Ze statistiky, kterou jsem vyhledala na různých webových stránkách pro rodiče vyplývá, že toto téma je velice rozšířeno na našich základních školách. Velmi mě ale překvapilo, že na stránkách Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky nebyly absolutně řešeny tyto problémy, natož nějaké statistiky. Zarazilo mě to, protože si myslím, že toto je orgán, který by to měl řešit jako první. Vždyť se šikanou se setkáváme téměř denně a oni nedokáží pomoct šikanovaným dětem. Když už je dítě šikanováno a vedení školy objeví agresora, řeší tento problém Policie ČR. Ale jsou to právě „páni ministři“, kteří by měli tento problém více rozebrat, pustit na veřejnost, věnovat se vyšším trestům, ale především způsobům, jak šikaně předcházet.

Jak se asi musí cítit? Chodí do školy celé ustrašené a bojí se, že by jim mohlo být opět ublíženo. Mají zlé sny a zanedbávají školu. Často si doma hrají na nemocné, jen aby do toho „pekla“ nemuseli znovu vstoupit. Ale co na to říkají rodiče? Někteří na to po čase přijdou a dětem pomůžou, ale většina rodičů se ani nesnaží se svými potomky rozumně promluvit a zjistit, co má za problém. To přeci nejde, aby si rodiče nedokázali povídat s dětmi o vážných věcech ohledně školy.

A co iniciátoři šikany? Myslí si, že oni dřív byli také utiskovány, tak to teď mohou dělat i ostatním. Zařadí se do určité party nebo chtějí pouze vyniknout ve skupině či ve třídě. Ale tohle přeci není správné řešení. Agresor je oblíben jen kvůli tomu, že si vybere „nejslabší antilopu ve stádě“ a ubližuje jí? Jak se to jen může ostatním spolužákům líbit a jak ho dokážou za takovou strašnou věc obdivovat? Vždyť kopnout nebo uhodit druhého člověka dokáže přece každý. Záleží na tom, který člověk to jen tak „z hecu“ dokáže, a který si řekne, že to je přeci hloupost. Jestliže máme s určitou osobou problémy, každý rozumný člověk si sedne a probere to s ním. Toto ovšem jde pouze u dospělých, když chtějí. U dětí nemůžeme čekat takové jednání, jsou to přeci jenom „prckové“, kteří ještě nemají rozum. Ale kdo to má za ně řešit? Moje odpověď je velmi jasná – první rozhodnutí by mělo přijít úplně shora. Když toto nepomůže (což je velmi zřejmé), jsou na řadě především ti nejbližší – sourozenci, rodiče, nejlepší kamarádi nebo třídní učitel (ten by si tohoto problému měl všimnout jako první, jestliže se šikana odehrává přímo ve třídě.