Já..Kdo vlastně sem?A co sem?Nic..

Vzali mi mé názory.Naučili m nenávidět se.

Vzali mi kladný pohled na svět.Naučili mě nenávidět všecko okolo.

Vzali mi sny.Vzali a rozbili na milion kousků.A ani ty kusky mi nevrátili..

Vzali mi úsměv.Tan úsměv,který sem tak ráda a často pouívala.Ten,který se mi líbíl.Ten,který se mi teď hnusí.Ten,který teď tak nerada vidím,protože ho ostatním závidím.

Vzali mi jiskru z očí.Nahradila ji bolest,která je nejen duševní,ale i fyzická,smutek,který nikdo nevyléčí a plno otázek,které začínají stejně..PROČ??

Vzali mi radost.Dali mi slzy.Spousty slz,které nevypotřebuju,protože mi dávají každý den nové zásoby.A nové příležitosti k tomu,abych je použila.

Vzali mi chuť do života,Dali mi derese,které začínají ráno a skončí,když usnu.Deprese,která je nyní můj nejlepší přítel a radí mi,co udělat,abych byla znovu šťastná.Radí mi sebevraždou.Ta rada se mi líbí.A to až moc..děsí mě to..

Vzali mi důvěru,Dali mi nedůvěru a strach.Strach z ostatních,strach ze sebe samotné.Strach z toho,že poznají,co se se mnou děje.Ale poznají to?Mohli by mi pomoct,kdyby to poznali?

Vzali mi hezká slova.Ty už neznám.Naučily mě špatným a škaredým,Které uráží a zraňují.

Vzali mi můj dar,Dar naslouchat jiným lidem a pomáhat jim,Už to nedokážu,protože proč pomáhat,když mě se pomoci nikdy nedostane.Jak pomáhat,když bych jim poradila pouze sebevraždu??

Vzali mi lásku,Naučily mě nevěřit na ni,Stejně neexistuje,stačí si to jenom uvědomit.

Vzali mi moji nevinnkost,Naučily mě být zlou,chladnou,vyočítavou mrchou,která ráda ubližuje.

Vzali mi moje přátele.Naučily mě být tichou a nekomunikativní.To odradilo mé přátele.

                                Vzali mi život...já už nežiji...