Ach jo,je tu pořád.Ta bolest,Ta strašná bolest,která nejde zastavit,i když si to moc přeješ,Já už se nechci trápit dál,ale ta bolest mě přemáhá.Z očí i přes snažení se nedávat nic najevo,mi teče stále víc slz.Těžké je překonat sama sebe a snažit se tvářit,že se nic nestalo a nic či nikdo vám neublížil,Potřebuji se z toho vyplakat,ale co pak??Budu klidně a vesele žít dál?Zapomenu?Ztratí se ta bolest co mě tíží?Ne!!Ráda bych nad všim mávla rukou,ale to nejde.Je to moc těžké.Aspoň pro tuto chvíli,Pořád tu bude to,co tu bolest rozpoutalo,Zrada,Kolik lidí jsem zradila já?Určitě mnoho.A teď se to jen vraci,Teď vím,jak zrada chutná,Je velmi hořká a bolestná.Myslim,že ji zažil každý,ale bolí podle toho,jak moc silné pouto si k člověku,kteerý tě zradil měla.Pokud bylo veliké,silné a pro tebe nekonečné,pak to bolí nejvíce,Já zažila největší zradu,která se nedá odpustit,Čas všechny rány vyléčí,ale malá jizva vždy zůstane.Dřív nebo později vás možná popadne chuť pomsty.A s tou já souhlasím,Jak se říká:POMSTA BUDE SLADKÁ