Záhada tajemného klavíru, který se tento týden objevil na malém písečném ostrůvku poblíž floridského Miami, je rozluštěna. Spekulace o tom, že se jedná o pozůstatek po filmařích natáčejících před nedávnem poblíž ostrova videoklip, se vyvrátily. Skutečným důvodem je totiž pokus o originální pojetí umění, které mělo dopomoci mladému studentovi Nicholasi Harringtonovi k přijetí na uměleckou školu v New Yorku.

Těžký hudební nástroj, který se některému z hostů během vánoční party podařilo zapálit, na místo přemístil šestnáctiletý Harrington spolu se svým bratrem a sousedy. Klavír tam dopravili lodí a měl být součástí uměleckého video-projektu.

O záhadném klavíru psala média po celém světě. K ostrůvku se na lodi během pár dní vydaly davy lidí, jen aby nástroj zahlédli na vlastní oči a pořídili zajímavé fotografie. Později se také začalo věřit, že by se mohlo jednat o chytrý reklamní tah.

Šestnáctiletý student, který je synem amerického výtvarníka Marka J. Harringtona, uvedl: „Chtěl jsem vytvořit výstřední surrealistický dojem. Je to něco jiného, než co vidí posádka lodí každý den. Nelíbí se mi, že to někdo považuje za žert, je to spíš určitý směr.“

Ve středu navečer začne do střední Evropy proudit chladný severský vzduch, komunikace budou opět namrzat a klouzat. Zvýšené opatrnosti by měli řidiči i chodci dbát od středečních 17:00 do pátečního rána.

Výstražná informace, kterou ve středu vydal Český hydrometeorologický ústav, se vztahuje na všechny kraje České republiky bez rozdílu.

„Po zadní straně vyplňující se brázdy nízkého tlaku vzduchu nad střední Evropou k nám bude proudit studený vzduch od severu. V něm se postupně od severozápadu rozšíří hřeben vysokého tlaku vzduchu,“ konstatoval ČHMÚ.

V důsledku výše popsaných jevů se bude povětšinou tvořit na komunikacích ledovka, ve středu a ve čtvrtek se v nižších polohách především ve večerních hodinách bude místy tvořit náledí.

Meteorologové doporučují omezit vycházky, případně se venku pohybovat obezřetně. Řidiči by pak měli být velmi opatrní, a jestliže už budou muset sednout za volant, doporučuje ČHMÚ sledovat zpravodajství Zelené vlny.

Podle amerického deníku New York Post při výbuchu v Moskvě zemřela slovenská herečka Zuzana Fialová. Herečka přitom utrpěla při výbuchu středně těžká zranění a útok přežila.

New York Post však uvedl, že mezi mrtvými byla i slovenská herečka, vítězka slovenské verze soutěže „Dancing with the Stars“ z roku 2006.

Podle hereččina otce Ivana Fialy jsou její zranění vážnější, než se předpokládalo, a vyžádají se další operační zákroky. První operaci se podrobila v úterý. [celá zpráva]

Fialová byla na letišti Domodědovo se svým kolegou Lubošem Kostelným a jeho sestrou Alexandrou. Fialové i Kostelnému museli moskevští lékaři odstranit střepiny z těla. Alexandra měla od střepin proděravělou kabelku a boty.

Pražské porodnice nebudou od 1. března schopny zajistit péči o matky a narozené děti. Ve středu odpoledne to na schůzce sdělili šéfové pražských porodnic primátorovi Bohuslavu Svobodovi. Podle lékařů musí situaci vyřešit vláda.

Podle Svobody by dvě ze šesti porodnic úplně přestaly přijímat ženy k porodům. Byla by to porodnice v nemocnici na Bulovce a porodnice v Thomayerově nemocnici v Krči. Z nich odchází tolik lékařů, že by nebyly schopny zajistit péči.

Z nemocnice Na Bulovce chtěla odejít polovina porodníků, někteří ale výpověď stáhli a podle některých údajů odchází osm lékařů z 22. Z Thomayerovy nemocnice odchází devět lékařů.
Lékaři odmítají sloužit příliš přesčasů

Šéfové ostatních porodnic na schůzce sdělili, že jejich zařízení nejsou schopna péči o ženy, které měly rodit v těchto porodnicích, převzít. Už teď fungují na maximum a volná místa hledají jen obtížně.

Například lékaři v porodnici U Apolináře oznámili, že přestanou sloužit noční přesčasy nad zákoník práce. Odmítá to 41 lékařů z celkových 48.

Lékaři podali výpovědi v rámci akce Děkujeme, odcházíme. Odcházejí porodníci, neonatalogové, tedy specialisté na péči o předčasně narozené děti, a také anesteziologové.

Vážná je situace v péči o předčasně narozené děti. Podle některých informací bude ohrožena péče v pěti z dvanácti neonatologických center v ČR.

O situaci ve zdravotnictví jednaly špičky koalice ve středu odpoledne.

V pozdních nočních hodinách se na televizních obrazovkách začnou vyskytovat věštecké pořady, které často přijdou s nějakým tím šokujícím odhalením nebo věštbou. Nedávno takto zabodoval jasnovidec Vlasta Plamínek, který chtěl své diváky uchlácholit jemnou meditací. Místo toho jich však řadu dramaticky zaskočil!


Pan Plamínek si pro tento svůj osudový den či spíše noc zvolil zajímavý outfit – jako by už předem věděl, že se jeho výstup zapíše do srdcí spousty jeho fanoušků. Ohněm planoucí vestička a modrý plandavý přívěsek tvořily velmi příhodné kulisy k tomu, co mělo následovat.

Vlasta se totiž rozhodl, že pomocí vyslovování mantry „štěně" přivede diváky do kosmického tranzu. A to se mu jistě podařilo. Vše začalo nenápadným rytmickým bubnováním, které náhle prostoupila Plamínkova dramatická promluva! Ta obsahovala ono zmiňované slovo „štěně" v mnoha znepokojivých variacích.

Své zdrcující výkřiky o anonymním štěněti však Vlastík zakončil drastickou průpovídkou, která zní: „Třeba takhle!" My se domníváme, že jde o předpověď blízkého konce světa, ale je možné, že má tento způsob věštby ještě mnoho dalších alternativních výkladů.

Redakce Super.cz je ovšem nyní silně bezradná a může se jen dohadovat, co měl věštec Plamínek v tajemném bílém hrníčku po svém pravoboku. Zřejmě to však byl nějaký silně nevyzpytatelný nápoj.

Test na CRP by měl zajímat například maminky dětí, které opakovaně chodí k doktorům s infekcemi horních cest dýchacích a hltanu. Pomáhá totiž lékařům, aby se správně rozhodli, jestli nasadit antibiotika, nebo ne.

Výsledek za pár minut

Často se totiž při léčbě infekcí dýchacích cest a hltanu rozhoduje pod tlakem času nebo rodičů. A předepíše pacientovi antibiotika naslepo, jen na základě příznaků. Může se stát, že je nemocný užívá zbytečně a zbytečně si narušuje střevní mikroflóru.

„Rychlotest CRP, tedy na C – reaktivní protein, může lékaři rozhodování hodně usnadnit,“ říká MUDr. Roman Michálek, ORL specialista z Pardubické krajské nemocnice. „Výsledek se ukáže během několika minut, záleží na typu testu. Spolehlivě rozliší, jestli organismus reaguje na virovou, nebo bakteriální infekci.“

V současné době existuje více způsobů, jak vyšetřit hladinu CRP. Lékař buď využije služeb některé z laboratoří klinické biochemie, nebo vyšetření provede sám v ordinaci. Tento způsob je nejefektivnější. Může si pořídit přístroj v ceně okolo 30 tisíc korun, který umí velmi přesně určit množství CRP. Případně si zvolí levnější variantu, bez přístroje, ta ale plně dostačuje. V tomto případě odebere pacientovi krev z prstu a nanese ji na diagnostický proužek. Do tří minut zná výsledek.

Pacienti si nemůžou udělat vyšetření sami

„C – reaktivní protein je součástí reakce organismu na bakteriální infekci,“ říká MUDr. Ro -man Michálek. „Jeho hladina se v krvi zvyšuje u akutních zánětů způsobených bakteriemi velice rychle. Už za 6–12 hodin od jejich vypuknutí. Maxima dosahuje po 48 hodinách. Jeho citlivost a přesnost se stala důvodem, proč se výrobci diagnostické techniky rozhodli nabízet rychlotest CRP pro včasnou identifikaci bakteriálních zánětů.“

V praxi se nejčastěji používá k diagnostice infekcí dýchacích cest, tedy při zánětu nosu a vedlejších nosních dutin, zánětu průdušek nebo zánětu hltanu, při angíně a podobně.

V budoucnu bude možná pomáhat při diagnostikování dalších chorob. „Výsledek vyšetření musí v každém případě vyhodnotit ošetřující lékař,“ zdůrazňuje doktor Michálek. „Při stanovení diagnózy bere totiž v úvahu jak zjištěnou hladinu CRP, tak celkový stav pacienta a jeho další zdravotní problémy. Třeba cukrovku, astma, nádorové onemocnění, umělou srdeční chlopeň a mnoho dalších eventualit zdravotního stavu.“

U zánětu hltanu (angíny) je výhodné doplnit test CRP dalším rychlotestem, tentokrát na streptokokovou infekci. Pokud prokáže přítomnost beta hemolytického streptokoku, umožňuje lékaři, aby pacientovi nasadil klasický penicilin. Proti němu si tento streptokok zatím nedokázal vytvořit rezistenci. Na rozdíl od řady jiných, širokospektrých antibiotik. Test stojí 200-300 Kč.


Kde ho sehnat a co stojí

Některým lékařům vyšetření CRP zdravotní pojišťovny platí, většinou si však nemocný musí rychlotest CRP hradit sám. Alespoň zatím. Naštěstí nejde o žádné ohromující částky: stojí okolo 50 až 100 Kč.

Složitější je to s jeho dostupností v ordinacích lékařů. Někteří praktičtí lékaři si ho už pořídili a vědí o něm, jiní bohužel ne. Víc se o něm a o tom, jak si ho pořídit, dozvědí na internetu.

V lékárnách budete jednoduchý set, ke kterému není potřeba přístroj, shánět marně. Rychlotest zatím nepatří do rukou laiků, nelze s ním tedy dělat domácí monitorování. Jak už bylo řečeno, je určený pouze lékařům. Ti vědí, jak změřenou hodnotu správně chápat a vyhodnotit.

Pokud by váš lékař toto vyšetření nedělal, zkuste se zeptat prostřednictvím webu www.testcrp.cz odborníka, jestli má ve vašem případě smysl a jak si ho případně nechat udělat.

Na internetu se objevilo množství příběhů lidí, kteří na místě pondělního výbuchu na moskevském letišti Domodědovo, jenž nepřežilo 35 lidí, jen zázrakem v osudnou dobu nebyli. Několika cestujícím například zachránil život turista, který u pasové kontroly zdržoval zdlouhavým vyplňováním imigrační karty.

„Manžel se zdržel, protože nějakému pánovi před ním dlouho trvalo vyplnění imigrační kartičky. Celá fronta za ním se na něj musela zlobit, teď by ho na rukou nosili,“ popsala jedna z uživatelek blogu Živoj Žurnal.

Štěstí měla i žena, jejíž letadlo z Egypta mělo přistát jen pár minut před výbuchem. „Linka ale měla přes dvanáct hodin zpoždění, teta proto přiletěla do Moskvy až ráno, kdy už na místě tragédie ležely květiny,“ svěřila se její neteř.

Jiné zase zachránila změna letového plánu nebo nemoc. „Když se roznesla zpráva o výbuchu v Domodědovu, div se mi nezastavilo srdce. Právě v tu dobu tam měl v letadle mířícím z Francie přistát můj otec. S myšlenkami na nejhorší jsem zavolala příbuzným... A ukázalo se, že tatínek ve Francii onemocněl, změnil si letenku a vrátil se už o den dřív,“ podělila se dcera o pocit úlevy na ruské obdobě Facebooku.

Očití svědci útoku také vzpomínají, co se dělo těsně po výbuchu. [celá zpráva]

V první chvíli začala panika, lidé nechápali, co se děje. Po chvíli si ale začali navzájem pomáhat. „Křik, panika, hala se ponořila do tmy. Vypnuli elektřinu a všechno zahalil černý kouř. Lidé se vrhli k východu. Taky jsem běžel, bál jsem se, že přijde další výbuch. Kolem jsem viděl raněné, kusy těl. Muž vedle mě neměl nohu. Tak jsem vzal vozík na zavazadla a odvezl jsem ho k východu,“ popsal jeden z přítomných taxikářů.

Podezřelé chování lékaře v jedné ze soukromých ambulancí v Novém Městě nad Metují přivedlo v úterý do jeho ordinace policisty. Na základě oznámení z řad občanů se sem přijeli přesvědčit, zda muž není pod vlivem alkoholu, což se následně potvrdilo.

„Hlídka vyzvala doktora v ordinaci k dechové zkoušce. První zkouška v 10:41 ukázala na displeji dechového testeru číslo 4,16 promile. Policisté lékaře vyzvali k následování na oddělení, s čímž souhlasil. Opakované dechové zkoušky, kterým se lékař dobrovolně podrobil, ukázaly dvakrát téměř 2,90 promile. Třetí a poslední zkouška, zhruba v hodinovém odstupu od té první, pak lékaři naměřila ještě přes 2,5 promile alkoholu v jeho dechu,“ dodala policejní mluvčí náchodské policie Eva Prachařová.

Policisté hned v úterý zahájili s mužem zkrácené přípravné řízení pro trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky.
Hrozí mu až tři roky

„Vzhledem k tomu, že lékař ve stavu opilosti ordinoval, tedy vykonával činnost či zaměstnání, při kterém mohl ohrozit život nebo zdraví lidí, policisté s ním zahájili zkrácené přípravné řízení pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky s možným až ročním trestem odnětí svobody, peněžitým trestem nebo zákazem činnosti,“ dodala Prachařová s tím, že pokud vyšetřování prokáže, že se jedná o opakované problémy s alkoholem i zákony, lékaři by dokonce hrozilo až tříleté vězení.

Lékaři dětského kardiocentra v pražském Motole ohlásili v úterý hromadnou výpověď vůči dodatkové smlouvě, která nutí doktory k přesčasům přesahujícím 150hodinový limit. Ve svém prohlášení se plně ztotožnili s veškerými požadavky odborů v rámci akce Děkujeme, odcházíme. Zdraví dětí to podle doktorů ohrozit nemusí.

„Vyjadřujeme podporu všech požadavků kampaně Děkujeme, odcházíme, kterou považujeme za oprávněný a demokratický projev nemocničních lékařů k současnému stavu a financování českého zdravotnictví,“ uvádějí ve svém prohlášení lékaři špičkového motolského oddělení, které je jediným centrem pro diagnostiku a léčbu vrozených srdečních vad v dětském věku v České republice.

Chirurg kardiocentra Roman Gebauer sdělil Novinkám, že podle něj by nemusel být provoz přímo omezen, záleží prý jen na ředitelství nemocnice, jak bude situaci řešit. „Nechtěli jsme podávat výpovědi, protože to by péče o děti zkolabovala úplně,“ řekl Gebauer s tím, že i výpověď přesčasů je možné řešit různými způsoby a zdraví pacientů nemusí být ohroženo. Například zavedením třísměnného provozu.

Ředitelství bude mít čas na vyřešení situace do konce března, kdy výpovědi dodatkových smluv vejdou v platnost. V kardiocentru pracují také lékaři, kteří mají jen minimální úvazky. Z těch, kteří slouží přesčasy, se údajně k podání výpovědi zavázali až na jednu výjimku všichni. Celkem podá výpověď 20 z 25 lékařů s podstatným úvazkem.
Odmítnutí výpovědí v rámci druhé vlny vzpoury

„Jsem momentálně v zahraničí. Prohlášení lékařů dětského kardiocentra jsem neviděl. Nicméně se nemocnice bude muset na vzniklou situaci připravit. Péče v každém případě musí být a bude zajištěna,“ řekl Právu v úterý ředitel FN Motol Miloslav Ludvík.

Před hrozbou lékařů, že v rámci protestu začnou odmítat pracovat nadmíru přesčasů, varoval již dříve deník Právo.

Sloužit přesčasy už odmítají některá oddělení gynekologicko-porodnické kliniky U Apolináře v Praze. Dvacet čtyři lékařů tam podepsalo vypovězení dohody o vykonávání služeb. Vedení nemocnice i kliniky s nimi nyní jedná.

Podobně je tomu i v Brně. Tam se v Centru kardiovaskulární a transplantační chirurgie rozhodli nesloužit přesčasy od 1. března.
Dva dny na nohou a pak ještě na sál

Odboráři již delší dobu varují vládu, že situaci, která nastane po naplnění výpovědí k 1. březnu, podceňuje. Podle nich totiž hrozí skutečná krize i kolaps. Lékařům se nelíbí, že jejich situace se nikdy neřešila, ačkoli to bylo v programu prakticky každé vlády, vadí jim i zkreslené údaje o průměrných mzdách a ostrá slova o vydírání. V poslední době se vzbouřili například neonatologové, kteří svůj obor dostali na evropskou špičku. [celá zpráva]

Některá pracoviště budou uzavřena, přičemž vládní představa, že ochromený provoz na těchto pracovištích nahradí lékaři z jiných oborů, je prý pochybná. Lékaři totiž podle odborů nebudou chtít nést odpovědnost za zákroky provedené na odděleních, kde běžně nepracují.

Lékaři zejména požadují, aby se jejich pracovní vytížení dostalo pod kontrolu, aby například nedocházelo k situacím, kdy lékař po 48hodinové službě musí ještě operovat pacienta. Kromě toho žádají zastavení úniků financí ve zdravotnictví, které by se mohly použít na jejich platy, jež jsou v porovnání se mzdami v zahraničí několikanásobně nižší.

V první vlně protestní akce Děkujeme, odcházíme, která má poukazovat na dlouhodobě špatné pracovní podmínky ve zdravotnictví, podepsalo výpověď na 3 800 lékařů.

Sotva tříletá dívenka se čtyřmi pečlivě učesanými culíky vší silou strhává boty své sousedce za stolem a nedá pokoj, dokud nezjistí, že se do cizích kozaček nevejde. Téměř ve stejné chvíli odežene jiná holčička plastovou lahví učitelku a rozpláče se na celé kolo, že se jí stýská po mamince.

I takhle divoce to může vypadat ve školce, v tomto případě v předškolním klubu, který připravuje malé Romy na vstup do většinové společnosti. Při Muzeu romské kultury v Brně funguje od poloviny října a dvakrát týdně sem dochází osm dětí z blízkého ghetta.

„Je to pro ně odrazový můstek, aby se jednou dostaly za hranice omezeného prostoru, kde žijí, protože rodiče jim tu cestu neukážou,“ vysvětluje význam klubu mentorka Eva Boháčková.
Maminky jsou rády že si děti mimo domov rozšiřují obzory

Maminky jsou rády, že si děti mimo domov rozšiřují obzory.

Už podle toho, jak dobře jsou děti oblečené a upravené, že je maminky pravidelně a vesměs na čas vodí, přispívají desetikorunou na svačinu a mnohé ještě dlouho před koncem klubu čekají na své potomky ve vrátnici, se dá poznat, že rodiny nejsou ze samého sociálního dna. Přesto nemůžou kvůli existenčním starostem dětem předat to, co by jim pomohlo úspěšně se začlenit do běžné školky a školy. Není to zkrátka v jejich tradici. Víc než duchovní hodnoty je totiž za jímá to, jestli mají jejich děti plná bříška. Kvůli tomu, že je v rodině na prvním místě jídlo, často nezbydou peníze třeba na plnicí pero.

„Nemají obrázkové knížky a vůbec neznají pohádky, protože rodiče jim nejsou zvyklí číst,“ říká jedna z učitelek v předškolním klubu Anna Frišaufová, třiadvacetiletá studentka sociální pedagogiky, která také doučuje romské školáky.

„Děti nemají doma tolik podnětů, víceméně vyrůstají volně jako součást komunity a nestává se, že by si s nimi maminka sedla a malovala nebo jim zazpívala písničku. Mladší školáci mají problém vzpomenout si aspoň na jednu pohádku, a když měli přinést do vyučování knížku, tak namítli, že doma žádnou nemají.“

Není divu, že jsou caparti vděční za každou maličkost, kterou neznají, a velkým zážitkem je pro ně už jenom cesta výtahem. Jednou týdně navíc navštěvují běžnou školku, kde už jedna z holčiček, čtyřletá Anetka, získala místo. S umisťováním romských dětí je ale obecně problém, protože jejich rodiče zpravidla nesplňují zásadní kritérium pro přijetí - mít práci.

„Mám ale dojem, že někdy drží dítě doma, i když školka náhodou volno má, protože se bojí, že to jejich potomek nezvládne,“ upozorňuje Eva Boháčková.
Jarda (v popředí) je zřejmě zvyklí doma pomáhat, protože si každou chvíli bere do ruky smeták

Jarda (v popředí) je zřejmě zvyklý doma pomáhat, protože si každou chvíli bere do ruky smeták.

Přestože romské rodiny jsou zpravidla hodně početné, vazba dětí na rodiče bývá velmi silná, takže v prvních hodinách odloučení někdy tečou slzy.

„Zazpíváme Markétce, aby jí nebylo smutno,“ snaží se učitelka zabrzdit nářek dívenky, která je v klubu poprvé. Místo toho však zpěv odstartuje další nával pláče, který se ukáže být nakažlivým. Holčička se přitiskne ke dveřím a nechce na sebe nechat sáhnout. Až když do místnosti dorazí její matka, usadí se jí na obličeji spokojený úsměv, který vydrží až do konce, a přestanou pofňukávat i ostatní.

„To je přece normální, že se tříletému dítěti, které se dostane bez maminky do cizího prostředí, stýská. Když pak rodič mezi nás přijde, dítě si aspoň lépe zvykne,“ říká Anna Frišaufová. Protože se navzájem všechny rodiny znají, jsou z jednoho domu a mnohdy navíc příbuzensky provázané, bere přítomná maminka ostatní děti jako vlastní a z židle pod oknem je napomíná nebo chválí.

V momentě, kdy nejprůbojnější Nelinka vrazí pro nic za nic pohlavek učitelce Barboře Pohlové, se však neudrží a napřáhne se, aby holčičku uhodila. Nakonec ale jenom zvýší hlas: „Chceš jít do kouta? Řeknu to tvojí mamce a ta ti natluče!“

„Fyzické tresty rodičům rozmlouváme, protože agrese vyvolává další agresi,“ vysvětluje mi Eva Frišaufová. Ví, o čem mluví. Během necelých dvou hodin nakazila Nela svým temperamentem, který občas bolí, několik dalších dětí.

Jak se ale ukázalo, romská drobotina je otrlá a zřejmě na ledacos zvyklá. Když Nela bezdůvodně praštila autíčkem Gracielu, až jí na čele zůstal otisk podvozku, drobná holčička ani nepípla. Naléhání učitelky, že by se měla jít Nela omluvit, jinak si už nebude smět hrát, nebylo nic platné. Místo toho se útočnice nafoukla, že bude žalovat mámě, a obula se, že odchází.
S učitelkou Annou Frišaufovou děti naplňují kelímky fazolemi a vyrábějí si tak vlastní rumbakoule

S učitelkou Annou Frišaufovou děti naplňují kelímky fazolemi a vyrábějí si tak vlastní rumbakoule

Kromě toho, že tu a tam někoho bouchne nebo vykráká za vlasy, má Nela podobně jako ostatní problém s českou slovní zásobou. V jejím případě však bijí do uší sprostá slova, která se ji v klubu snaží odnaučit.

„Týden od týdne jsou vidět pokroky a nevhodných výrazů od ní slyšíme čím dál méně. Maminka řekla, že to pochytila na dvorku, tak jsme ji požádaly, jestli by v tu chvíli nemohla dceři důrazně říct, že taková slova se neříkají,“ podotýká Anna Frišaufová.
Mimo ghetto je cizina

„Nevýhoda našeho klubu je v tom, že je to segregovaný kolektiv, ve kterém se děti nedostanou mimo romskou komunitu. Ale potřebovali jsme se od něčeho odrazit,“ říká Eva Boháčková s tím, že děti u nich získají samostatnost a zdravé sebevědomí, naučí se pracovat v týmu, pomáhat ostatním a zacházet s předměty, jako jsou hračky, ale třeba i nůžky.

„Doma mají akorát kočárek pro panenky, který si vozí, a to je jejich jediná hra. Takže když přijdou do školky mezi české děti, je vidět, že si zpočátku nevědí rady s kuchyňkou nebo se stavebnicemi.“

Velkým handicapem je pro ně také slovní zásoba, vždyť doma slyší většinou romštinu nebo zkomolenou češtinu. Jejich rodiče špatně skloňují a používají dost omezený počet slov. „Ne všem a ne všechno rozumíme, protože mají v hlavě oba jazyky dost popletené, což u dětí, které se učí dvě řeči, není nic neobvyklého.“ přiznává učitelka Eva Frišaufová. Maminky však hned po prvních návštěvách klubu zaznamenaly u svých dětí posun k lepšímu.

„Jarda už trochu mluví česky a umí poprosit, když něco chce,“ říká Božena Gabčová, která chtěla dát syna do běžné školky, ale nebylo místo. „Tak chodí zatím sem, ať se něco naučí a nesedí furt doma,“ dodává žena s miminkem v náručí.
Děti v ghettu se většinou nudí a jen tak postávají na ulici, říká Eva Boháčková z Muzea romské kultury v Brně

Tím mimoděk vystihuje cíl podobných aktivit Muzea romské kultury, které se zaměřují na to, aby se obyvatelům ghetta rozšířily obzory.

„Čím menší dítě, tím lépe se s ním dá pracovat, protože ti starší už mají zažité vzory od svých rodičů. Nudí se, jen tak posedávají na ulici a je těžké s tím pohnout, protože nevědí, že život je bohatý až za branou ghetta,“ podotýká Eva Boháčková.

„Jdou nanejvýš nakoupit, ale jinak odtud nevytáhnou paty. Všechno, co je mimo, je pro ně cizina. Když jsme jeli se školáky na výlet, kousek za Brnem se ptali, jestli už jsme v zahraničí.“
Ať úkoly píše učitelka

Tři starší děti Veroniky Ferencové chodí do Muzea romské kultury na doučování, a protože se to osvědčuje, neváhala přihlásit nejmladší dceru Nelu do předškolního klubu. „Naučí se češtinu a zvykne si na kolektiv. Doma už si zpívá, maluje a poznává barvy. To víte, mám čtyři děti a je těžké se každému věnovat,“ odpovídá mi žena z brněnského ghetta na otázku, proč některé věci nenaučí dceru sama.

Eva Boháčková ze zkušenosti potvrzuje, že i činnosti spojené se školou jdou obvykle mimo rodiče. Pracovníci muzea tak dohlížejí na to, aby šest Romů, kteří přestoupili ze segregované základní školy do běžné, plnilo své žákovské povinnosti.

„Staráme se o to, aby dorazili do školy a byli připravení, protože v domě plném lidí nemají podmínky na psaní úkolů ani na učení. Navíc rodiče se dětí nikdy nezeptají: ,Máš napsané úkoly?‘ Nanejvýš tu otázku položí nám a případně požádají, abychom zadání udělali, že to sami nezvládnou. Myslím si, že spoustu věcí by dokázali, ale jsou přesvědčeni, že paní učitelka je chytřejší.“

Na druhou stranu si někteří Romové z ghetta od bílé většiny pořád zachovávají odstup a nanejvýš si s pedagogem vymění pár slov přes škvíru ve dveřích.

„Některé rodiny nás pozvou domů na kávu, ale u jiných zase cítím bariéru, že my jako svobodné a bezdětné ženy, které navíc nejsou Romky, nemáme právo je čemukoliv učit. Když už ale rodiče přesvědčíme, aby se vypravili na třídní schůzku, dokáže je prostředí mimo ghetto zaujmout. Jedna rodina už projevila zájem přestěhovat se do klidného místa plného zeleně na Kraví Hoře blízko školy, aby mohli malou sami vodit,“ zmiňuje Eva Boháčková jeden z nadějnějších případů.