Vcera jak jsem psal jsme konecne  dostali den volna. Teda ne vsichni jako obvykle, ale jen ja, Tomasz, Anna (RUS) a Olena (UKR). Auto se nam pujcit nepodarilo, protoze pry v campu zadne nebylo. Ty 3 dodavky na parkovisti jsou nejspis jen nepojizdne makety ci co. No nic, zapojili jsme mozky a snazili vymyslet plan na dnesek. Muj plan cislo jedna bylo poradne se vyspat a snad jen nebyt ty blby Yael z Izraele, ktera nas vzbudila tim ze v jidelne pustila nahlas hudbu (mame pokoj hned nad jidelnou), tak se me to snad i podarilo. No na snidani jsem sel asi kolem 12. a po "snidani" jsme se sli mrknout do dilny jestli tam nejsou nejaky kola. Nasli jsme tam 3 takovy socialni plecky, na kterych nebylo skoro nic funkcniho :)) ale A-Team se nevzdava, tak jsme vzali velky kladivo, dali do toho 4 rany a bylo hotovo :)))

Vyrazili jsme neco malo po druhy hodine a nas cil byla hospoda (jak jinak) asi 15. minut autem vzdalena. Nase plecky uz od zacatku protestovali maximalne a porad hazeli retez dolu. Ale pak se trochu rozbehaly a z kopce se na nich skoro i dalo jet. Jeli jsme po venkovskych silnicich, misty i asfalt chybel. Kolem nas byla uzasna krajina. Auto jsme potkali tak jednou za hodinu kdyz jsme meli stesti, jinak nic, prazdno pusto, klid, jen nekonecna priroda. Asi po hodine jsme prijeli na prvni krizovatku a podle meho instinktu jsme samozrejme zatocili spatne jak jsme se pozdeji dozvedeli :) Tedy doleva, misto doprava. Asi po peti minutach jsme narazili na jakysi hotel (motel) ci tak neco. Tomasze napadlo se zeptat na cestu do hospody, ja mezitim venku udelal par fotecek. Za 5 minut se Tomasz vratil ze se mu vysmali "you are in the pub, and you are asking for another pub ?" :)) no tak jsme se tam aspon stavili na pivko. Pani u baru po me chtela ID a pak se se mnou zacala hadat ze me jeste neni 21. marne jsem se ji snazil vysvetlit ze datum 10.3.1986 znamena 10-den a 3-mesic. Oni to tu totiz pisou opacne takze si myslela ze me 21 bude az v rijnu. No nakonec jsem musel kvuli jednomu pivku vyplnit nejaky debilni formular ci co. No proste komedie. Akorad jsme jeste pobavili mistni stariky kteri sedeli u baru vedle nas. Jeden se po chvili zvednul prisel ke me a ukazal me jeho Pensylvanskou obcanku a on mel stejne narozky jako ja 10.3.1943 :) no to byla fakt dobra nahoda. Nakonec nas tam jeste pozvali na dalsi pivko, ja nakoupil par plechovek na cestu kdyby nam nahodou doslo palivo a vyrazili jsme zpet ke krizovatce kde jsme spatne zabocili.

Cestou zpet jsme se zastavili u jednoho domu kde stala jedna kara s ceduli FOR SALE. Mila pani ho prodavala za 3 000, auto rocniku 1976, jeste me prekvapilo ze uz v te dobe tu prodavali automatickou prevodovku. Klasickej cadilac z te doby, sirokej a dlouhej ze by se do nasich garazi tezko vesel. Rekli jsme ji jen "we will think about it" a pokracovali jsme k nasi cilove hospode. Mistni lide sedici u baraku kteri nas pozorovali nejspis premysleli kdy naposledy tu videli nekoho projet na kole. Nejspis za jejich mladi. Do hospudky nedaleko vzdalene jsme se doplacali asi za nejakych 40 minut protoze jsme vzdy ujeli kousek, nafotili hromadu fotek, vetsinou krajiny a zase jeli dal. Ty fotky opravdu stoji zato. V hospode jsme si dali pivko na cestu zpet, chvili pobyli, venkuse pokochali uzasnym rybnikem a razili zpet. Pri ceste zpatky jeste Tomasz dostal napad se stavit u nasich kolegu v sousednim campu, tak jsme nakonec pozdravili i je. Provedli nas po campu. Konecne jsem poprve videl to velky jezero kterym se narozdil od nas pysni. Jeste jsme pokecali, dostali par pujcenych susenek na cestu a za dalsich 5 minut uz jsme byli zpet v campu.

Prace v kuchyni zatim neni hodne a kuchyn prosla docela hodne zmenami. Par lidi ojdelo a par lidi se k nasemu kuchynskemu personalu pridalo, 2 Izraelsti sekuritaci, cirkusovy parecek z brazilie a jeden vedouci extremista a lovec hadu Rozza z Australie, ktery se k nam ma ted nekdy taky pripojit. Zatim se mejte pekne.