Zhluboka dýchám,Nádech,Výdech,zastavuji se a klesám na zem.Už nemámsílu běžet dál.Už nemám sílu utíkat,skrývat se.Už nemůžu dál snášet dotyky větví uschlých stromů,jenž zapichuji své ostré konce do mé bledé kůže.Klesám na zem,upadám do bahna,zatínám do něj prsty a nabírám  ho plnými dlaněmi.Už ho slyším.Supí za mnou...odhrnuje keře,větve,hlasitě nadává a hledá mě.Avšak ja se s posledním záchvěvem sebezáchvy zavrtám pod tlející listí,pomazávám si bílý obličj bahnem.Už je tady.Nevydámani hlásku,Cítim jak čenichá,Větři okolní pachy,pach hnijíciho listi nademnou,pach červů a žížal pode mnou,pach velkého pavouka,kerý se nyní pohybuje těsně u mého otevřeného oka...Sklání svou hlavu níže k zemi a jako by stopoval.Přestávám dýchat.Za výstřihem mého korzetu ucítím nějaký šimravý pohyyb,ale ani se nepohnu.Šimrání se žlábkem prsou přesune dolů.Snažim se ho nevnímat.Náhle jako spása seslaná z nebe temnýým lesem zafouka ostrý vítr,jenž přináší nové nevídané vůně.Můj pronásledovatel je zmaten.Odchází.Je pryč.Už mě nesleduje.Můžu klidně vstát a odejít z tohohle ponurého místa.Nedokážíi se však pohnout,něco mě svazuje.Šimravý pohybse zastavil u mého pupíku.Náhle si začne prokousávat otvorem,kterým mi kdysi před 17-lety matka dodávala důležitéživiny.Cítím bolest,Je to hrozně nepříjemný pocit.Snažím se zvednout ruku a odehnat to drzé stvoření,ale nemohu.Nemohu se hýbat.Zavřel mě tu..na nejtmavším místě na světě,na na nejstrašnějším a nejhrůznějším,kerý si dokažu představit.Poznávám krutou pravdu,Nedokázala sem se Mu postavit,radši sem se schovala,utekla sem před Ním.A tak tu budu už napořád,budu pomalu hnít a rozkládat se pár centimetrů pod měkkou zemí a do mého mladého těla se bude provrtaávat všelijaká havěťa zevnitř mě bude žrát...!!Utekla sem před strachem..zaplatím..