Mám moc,ale opravdu moc rád noční večery!! Když si tak šlapu tichou a spící nocí a pohlédnu nahoru na bílý měsíc který kolem sebe má hvězd plnou oblohu.Tak si pro sebe říkám kde se asi berou ty hvězdy??

Každá ta hvězda mi připadá jako slza... Slza která nespadla na zem a nezmizela v trávě,
ale našla sílu a vystoupala až k nebeským výšinám, aby všem ukázala, že i z bolesti
se může zrodit krása....

A proto se každý večer třpytí slzavé nebíčko,
aby pohled na něj pofoukal nám naše bebíčko.
Měsíc je jejich rytíř v bílém hedvábí,
co další slzu nahoru brzy přivábí.

.... krása kterou si člověk opravdu vychutná když vedle sebe někoho má
kdo mu sílu a lásku dá. To je asi důvod proč na nebe teď moc nekoukám.