Jakej je vlastně můj život?Takovej normální život 17-ti letý puberťačky..navenek možná!Ale co se skrývá uvnitř tý holky,co každýmu,kdo jí sere, řekne -VYSER SI,BRÁCHO-Jaká je?Nikdo to neví,,nikdo se nesnaží ji poznat,nebo...vlastně ano,lidi se o ní zajímaj,některý až moc,Ale ona se nedokáže otevřít,to je ono..bojí se zrady.Zrady,kterou už tolikrát sama způsobila,Ale proč se hloupost a nezodpovědnost týhle holky musí dotýkat víc než jí,spíš jejího okolí?Proč za ní neustále trpí jiní?Ona jde životem a vůbec se neohlíží,nechává za sebou takovou spoušť...Kope kolem sebe jako divokej kůň,ale ničeho tím nedosáhne.Najednou ale nemá sílu kopat,nemá ani sílu se podívat se do svých očí a říct-SI ZRŮDA-Teď sedí u okna a kouká,jak se stmívá,slzy jí stékají po tváři.A ona vzpomíná,přeje si vrátit čas,chtěla by napravit všesko,co kdy v životě podělala.Nemyslí tim blbou písemku z fytiky,nebo zkažený vysvědčení.Myslí pořád jen na tu jednu věc...VRÁTIT JÍ ŽIVOT..!Ona umřela jen kvůli ní,jen aby jí mohla říct-VRAŤ SE,MĚ UŽ NENÍ POMOCI,ALE TY MUSÍŠ BÝT ZNOVU U KONÍ,MUSÍŠ JIM DODÁVAT CHUŤ ŽÍT,KTEROU SI MĚ DODÁVALA DO POSLEDNÍ CHVÍLE...!!Ano tohle mi řekla,ONA....TA,kterou sem tolik milovala a kterou sem tolik zradila...!!Když už mám pocit,že bych mohla být šťastná,ONA přijde a..podívá se na mě svým hlubokým pohledem,ve kterým je tolik smutku..A já najednou vím,že nemůžu  být šťastná....né bez ní,pče pak se bezhlavě vrhám do věcí,který mě pak mrzej...A sme zase u toho...!
                                       SEM SNAD ZAKLETÁ!!!!