovídá vyšší spravedlnosti, protožegenerace bezectných lumpů si nezasluhují žádnou svobodu. Kdo ale chcebýt zbabělým otrokem, nesmí a ani nemůže mít žádnou čest, protože tatoby zakrátko propadla všeobecnému opovržení.
     Německý národvedl zápas o lidské bytí a účelem válečné propagandy bylo podporovattento boj, jejím cílem muselo být napomoci k vítězství.
     Bojují-linárody o svou existenci na této planetě, jedná se o osudovou otázkubytí či nebytí, v tomto případě jsou veškeré humanitní či estetickéúvahy nicotné. Neboť tyto představy se nevznášejí v éteru, nýbržvycházejí z lidské fantazie a jsou vázány na člověka. Jeho odchodem ztohoto světa se rozplývají i tyto pojmy v nicotu, neboť příroda jenezná. Avšak i mezi lidmi jsou vlastní pouze několika málo národům čilépe rasám a to v té míře, jak tyto pojmy vycházejí z jejich citu.Humanita a estetika by zašly i ve světě obývaném lidmi, pokud by tentosvět ztratil ty rasy, jež jsou tvůrci a nositeli těchto pojmů. Tím majítyto pojmy v boji národa o bytí na tomto světě jen podřadný význam, proformy tohoto boje nejsou určující, jakmile by mohly ochromovatsebezáchovnou sílu bojujícího národa.
     K otázce humanity sevyjádřil již Moltke v tom smyslu, že humanita ve válce spočívá vkrátkosti děje, takže jí nejvíce odpovídá nejostřejší způsob boje.Pokusí-li se někdo vstoupit do těchto věcí se žvásty o estetice, můžese mu dostat pouze jediné odpovědi: osudové otázky významu boje národao existenci ruší veškeré závazky vůči kráse. Nejméně krásné, co může vlidském životě existovat, je a vždycky bude jařmo otroctví. Pociťujesnad švábská dekadence dnešní úděl německého národa jako "estetický"? SŽidy se o tomto problému opravdu nemusíme bavit. Celé jejich bytí jezhmotnělý protest proti estetice obrazu Páně. Vyloučíme-li tatohlediska humanity a krásy jako měřítka v boji, potom nemohou býtpoužita ani jako měřítka pro propagandu. Propaganda byla ve válceprostředkem k jistému účelu, což byl boj o bytí německého národa, protomohla být propaganda posuzována pouze na základě zásad platných protento účel. Nejhroznější zbraně byly humánní, pokud sloužily rychlémuvítězství a krásné byly pouze takové metody, které pomáhaly zajistitnárodu důstojnost svobody. To byl jediný možný postoj k otázce válečnépropagandy v situaci boje na život a na smrt. Kdyby toto bylo jasné natakzvaných rozhodujících místech, nikdy by nebyla možná takovánejistota ohledně formy a použití této zbraně, neboť propaganda jezbraň, a to vpravdě strašlivá v rukou znalce.
     Druhá otázka,která měla přímo rozhodující význam, byla tato: Na koho se mápropaganda obracet? Na vědeckou inteligenci anebo na méně vzdělanoumasu? Propaganda se má vždy obracet na masu! Pro inteligenci, nebo proto, co si dnes tak říká, není určena propaganda, nýbrž vědecké poučení.Propaganda je svým obsahem vědou tak málo, jako je plakát uměním. Uměníplakátu spočívá ve schopnosti jeho tvůrce, formou a barvou upoutat dav.Plakát zvoucí na uměleckou výstavu má upozornit na umění na tétovýstavě, čím více se mu to podaří, tím větší je umění plakátu jakotakového. Plakát má rovněž zprostředkovat představu o významu výstavy,jeho úkolem však není nahradit vystavované umění. Proto kdo se chcezabývat uměním jako takovým, musí prostudovat víc než jen plakát,nestačí ani pouhá "procházka výstavou". Od takového člověka se očekává,že se důkladným pozorováním zahloubá do jednotlivých děl a poté si otěchto zvolna vytvoří správný úsudek. Podobě je tomu i s propagandou.Úkol propagandy nespočívá ve vědeckém vzdělání jednotlivce, nýbrž vupozornění masy na určité skutečnosti, procesy, nutnosti apod., jejichžvýznam má dostat do jejího povědomí. Umění nyní spočívá výhradně v tom,dosáhnout toho tak vhodným způsobem, aby vzniklo všeobecné přesvědčenío realitě jisté skutečnosti, nutnosti určitého procesu, správnostiurčité nutnosti atd. Jelikož však propaganda jako taková není a nemůžebýt sama o sobě nutností, protože jejím úkolem je stejně jak v případěplakátu upoutat masu a nikoliv poučovat vědecky vzdělané a o vzděláníusilující jednotlivce, musí se její působení obracet vždy spíš na cit améně na takzvaný rozum. Každá propaganda musí být lidová a jejíduchovní úroveň se musí přizpůsobit úrovni chápání těch nejomezenějšíchmezi těmi, na něž se obrací. Její čistě duchovní úroveň musí být tímnižší, čím početnější je masa lidí, jimž je určena. Jedná-li se však oto, aby do okruhu její působnosti byl vtažen celý národ, jak je tomu vpřípadě válečné propagandy, je na místě velká pozornost při vyhýbání sepříliš vysokým duchovním nárokům. Čím skromnější je její vědecký balasta čím více se orientuje na cítění masy, tím výraznější je její úspěch.Tento je nejlepším důkazem správnosti či nesprávnosti propagandy,nikoliv uspokojení několika učenců či estetických učedníků. Uměnípropagandy spočívá právě v tom, že chápe citový svět představ velkémasy a nachází psychologicky správnou formou cestu k získání pozornostia poté srdcí této masy. Že to naši vševědi nechápou, je důkazem jejichlenosti v myšlení nebo domýšlivosti. Pochopíme-li nutnost orientacepropagandy na nejširší masy, vyplývá z toho pro nás následujícíponaučení: Je nesprávné chtít dát propagandě mnohostrannost nějakéhovědeckého školení. Vnímavost velké masy je velmi omezená, schopnostporozumění malá, zapomnětlivost však velká. Vzhledem k těmtoskutečnostem se musí účinná propaganda omezit vždy pouze na velmi málobodů a tyto heslovitě opakovat tak dlouho, až určitě i ten poslednímezi adresáty si dokáže představit oč jde. Jakmile tato zásada nenírespektována a propaganda chce být mnohostranná, roztříští se účinek,poněvadž množství nabízené látky není pro masu stravitelné anizapamatovatelné. Tím se výsledek oslabuje a v posledku i ruší. Čímvyšší má být linie znázornění, tím psychologicky správnější musí býtstanovení taktiky.
     Bylo například zásadně nesprávné zesměšňovatprotivníka, jak o to usilovala především propaganda rakouských aněmeckých humoristických listů. Zásadně nesprávná proto, poněvadžreálné setkání s protivníkem muselo ihned vzbudit zcela jinépřesvědčení, což se pak nejstrašnějším způsobem vymstilo, neboť teď secítil německý stát pod bezprostředním dojmem protivníkova odporuoklamán tvůrci své dosavadní osvěty a namísto posílení bojového duchanebo jeho upevnění se dostavil pravý opak. Člověk klesal na mysli.
     Naprotitomu válečná propaganda Angličanů a Američanů byla psychologickysprávná. Již tím, že národu představovala Němce jako Barbary a Huny,připravovala jednotlivé vojáky na hrůzy války a pomáhala mu vyvarovatse zklamání. Potom i ta nejstrašnější zbraň, jež byla proti němupoužita, se jevila jako potvrzení předchozí osvěty a posilovala takévíru ve správnost tvrzení jeho vlády a na druhé straně stupňovala hněva nenávist proti zlořečenému nepříteli. Neboť šeredný účinek zbraně,který poznal ze strany protivníka, se mu jevil jako důkaz již známé"hunské" brutality barbarského nepřítele, aniž by ho to alespoň naokamžik přimělo k přemyšlení, že jeho zbraně snad, ba dokoncepravděpodobně, mohou působit neméně příšerně.
     Anglický voják senemohl cítit tak, že by byl z domova nesprávně informován, což sebohužel stávalo vojákovi německému, až tento nakonec odmítal všechno,co ze strany propagandy přicházelo jako
     "podvod" a "křeč". Tovše bylo důsledkem toho, že k propagandě byl odvelen první osel, kterýse namanul (nebo to byli i "jinak" chytří lidé), namísto aby nahořepochopili, že pro tuto práci jsou vhodní jen ti nejgeniálnější znalcilidských duší. Německá válečná propaganda nabízela nepřekonatelnýnázorný příklad téměř opatrně působící "osvěty", což bylo důsledkemnaprosté absence psychologicky správného uvažování. Zato u protivníkase ale mohl velmi poučit každý, kdo s otevřenýma očima a neotupělýmvnímáním zpracovával čtyři a půl roku trvající příval nepřátelsképropagandy.
     Nejhorší to však bylo s pochopením nejdůležitějšíhopředpokladu každé propagandistické činnosti: totiž zásadě subjektivníjednostranné stanovisko této činnosti ke každé otázce, kterouzpracovávala. V této oblasti se hned na začátku války hřešilo shoradolů tak, že člověk měl právo pochybovat o tom, zda tolik nesmyslů lzepřipisovat pouze hlouposti.
     Co byste řekli například reklamnímuplakátu, který má propagovat nové mýdlo, přitom však chválí také mýdlostaré. Člověk by nad tím jen potřásl hlavou.
     Stejně tak to alebylo i s politickou reklamou. Úkolem propagandy není například zvažovatrůzná práva, ale výhradný důraz na právo jedno, jež propagandazastupuje. Není jejím úkolem zjišťovat objektivní pravdu, pokud jevýhodné pro druhou stranu a předkládat jí mase v doktrinářskéupřímnosti, nýbrž nepřetržitě sloužit pravdě vlastní.
     Bylo odzákladu špatné vinu na vzniku války vysvětlovat z takového hlediska, žeza rozpoutání této katastrofy nelze činit odpovědným jenom Německo,nýbrž správné by bylo tuto vinu beze zbytku svalovat na protivníka,dokonce i kdyby to neodpovídalo skutečnosti, ačkoliv tomu tak opravdubylo.
     Jaký byl důsledek této polovičatosti? Široká masa národanesestává z diplomatů nebo z učitelů státního práva, ba ani ne výhradněz rozumných lidí schopných úsudku, nýbrž stejně tak z kolísajících,pochybujících a nejistých nebožáků. Jakmile jednou vlastní propagandapřizná jen záblesk pravdy na druhé straně, ihned je dán důvod kpochybnostem o vlastní pravdě. Masa není schopna rozlišovat, kde končícizí bezpráví a začíná bezpráví vlastní. V takovém případě znejistí astává se nedůvěřivou, obzvláště tehdy, nedopustí-li se protivníkstejného nesmyslu a veškerou vinu podsouvá nepříteli. Co je potompřirozenějšího než to, že vlastní národ začne věřit víc nepřátelsképropagandě než vlastní? Žádný jiný národ není tolik posedlýobjektivitou jako Němci! Neboť každý Němec se bude snažit o to, a.by senedopustil na protivníkovi bezpráví, nehledě na nebezpečí těžké újmy adokonce i zničení vlastního národa a státu. Že to tak na rozhodujícíchmístech přirozeně nebylo myšleno, to si masa vůbec neuvědomí. Národ máve své převážné většině natolik feminizační charakter, že jeho myšlenía konání je určováno více citovým vnímáním než střízlivou úvahou. Totovnímání ale není komplikované, nýbrž velmi jednoduché a uzavřené. Nenítu přílišné diferenciace, nýbrž rozlišování pozitivní nebo negativní,láska nebo nenávist, právo nebo bezpráví, pravda nebo lež, ale nikdynapůl tak a napůl onak nebo částečně atd. Skvělou znalostí primitivníhozpůsobu vnímání široké masy se vyznačovala anglická propaganda, kteráse tomuto dokázala přizpůsobit a způsobem stejně bezohledným jakogeniálním zajišťovala předpoklady pro morální pevnost vojska na frontě,dokonce i v případech největších neúspěchů, přičemž dokázala taképrezentovat nepřítele jako jediného viníka na vypuknutí války: byla tolež, které se věřilo proto, že byla předkládána s bezpodmínečnou,drzou, jednostrannou tvrdošíjností citově chladnému, vždy extrémněrozpoloženému, velkému národu.
     Jak velmi byl tento druhpropagandy účinný, to ukázala nejlépe skutečnost, že ještě po čtyřechletech dokázala držet v šachu protivníka, přičemž začínala dokoncenahlodávat náš vlastní národ. Naší propagandě takový úspěch nebyl dán anelze se tomu skutečně divit. Už ve své vnitřní dvojznačnosti neslazárodek neúčinnosti. Z hlediska jejího obsahu bylo málo pravděpodobné,že by vzbudila v masách žádoucí dojem. Doufat, že by se tímtopacifistickým odvarem mohlo podařit nadchnout lidí až k smrti, to snaddokázali jen naši duchaplní "státníci". Ubohý produkt naší propagandybyl neúčelný a dokonce i škodlivý. Ale veškerá genialita okázalépropagandy nepovede k úspěchu, není-li brán neustále ostrý zřetel najednu fundamentální zásadu. Propaganda se musí omezit na nejnutnějšíobsah a tento neustále opakovat. Vytrvalost je v tomto případě, stejnějako u mnoha jiných věcí na světě, prvním a nejdůležitějšímpředpokladem úspěchu. Právě v oblasti propagandy se nesmíme nechatsvést estéty nebo otupělými lidmi: prvními proto, že obsah propagandy vjejí formě a výrazu by zakrátko byl přitažlivý spíš pro čajové dýchánkynež pro široké masy, před těmi druhými je třeba se mít úzkostlivě napozoru proto, že nedostatek jejich vlastních nových pocitů je vede khledání stále nových podnětů. Tyto lidí brzy všechno omrzí, přejí sizměnu a nedokáží se nikdy vcítit do potřeb dosud neznuděného světa, čitento dokonce pochopit. Patří vždy k prvním kritikům propagandy či lépejejího obsahu, který se jim zdá příliš zastaralý, příliš otřepaný,jindy zase přežitý atd. Chtějí stále něco nového, hledají změnu a tímse stávají smrtelnými nepřáteli každého účinného politickéhoovlivňování masy. Neboť jakmile se organizace a obsah propagandy začnouřídit podle jejich představ, ztrácí propaganda jakoukoliv semknutost arozpadá se.
     Propaganda tu však není proto, aby obstarávalapanstvu průběžně zajímavou změnu, nýbrž aby přesvědčovala, a to masy.Ty však potřebují při své těžkopádnosti vždy určitý čas, než jsouschopny vzít nějakou na vědomí a pouze tisícerým opakovánímjednoduchých pojmů si ji zapamatuji.
     Žádná změna se nikdy nesmítýkat obsahu toho, co se propaguje, nýbrž musí vyjadřovat vždy totéž.Heslo musí být osvětlováno ze všech stran, avšak na konci toho všehomusí být zase totéž heslo. Pouze tak může a bude propaganda působitjednotně a celistvě.
     Hlavní linie, která se nikdy nesmíopustit, nechává nazrávat konečný úspěch a to prostřednictvím jejíhostále stejného a důsledného zdůrazňování. Potom ale s údivem zjistíme,k jak neskutečným a sotva pochopitelným výsledkům taková vytrvalostvede. Úspěch každé reklamy, až v obchodu či v politice, je podmíněndobou trvání, pravidelností nasazení a neroztříštěností.
     Válečnápropaganda nepřítele nám může být vzorem: byla omezena na několik málohledisek, výhradně orientovaná na masy a praktikovaná s neúnavnouvytrvalostí. Během celé války byla používána stejná základní myšlenkajakož i prováděcí formy, jež se jednou osvědčily jako správné, aniž bykdy došlo k nepatrné změně. Zpočátku se drzostí svých tvrzeni zdálabláznivá, později se stávala nepříjemnou a nakonec se jí věřilo. Počtyřech a půl letech vypukla v Německu revoluce, z jejíchž klíčovýchhesel vycházela nepřátelská válečná propaganda. V Anglii však pochopiliještě něco. Že možný úspěch této duchovní zbraně spočívá v jejímmasivním nasazeni.
     Úspěch však pokryje veškeré náklady.Propaganda u nich platila za zbraň prvního řádu, zatímco u nás to bylchléb nezaměstnaných politiků a hrdinů z protekčních míst.
      Její úspěch byl nakonec roven nule.